O Evropě bez aut jenom sníme
EkoList: Děti Země vyhlásily na 3. listopad Den bez aut. Proč právě 3. listopad? Evropský den bez aut, a to i v ČR, přece proběhl už 21. a 22. září?
Děti Země v České republice letos vyhlásily již 8. ročník Dne bez aut. Děje se tak pravidelně od roku 1995, přičemž v letech 1991 a 1993 Den bez aut v ČR také proběhl, ale vyhlašovatelem byla Evropská mládežnická organizace pro les (EYFA). Ta se pak odmlčela, takže "štafetový kolík" pak už převzaly Děti Země. A proč právě 3. listopad? To už je taková česká tradice. Původní termín byl vždy v pátek kolem 15. listopadu, ale vzhledem k tomu, že se u nás na druhý víkend zavedly volby do městských a krajských zastupitelstev a do senátu, tak jsme před třemi lety zavedli nový termín - vždy první pátek v listopadu. Je to výhodné i z toho důvodu, že je vlastně "po sezóně", takže je čas se Dni bez aut více věnovat. Ovšem letos došlo ke kuriózní situaci. Na pátek 22. září po vzoru loňského Dne bez aut ve Francii letos vyhlásilo devět států Evropské unie tzv. evropský Den bez aut (připojilo se k němu 822 měst, u nás Třebíč, Olomouc a Kroměříž). Kromě toho radikální ekologické organizace vyhlásily "světový" Den bez aut již na čtvrtek 21. září. My jsme však po dohodě s Národní sítí Zdravých měst ČR drželi již naplánovaný termín - 3. listopad. Jak to bude v ČR vypadat příští rok se teprve uvidí až po vyhodnocení letošního Dne bez aut. Existuje nejméně deset dobrých důvodů pro každý z obou termínů.
EkoList: Můžete to trochu přiblížit? Jaký je aspoň jeden z těchto "dobrých důvodů"?
Problém je v tom, že Evropský den bez aut vyhlašuje Evropská komise, a ta jej také platí. U nás Den bez aut vyhlašují občanská sdružení, a ta jej zaplatit nemohou. Druhá věc je, že pokud vyhlásím Den bez aut já, jako člen nějakého občanského sdružení, má to jinou váhu, než když totéž udělá evropský komisař. Problém není v termínu. Klíčovým rozdílem je odlišný charakter obou akcí. U nás jde o desítky spontánních dobrovolných akcí, které nikoho k ničemu nemohou nutit, ale zároveň zahrnují i osvětu a vysvětlovací akce. V Evropské unii nařídí Den bez aut Evropská komise, jednotlivým městům na něj dá peníze, policie zablokuje centra měst a je to. Ale zapojení lidí do celé akce je pak velmi malé.
EkoList: Jaký model je podle vás tedy lepší?
Nejlepší je kombinace obou. Pokud se město třeba vyhláškou připojí ke Dni bez aut a znepřístupní centrum automobilům a k tomu třeba nechá vylepit plakátky, je dopad velmi malý. Pokud ale spolupracuje s občanskými sdruženími, může se dopad akce radikálně zvýšit. Každý má jiné možnosti. Městská policie může zavřít některé ulice, město může zařídit MHD zdarma. Občanská sdružení zase mohou mnohem spíše zapojit do akce občany a vysvětlit jim smysl, který akce má. Klíčem tedy není aby to za nás dělal někdo jiný, třeba město. Správným řešením je koordinace, spolupráce.
EkoList: Co chcete Dnem bez aut dokázat? Změní se něco, když lidé jeden den nepoužijí auto?
Den bez aut stejně jako jiné významné dny (Den Země, Den lidských práv apod.) je nutné brát jako symbolické připomenutí něčeho důležitého. Prostě si ten den zkusit zamyslet se nad tím, proč je takto označen. Kolik lidí vlastně ví, proč jsou třeba 24. prosince vánoce? A jestli Den bez aut něco změní? To jsou velké požadavky na jeden jediný den v roce (ovšem například v kolumbijské Bogotě došlo k razantnímu snížení nehod a množství některých emisí). Ale na druhé straně třeba někdo po Dni nekouření přestal kouřit nebo po Dni zvířat snížil množství pojídání masa apod. Důležitější jsou samozřejmě všechny ostatní dny. Hlavní však je, že se na Den bez aut upozorní na problém automobilové kultury a že ho společnost postupně jako problém začne aktivně řešit - nejprve dobrovolností, později restrikcemi. Před osmi lety se u nás ke Dni bez aut připojilo pět sdružení ve dvou městech, letos jich více než šedesát ve 43 městech. Není to významné?
EkoList: To určitě je. Ale co je tedy "konečným cílem"? ČR nebo Evropa bez aut? Je to vůbec možné? A je to žádoucí?
Budoucnost zcela bez aut u nás nebo v Evropě je řekněme do 50 let asi jedním ze snů, o kterém lidstvo může jen snít. I když už třeba nebude nějaké vozítko vypouštět žádné emise a technika podstatně omezí i další negativní vlivy, z psychologického a sociálního hlediska tu bude stále nějaký typ automobilu, který bude určen pro přepravu osob (sanitky, požární vozy, vozy pro represivní složky či různé elity) a materiálu. Důležité však bude to, aby člověk věděl, co všechno ten který způsob přepravy způsobuje jemu, zvířatům a rostlinám a měl možnost volby. Automobil jako jediná volba a ještě k tomu bez započítávání všech negativ je totiž špatné řešení. Takže něčím se asi bude na nějaký nelidský pohon individuálně jezdit, ale asi ne v neomezeném a nekontrolovaném množství, určitě ne v Euroatlantické zóně, kde jsme postupně zahlcováni.
EkoList: Děkuji za rozhovor.
reklama
