Obchodování s emisemi byla zatím jen hra
 |
|
| "Varování jsou vážnější než před rokem," říká Bedřich Moldan (uprostřed). Vpravo Jan Drahota z Komerční banky. | |
| Foto: Martin Mach/Ekolist.cz |
Bedřich Moldan se dále zmínil o adaptačních a mitigačních (tj. zmírňujících následky) opatření. Podle něj není s adaptačními opatřeními po ideové stránce žádný problém. „Evropa je ohrožena měnícím se hydrologickým cyklem. Na jihu Evropy bude nedostatek vody, zatímco na severu bude vody nepříjemně více, srážky navíc nebudou v roce rozložené rovnoměrně. Na to se musí Evropa připravit,“ varoval Moldan. ČR je podle něho někde na přechodu mezi suchým jihem a vlhkým severem. Adaptace budou nutné v celé řadě odvětví, od zemědělství po zdravotnictví.
„Celoevropsky je ale otázka, jak adaptace financovat v rozvojových státech. Ty jsou chudší než my a jsou v tomto ohledu na nás závislé. Na tomto může zkrachovat režim, který se bude snažit vypořádat se se změnami klimatu,“ myslí si Moldan. S myšlenkou rozpadu EU přišel i Josef Zbořil ze Svazu průmyslu. „Unijní snahy omezit skleníkové plyny mají silně totalitární rysy. Někteří analytici dokonce varují, že kvůli tomu padne EU jako politický celek,“ pronesl Josef Zbořil.
Mitigační opatření se podle Moldana zatím omezují jen na snižování emisí skleníkových plynů. „Nedá se říci, že by Kjótský protokol zcela zkrachoval, ale rozhodně nesplnil očekávání, která se do něho vkládala,“ řekl Moldan. Podle něho nemělo Kjóto svět spasit, ale ukázat směr, kterým se má ubírat. „Byl to první krok. Vyspělé státy ukázaly, že myslí vážně své aktivity proti klimatickým změnám, dohoda se ale minula účinkem kvůli odstoupení USA,“ řekl Moldan. Situace se ve Spojených státech ale v současnosti podle něj mění, 18 guvernérů podepsalo společné prohlášení proti změnám klimatu. „Je téměř jisté, že se podaří nastolit nějaký postkjótský režim,“ věří Moldan.
Jan Drahota z Komerční banky pronesl, že „do teď byly emise jen hodnota příležitostí, ale nově budou emise nákladem na výrobu.“ Podle něho je potřeba mít na paměti, že aktivity zaměřené na omezování klimatických změn jsou především politickým rozhodnutím, které se může změnit podle vůle voličů. „Čínu, kde jsou lidé chudí, klimatické změny moc netrápí,“ říká Drahota. Podle jeho odhadů se výčet odvětví, kterých se týká obchodování s emisními povolenkami, bude rozšiřovat, stejně jako plyny, s jichž emisemi se bude obchodovat. „Spadnou do toho aerolinky nebo automobilový průmysl. Energetici jsou teď ve výhodě, protože získali první zkušenosti a mají náskok,“ míní Drahota. Jak potvrdil Pavel Zámyslický z ministerstva životního prostředí, v návrhu k revizi současného EU ETS je rozšíření o další plyny, konkrétně PFC (perfluorouhlík) nebo N2O (oxid dusný), který vzniká například při výrobě kyseliny dusičné či hnojiv.
Podle Drahoty budou brzy vyčerpány levné způsoby redukce emisí a dostupné budou už jen drahé technologie. S tím souhlasí i Tomáš Chmelík z ČEZu. „Je jisté, že tlak na průmysl se bude v budoucnu jen zpřísňovat, ale další snižování emisí je dražší a dražší. Už to přestává být legrace,“ řekl Tomáš Chmelík.
Jak dále zmínil Drahota, v USA prý dochází ke změnám. „Je jen otázkou času, než se Spojené státy zapojí do obchodování s emisemi. Už dnes stoupají ceny akcií amerických společností, které provozují jaderné elektrárny. A je to proto, že mají řádově nižší emise oproti výrobě elektřině z uhlí, které se zhodnotí právě v okamžiku, kdy se emise začnou v USA obchodovat,“ říká Drahota. Souhlasí s ním i Tomáš Chmelík: „Bude zajímavé sledovat vývoj v USA, které jsou oním spícím obrem, jenž může leccos změnit, až se probudí.“
Drahota doporučuje těm, kdo obchodují s emisemi, aby sledovali i jiné trhy a souvislosti. „Na ceně povolenek se projevují politická rozhodnutí Evropské unie. Je také dobré sledovat trh s elektřinou, trh s ropou apod. Trh s povolenkami je ještě mladý a může rychle zareagovat na pohyb na jiných trzích, byť jde o samostatné aktivum,“ říká Jan Drahota. Sledovat je potřeba i takové zprávy jako je nedávné zemětřesení v Číně. „V oblasti S'-čchuan jsou rozjeté projekty, které mají poměrně velký objem tzv. zelených kreditů,“ upozornil na riziko CDM projektů Jan Drahota.
 |
||
| "Dětská škytavka je za námi," říká Eva Weightman ze společnosti Carbon Capital Markets. | ||
| Foto: Martin Mach/Ekolist.cz |
Podle Drahoty tím, že se povolenky budou prodávat jen v aukcích, odpadne tzv. grandfathering, tedy to, že stát vyjedná pro svůj průmysl více povolenek, než skutečně potřebuje, a naopak se bude více používat benchmarking, tj. vzájemné poměřování konkurenceschopnosti podniků.
