https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nyt-tajici-majestatnost-hor-oteplovani-v-rakouskych-alpach
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

NYT: Tající majestátnost hor - oteplování v rakouských Alpách

17.8.2005 10:46 | PRAHA/KAISER-FRANZ-JOSEFS-HÖHE (Rakousko) (EcoMonitor)
Rozeklaný vrchol 3 462 metrů vysoké hory Johannisberg se rýsuje proti obloze na okraji fantaskně krásného údolí rakouských Alp a největší ledovec v zemi, osmikilometrový Pasterze, se od něho pomalu plazí dolů.
 

Pohled na panorma Alp.
Foto: Philipp Weissenbacher/wikipedia.org
Ledovec je široký a majestátní, podobá se ledové řece. Viditelně na něm není něco v pořádku, to je zřejmé i z rychle se pohybující kabiny lanovky. Ta byla postavena zhruba před čtyřiceti lety, aby umožnila turistům dostat se z vrcholu k samotnému ledovci. „Když byla dostavena, sjížděla přímo k ledovci,“ vybavuje si Erhard Trojer, majitel hotelu Lärchenhof v nedalekém lyžařském resortu Heiligenblut.

Pokud se však nyní postavíte ke spodní části lanovky a podíváte se na turisty bavící se na ledovci, je to, jako kdybyste je pozorovali z letadla. „Zmenšuje se o čtyři až osm metrů ročně,“ říká pan Trojer, který v údolí vyrůstal. „Počátkem šedesátých let jsme každé jaro závodili na lyžích z vrcholku Grossglockneru k patě ledovce.“ Nejvyšší hora Rakouska, Grossglockner, se tyčí nad Pasterze ve výšce 3 798 metrů. „Teď už to není možné,“ dodává pan Trojer trochu posmutněle. „Otepluje se a nemáme tu dostatek sněhu.“

Ledovců je v Rakousku 925 a rychle se zmenšují. Jak mizí, část světa ztrácí jednu ze svých největších atrakcí. Tyto řeky z ledu odrážejí velkolepost hor kolem sebe.

Tání ledovců ale není rakouskou specialitou, je to celosvětový jev. Yao Tandong, čínský odborník na ledovce a ředitel institutu pro průzkum Tibetské náhorní plošiny čínské Akademie věd, tvrdí, že celkový úbytek himálajských ledovců se rovná veškeré vodě ve Žluté řece. Napsala to agentura France-Presse. V některých lyžařských resortech ve Švýcarsku, Rakousku a Německu – např. v Ischglu – ledovce touží zachránit tak, že je zakrývají ohromnými kusy bílé izolace. Ta má sluneční záření odrážet.

S úbytky ledovců jsou spojována mnohá rizika, např. možnost, že některá pouštní města v čínské provincii Xinjiang, která závisejí na sezónním ledovcovém tání, své zásoby podzemní vody ztratí. Dvojice evropských geologů, Andrea Hamplová z univerzity v Bernu a Ralf Hetzel z University v Münsteru, napsala již dříve pro časopis Nature, že ústup ledovců může mít za následek vzrůstající počet zemětřesení. Podle jiných vědců může voda nateklá do průrev ledovce způsobit popraskání a následné záplavy, které mohou znamenat pohromu pro města dole.

„Problém je v tom, že mizí trvale zmrzlá půda,“ řekl v telefonickém rozhovoru Hans-Erwin Minor ze švýcarského technologického institutu v Curychu. „Kvůli tomu vznikají na horách nestálosti: sesuvy půdy, sesuvy bahna, eroze oslabené horniny.“ Minor s dalšími kolegy tvrdí, že mizení ledovce Pasterze i tání polárních ledových čepiček způsobuje stejný jev. Tím je globální oteplování. Tvrdí však také, že i bez lidského zásahu bude (vzhledem k dlouhodobým cyklům Země, v nichž se střídají období relativního tepla a chladu) ledovec ubývat. „Když se v historii vrátíme nazpět, zjistíme, že značně rozsáhlé teplotní změny existovaly vždy,“ konstatuje Minor. „Nyní je však téměř jisté, že za teplotní výkyvy může svou činností člověk. Ten úbytek ledovců urychluje. To jasně dokazuje fakt, že lidské konání má své následky.“

Pasterze je v Rakousku nejznámější ledovec. Každoročně přitahuje stovky a tisíce návštěvníků. Ti přijíždějí přes Grossglocknerstrasse, úchvatnou horskou cestu otevřenou pouze v létě. Byla postavena počátkem třicátých let, aby do této oblasti přitáhla turisty. Nedávno zde bylo tolik návštěvníků, že ohromné několikapatrové garáže na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe byly tak plné, že lidé v autech museli čekat na příjezdové cestě kolem hodiny, než se pro ně uvolnilo místo.

Ledovcové záznamy ukazují, že Pasterze dosáhl největší velikosti v padesátých letech 19. století a od té doby je na ústupu. V současnosti je zhruba o 2,5 kilometru kratší, něž byl před 150 lety. Asi před čtyřiceti lety, když zde byla zavedena tramvaj, aby dopravila návštěvníky k ledovci, byl téměř o sto padesát metrů výše, než je nyní.

„Normálně by měl být na ledovci sníh i v půli července,“ říká Bernard Eichler, vystudovaný geolog. Nyní pracuje v turistické kanceláři v Heiligenblutu, což je jen několik kilometrů od místa, v němž Grossglocknerstrasse končí. „Když tu máme dostatek sněhu,“ pokračuje, „může na slunci roztát a ledovec to nezasáhne. Každou zimu jsme zde mívali kolem pěti až sedmi metrů sněhu. Teď tu bývají tak tři a zhruba začátkem, nebo v polovině května mizí.“

Podle článku Richarda Bernsteina v listu The New York Times ze dne 8. 8. 2005. Pro prohlížení nutná bezplatná registrace. MARTIN TUREK


reklama

 
Martin Turek

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist