Ochrana přírody: Člověk ohrožuje stále více i hlubokomořské ekosystémy
Poměr chráněných míst vyjádřený procenty není pro mořské ekosystémy příliš povzbudivý. Ochraňujeme 11 % souše, ale pouze necelých 0,5 % rozlohy oceánů, většinou pouze pobřežní části moří. A to i přesto, že průzkumy z posledních let jednoznačně označují vliv člověka na život v mořích a oceánech za závažnější a hlavně trvalejší, než jsme předpokládali. Kvůli průmyslovému rybolovu velmi rychle mizí z oceánů některé druhy ryb a s touto zátěží se ekosystém nemůže vyrovnat. Teorie hovořící o tom, že podmořská fauna a flóra se po zásahu člověka snadno obnoví a vrátí se do původního stavu, je bohužel jen mýtem. Odborníci již vědí, že s některými lidskými činy se příroda vyrovnává těžko jak na suchu, tak i ve vodě.
Zájem ochranářů se věnuje především pobřežním ekosystémům a druhově velmi bohatým tropickým korálovým útesům. Teprve poslední studie varují před opomíjením hlubokomořských ekosystémů. Hluboké moře představuje 85 % plochy a 90 % objemu světového oceánu. Obyvatelé těchto míst jsou v ohrožení zejména proto, že žijí velmi dlouho (některé ryby se dožívají až 150 let), a proto velmi senzitivně reagují na zásahy zvenčí.
Získávání informací o ekosystémech hlubokých moří není příliš snadné, protože přenášení organismů komplikují změny tlaku i teplot. V současné době probíhá velký mezinárodní projekt Soupis mořského života, který se snaží zmapovat minulost, přítomnost i budoucnost podmořského světa.
V hlubokých mořích najdeme především dva typy ekosystémů - podmořské hory a chladnomilné korálové útesy. Podmořské hory vznikly hlavně sopečnou činností a často na nich vznikají nové druhy organismů. Proto je vědci považují za velmi podstatné při šíření organismů světovým oceánem. Hory bývají izolované a najdeme na nich mnoho endemitů.
Palčivým problémem pobřežních vod je nadměrný rybolov, který vede k masivnímu snížení jejich stavů. To je důvodem, proč se rybáři přesunuli dále na moře a díky modernímu vybavení jsou schopni lovit i ve velkých hloubkách. A i zde používají lov vlečnými sítěmi (nevody) taženými po mořském dně. Tento způsob je však velmi devastující pro celý biotop. Střízlivé odhady hovoří o ničení 15 milionů km2 mořského dna ročně. Lov nevody tedy rozhodně nepatří mezi metody, které lze nazvat udržitelným rybolovem.
Podmořské hory živí i rybu Haplostethus atlanticus, která žije až 120 let. Pouhé tři roky stačily rybářům k tomu, aby tato ryba prakticky zmizela z celého jihozápadního Indického oceánu.
Způsob lovu s použitím nevodů na mořském dně není nijak omezen. Vědci i ekologové (např. Světový svaz ochrany přírody - IUCN, Světový fond na ochranu přírody - WWF, nebo Rada na obranu přírodních zdrojů - NRDC) se snaží prosadit, aby Valné shromáždění OSN tuto metodu zcela zakázalo.
Pravidla, která omezují lov, uvádějí velikost úlovku, stanovují počty lodí apod. se ukazují jako nepříliš účinná. Světový summit o trvale udržitelném rozvoji 2002, proto jednoznačně požadoval vytvoření chráněných území v mezinárodních vodách, která by pomohla oceánům zregenerovat se. Chráněno by mělo být 20 - 30 % každého mořského biotopu. Členské státy OSN by měly území navrhnout do roku 2012.
Podle článku Jana Plesníka, Ochrana přírody 4, r. 59, s. 107-8
reklama