NYT: Pro ruský průmysl jsou klimatické změny výborným obchodem
Podle výpočtů ruské společnosti Jednotný energetický systém (RAO JES) chrlí komíny elektráren v jejím vlastnictví v 11 časových pásmech do atmosféry více než 2 % všech celosvětových emisí, to je více než vyprodukuje celá Velká Británie. A za to, že je největším znečišťovatelem na světě, očekává společnost RAO JES odměnu ve výši jedné miliardy dolarů.
Je to jeden z paradoxních důsledků Kjótského protokolu, že společnosti v Rusku a Východní Evropě, které i nadále vypouštějí do ovzduší největší objem škodlivých plynů, jsou připravené inkasovat stovky milionů dolarů v rámci obchodování s emisemi skleníkových plynů.
Kjótská dohoda z roku 1997, kterou podepsalo 36 průmyslových zemí, vytváří mechanismus, jenž hledá nejlevnější cestu jak snížit emise mající na svědomí změny klimatu. Základní myšlenkou je, že země produkující více emisí, než jim umožňují limity smlouvy, mohou splnit své cíle nákupem povolenek od průmyslových podniků v ostatních zemích, kde je možné snižovat znečištění levněji a efektivněji. A právě v Rusku se dosud vyrábí ve velice zastaralých a energeticky náročných podnicích. Velké továrny si proto najímají odborníky a zakládají divize pro obchod s emisními povolenkami. RAO JES se spolu se společností Gazprom, která má monopol na obchod se zemním plynem, velice pečlivě připravuje na obchodní jednání. Tyto dvě společnosti totiž vytvářejí plnou polovinu všech emisí skleníkových plynů v Rusku. „Máme veliký zájem o obchodování s povolenkami,“ prohlásil na konferenci v Montrealu Andrej V. Gorkov, vedoucí divize obchodování s uhlíkovými povolenkami společnosti RAO JES.
Podle dohod z Kjóta by měla Evropská unie do roku 2012 snížit své emise o 8 % vůči stavu z roku 1990, nicméně v současnosti se pokles objemu emisí pohybuje pod dvě procenta, Spojené státy pak překračují svůj teoretický limit o 19 %. Na rozdíl od nich Rusko v důsledku ekonomického kolapsu z devadesátých let snížilo své emise z roku 1990 o plných 43 % a podle odhadů se až do roku 2020 této hranici znovu nepřiblíží. Ruský průmysl je zároveň celkově velmi zastaralý, takže poměrně nízké investice by měly přinést významné zlepšení stavu. To všechno dělá z Ruska velmi zajímavý trh pro Evropu, Kanadu nebo Japonsko, jejichž průmysl potřebuje nákupem povolenek snížit účetní objem vypouštěných skleníkových plynů.
Tempo práce se v divizi Andreje Gorkova v posledních měsících výrazně zvyšuje. Analytické oddělení RAO JES vyhledává po celém světě možné partnery, kteří by měli zájem o nákup ruských uhlíkových povolenek. Ostatně šéfem energetického monopolu je bývalý vicepremiér Ruské federace Anatolij Čubajs, který při svém tehdejším působení v úřadě pomáhal s přijetím Kjótské dohody. Šestnáctičlenný tým vyhledává pomocí internetu potencionální kupce, ale také zkoumá jednotlivé provozy ruského energetického gigantu a hledá postupy nejefektivnějšího snížení objemů znečištění. První dohodu podepsala společnost v červnu s dánskou agenturou životního prostředí. Dánská strana uvolní blíže nespecifikovanou sumu na modernizaci uhelné elektrárny v Chabarovsku, v oblasti východní Sibiře. Také zaplatí elektrárnu na zemní plyn v orenburském regionu nedaleko hranic s Kazachstánem. Podle RAO JES přinese přeměna chabarovské elektrárny z uhlí na plyn snížení emisí o milion tun ročně a zlepšení účinnosti orenburské elektrárny ušetří 210 000 tun. Podle dohody získá dánská vláda 1,2 milionu povolenek na uhlíkové emise (jedna povolenka odpovídá tuně CO2), což jí pomůže dosáhnout vlastních cílů v rámci Kjótské dohody.
Podle článku Andrew E. Kramera New York Times 28. 12. 2005.
reklama