Podle Drahoty je nutné se na povolenky koukat ne jako na nutné zlo, ale jako na aktivum, v kterém jenom v České republice leží přes 300 miliard korun. „Firmy se musí naučit zahrnovat povolenky do svého managementu příležitostí a rizik. A riziko zde je a má smysl ho mít pod kontrolou, ale jsou v tom také gigantické peníze,“ říká Drahota.
Eva Weightman ze společnosti Carbon Capital Markets s odkazem na studii společnosti Point Carbon zmínila, že v roce 2007 byla většina obchodů s emisemi realizována prostřednictvím evropského systému EU ETS (European Union Emission Trading Scheme). V systému EU ETS je 27 členských států EU, Grónsko, Lichtenštejnsko a Norsko. Z celkového obchodovaného množství 2,7 Gt se prostřednictvím EU ETS prodalo 60 %.
Další významné způsoby obchodování jsou primární a sekundární CDM (Clean Development Mechanism, více viz box). Primární CDM, tedy přímý nákup povolenek od podniků, měl 22% podíl na trhu, sekundární, tedy nákup prostřednictvím mezinárodních burz, měl podíl 13 %. Projekty Joint Implementation (viz box) měly jedno procento (dvouprocentní dopočet do sta jsou pak jiné způsoby).
Podle Evy Weightman jsou v současnosti nejdynamičtěji se rozvíjející právě obchody na mezinárodní burze. Státy EU mohou až 10 % povolenek z národního alokačního plánu svému průmyslu prodat v aukci. ČR tento postup nevyužívá a průmysl získal všechny povolenky zdarma. Konkrétní podnik pak může své přidělené povolenky buď „propálit“, nebo nabídnout jiné společnosti z EU ETS v rámci burzy Community Independent Transaction Log (CITL). Pokud vypouští více, než na kolik má povolenky, musí je nakoupit od podniků, kterým povolenky zbyly. Účet u CITL si může zřídit nejen společnost, ale i fyzická osoba.
„Evropský trh s povolenkami je nejdynamičtější trh současnosti. Meziroční nárůst v letech 2006 – 2008 je 80 %. Čísla ukazují, že nejde o nějaký nefunkční výmysl EK, který brzy zkrachuje,“ řekl Tomáš Chmelík z ČEZu v reakci na Josefa Zbořila. Ten prý není odpůrcem obchodování s emisemi. „Jsem ale odpůrce toho systému obchodování, jak je nastaven nyní a jak se má proměnit,“ řekl Josef Zbořil.
„Trh s povolenkami je v druhém období dobře nastartovaný, podařilo se překonat ´dětskou škytavku´. V současnosti jsou dostupné už i doprovodné služby jako pojištění či řízení rizik,“ říká Eva Weightman. Obchodování s emisemi je podle Chmelíka krok správným směrem. „Průmysl umí pracovat s ekonomickými položkami jako jsou náklady a zisky, ale neumí pracovat s přesvědčením,“ říká Chmelík s tím, že obchodování s emisemi je lepší než uhlíkové daně. „Uhlíkové trhy fungují, ale musí se jim stanovit pravidla, která pak po nějakou dobu platí. Je to jako v hokeji – také je lepší, když sudí hru nechá a stále ji nepřerušuje. Stát musí odolat pokušení všechno regulovat a měnit stále pravidla,“ řekl Chmelík. Podle Chmelíka by firmy měly více sledovat vývoj a tvorbu legislativy a do jejího vytváření se i zapojit. „Je potřeba připravit efektivní lobbing a konkrétní argumentaci,“ říká Chmelík. Jako příklad, kdy průmysl zaspal, uvádí Chmelík právě zařazení malých zdrojů do systému EU ETS.
