Observer: Diskuse o vlivu dálnic na krajinu anglického venkova
Vzhledem k ochromujícím dopravním zácpám, jejichž škody spočetli Britové na 20 miliard liber ročně, naplánovali vládní úředníci novou dálnici mezi Birminghamem a Manchestrem. Ke zděšení ochránců životního prostředí však nejde o rozšíření stávající dopravní tepny, dálnice M 6, ale o paralelní, zcela samostatnou cestu. Navíc i přes odpor ochránců přírody má myšlenka stavby placené dálnice v oblasti dlouhodobě přeplněné dopravní tepny více zastánců, než obavy ze zvýšeného znečištění a škod, které stavba přinese přírodě i místním obyvatelům.
Komise pro ochranu venkovské krajiny Anglie (CPRE) nechala vyrobit letecké snímky celé oblasti, aby zdůraznila, kolik míst bude stavbou ovlivněno. Přesná trasa dálnice ještě nebyla určena, ale je jasné, že bude kopírovat existující koridor. "Škody na životním prostředí, které bude dokonale zpustošeno, jsou závažné samy o sobě, jenže ještě důležitější je fakt, že by tato stavba mohla spustit lavinu dalšího budování silnic. Neexistují žádné plány, ale určitě se v budoucnu dočkáme tlaku na rozšiřování dalších cest," říká Paul Hamblin z CPRE. Původně se počítalo pouze s variantou rozšíření dálnice M6 o jeden pruh v obou směrech v klíčové oblasti, kde se kříží cesty ze střední Anglie a přístup do severozápadní části země.
Na plánované trase sice neleží žádné území nejvyššího stupně ochrany, ale je zde série míst chráněných vládou i Evropskou unií. Nejdůležitější dopad na životní prostředí má samozřejmě ztráta volné půdy. V případě samostatné placené dálnice bude zábor třikrát vyšší než v případě pouhého rozšíření stávající cesty. Navíc tak vznikne "země nikoho" mezi oběma dálnicemi. Dřívější vládní studie doporučila rozšíření M6 o jeden pruh a postavila se proti rozšíření o dva pruhy i proti výstavbě samostatné dálnice z důvodů nárůstu emisí oxidu uhličitého a znečištění oxidy dusíku, hlukem a světelným znečištěním. Parlamentní studie provedená minulý rok naproti tomu zjistila, že menší varianta rozšíření M6 povede k vyššímu nárůstu CO 2 než ostatní možné varianty výstavby.
"Silnice nezabírají velké množství půdy, ale jejich dopad, jejich stopa v krajině, zasahuje dál, než jsme schopni popsat výrazy jako je hluk, rozbití klidu přírody, odloučení lidí žijících spolu a neustálý tlak na rozvoj, který obvykle zaznamená stavbu nových silnic," dodává Hamblin. Tohle je problém, který leží v samém srdci dopravní politiky. Přitom vlády, které se od roku 1990 vystřídaly, se na postoji ke stavbě dálnic vzácně shodují. Naposledy se pozitivní pohled projevil v nové desetileté dopravní strategii, ve které premiér Tony Blair říká: "Nemůžeme jednoduše stavět naše cesty, a nepřihlížet k problémům, které můžeme způsobit. Bylo by to nezodpovědné k životnímu prostředí a nefungovalo by to."
Podle článku Juliette Jowitové The Observer 08. 08. 2004.
reklama