Podle Evy Weightman je v současnosti velký problém s propojením evropské burzy (CITL) s celosvětovou burzou International Transaction Log (ITL), která vznikla na základě Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). „Nemožnost propojení s mezinárodním registrem vyvolává nejistotu na trhu,“ říká Eva Weightman. Mezinárodní burzu ITL využívá Japonsko, Nový Zealand, Švýcarsko a Rusko
S tím souhlasí i Miroslav Řehoř ze společnosti Operátor trhu s elektřinou, která spravuje rejstřík povolenek. Podle něho je velká komplikace, že Evropská komise není schopna určit datum, ke kterému dojde k propojení obou míst obchodování. „Firmy kvůli tomu nemohou plánovat své ekonomické aktivity,“ říká Řehoř.
 |
|
| Zatímco malé zdroje mají na svědomí jedno procento emisí, velká zařízení jich vypustila 95 %. | |
| Ilustrační foto: Martin Mach/Ekolist.cz |
Josef Zbořil ze Svazu průmyslu ČR se ke snahám Evropské unie v oblasti klimatu staví kriticky. Podle něho nejsou evropští komisaři nic jiného než socialističtí plánovači. Zbořilovi také vadí proměna argumentů: „Dříve se hovořilo o minimalizaci nákladů na snižování emisí, dnes jde už jen o snižování emisí.“ Pozice ČR vůči EU při projednávání legislativních návrhů je podle něho příliš stádní. „Námitky českého průmyslu, byť včas uplatněné, se neberou v úvahu,“ tvrdí Zbořil. Podle něho EK získává prostřednictvím systému EU ETS ohromnou ekonomickou moc, díky které bude moci ovlivňovat úroveň výroby v EU.
Zcela nakloněn není některým opatřením ani klimatolog Jan Pretel. „Jsem proti přehnaně ambiciozním cílům, které vyhlásilo MŽP a které jsou v klimabalíčku. Bude to příliš drahé. Lepším řešením by byly například dobrovolné dohody,“ řekl Jan Pretel. Podle něho by se měl přehodnotit náš postoj k jádru. „Je potřeba vyvíjet technologie typu ukládání uhlíků do depozitů CCS (Carbon Capture and Storage),“ myslí si Pretel. I podle Chmelíka se CCS ukazuje jako slibná technologie. „Je to ale náročné finančně i technologicky. Zavedení nelze očekávat dříve než v roce 2020,“ odhaduje Chmelík.
Podle údajů Operátora trhu s elektřinou (OTE) byly v roce 2007 tzv. verifikované emise v ČR 87 834 764 tun CO2. Oproti roku 2006 jde o zhruba pětiprocentní nárůst. Na rok 2008 je alokace povolenek 85 445 875 tun CO2. Jak uvedl Miroslav Řehoř, všichni provozovatelé zařízení povinnost vyřadit z obchodování povolenky, odpovídající emisím v roce 2007, splnili.
Podle jeho analýzy českých podniků zařazených do obchodování s emisemi vyplývá, že početně převažují tzv. malá zařízení s emisemi do 10 000 tun CO2. Těch je 165 (41 %). Následují středně velká zařízení s emisemi v rozmezí 10 000 až 50 000 tun CO2 - 143 (35 %). Nejméně je velkých zařízení s emisemi nad 50 000 tun CO2 - 97 (24 %). Co je ale podstatné, v kategorii malých zařízení bylo emitováno jen 1 % emisí, zatímco velká zařízení vypustila 95 % všech emisí. „Systém EU ETS tak pokrývá velké množství zařízení, která mají zanedbatelný vliv na celkové emise CO2. Záměr vyřadit tato malá zařízení z rejstříku jako jeho správce vítáme,“ říká Miroslav Řehoř.
|
Co je co Povolenka EUA (EU Emission Allowance) – povolenky dostávají v současnosti průmyslové podniky od státu v rámci Národních alokačních plánů (NAP). Povolenka CER (Certified Emission Reductions) - povolenku mohou podniky získat z projektů v rámci tzv. mechanismů čistého rozvoje (viz níže) Kjótského protokolu za investice do technologií, které sníží produkci emisí skleníkových plynů v zemích třetího světa. Povolenka ERU (Emission Reduction units) - povolenky získají investoři za stejnou činnost v rozvinutých zemích, v rámci společně zaváděných opatření (viz níže) podle Kjótské dohody. Mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism, CDM) - projektový mechanismus zakotvený v článku 12 Kjótského protokolu, jehož předmětem jsou činnosti států uvedených v Příloze I Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu, zaměřené na snížení emisí skleníkových plynů v rozvojových zemích. Společně zaváděná opatření (Joint Implementation, JI) - z ekonomického hlediska se JI zakládá na rozdílu nákladů na redukci emisí v jednotlivých vyspělých zemích. Průmyslově vyspělé země vykazují rozdíly v energetické náročnosti tvorby HDP, ve struktuře zdrojů energie a ve spotřebě energie v dopravě a obytném sektoru (rozdíly v životní úrovni a stylu). Různou měrou jsou využívány i energetické zdroje neemitující skleníkové plyny, např. atomová energie, větrná energie nebo energie vodních toků. Ani jednotlivá uhlíkatá paliva nejsou z hlediska emisí rovnocenná, např. zemní plyn emituje na jednotku spalného tepla o cca 30 % oxidu uhličitého méně než uhlí. Více viz Co přináší Kjótský protokol? |
reklama
