ODS: Životní prostředí podle II. ideové
Rok starý materiál "Zdravé životní prostředí - Výzva a cíl", který Václav Mencl předložil v červnu 2000 na II. ideové konferenci ODS, tak zůstává posledním veřejnosti známým dokumentem, jenž se věnuje programovým cílům politiky ODS v oblasti životního prostředí. Chceme-li si tedy přiblížit současnou ekologickou politiku ODS, nezbývá než začít právě zde.
Zásady
Při formulování svých cílů ODS vychází ze čtyř ideových zásad. Podle první z nich člověk "kvalitní" životní prostředí potřebuje ve vlastním zájmu. Poškozování nebo neuvážené ovlivňování přírody by totiž mohlo vést až ke zničení sebe sama.
Druhá zásada říká, že ochrana životního prostředí je součástí veřejných zájmů. Stojí tedy na stejné úrovni jako všechny ostatní veřejné zájmy a zájem o životní prostředí by podle ODS neměl být ideologizován, absolutizován a posuzován odděleně od ostatních veřejných zájmů. Rozhodnutí, který z konkrétních zájmů má přednost, by pak mělo vycházet z volby prostřednictvím demokratických mechanismů.
Úloha státu v ochraně životního prostředí je předmětem třetí zásady. Podle ODS by měl stát stanovit především legislativní rámec, systém nástrojů ochrany životního prostředí průběžně doplňovat o další právní předpisy a kontrolovat jejich dodržování. Měl by vykonávat pouze to, co prokazatelně nemůže lépe vykonávat někdo jiný.
Zlepšování životního prostředí a ekonomický rozvoj nejsou v zásadním rozporu - tak zní čtvrtá zásada. Pomocí vhodných nástrojů lze podle ODS aktivity v obou oblastech sladit a najít řešení pro společný zisk.
Z tohoto ideového zázemí pak vyplývá hodnocení stavu životního prostředí a též priority a způsoby jeho zlepšování. Současný stav životního prostředí považuje ODS za úspěch pravicových vlád. "Emise oxidu siřičitého do ovzduší mezi lety 90 - 97 poklesly o 63 %, emise tuhých látek o 80 %. Výdaje k ochraně životního prostředí v období 1990 - 1997 byly relativně vyšší než ve většině evropských států, a to jak členů OECD, tak i transformačních zemí. Přitom podíl komunálního a soukromého sektoru na investicích do životního prostředí vzrostl z 27 % v roce 1992 na 84 % v roce 1996. Obrovská práce byla vynaložena nejen na vládní, ale i na komunální úrovni především ve velkých městech, kde ODS byla ve většině městských vlád," uvedl například v červenci 1999 Václav Mencl v Právu. Jak dále připomíná v textu předloženém na II. ideové konferenci, konkrétní řešení problémů životního prostředí bylo výraznou součástí všech programových dokumentů ODS. V případě volebního programu "Hlavu vzhůru" z roku 1998 jsou taková slova ovšem dost odvážnou nadsázkou, neboť se v něm životního prostředí týká deset po různých pasážích nesouvisle roztroušených vět, z nichž navíc většinu nelze za konkrétní návrhy řešení problémů životního prostředí vůbec považovat.
Priority
Hlavní prioritou ODS při zlepšování životního prostředí je ochrana povrchových a podzemních vod, jejíž podstatou má být dobudování čistíren a úpraven vod, dobudování kanalizačních a vodovodních sítí a omezování znečištění z průmyslových zdrojů podporou nových technologií.
Dalším důležitým cílem koncepce ODS je snižování znečištění ovzduší. Přispět by k němu měly hlavně nové technologie ve vybraných průmyslových podnicích, dobré silnice, auta s katalyzátory, používání vhodných druhů benzínů, úspory energie a racionální využívání neobnovitelných zdrojů energie.
Mezi další priority komise životního prostředí patří rekonstrukce a rekultivace krajiny po těžbě a zlepšení protierozních opatření, zlepšení pozemkových úprav pro udržení vody v krajině a také zlepšení zdravotního stavu lesů.
Z odpadů je pro ODS nejlepší takový, který vůbec nevznikl. Pokud není vyhnutí, pak má na skládkách končit pouze ten, který už nelze znovu využít nebo zneškodnit jiným způsobem. Aktivně tyto myšlenky alespoň z části podporují i v hlavní kanceláři strany. Podle slov vedoucí sekretariátu Marty Šorfové se tu používají recyklované obálky a některé tužky, z odpadu se stranou dává hlavně papír, jenž se vozí do sběrny. Na dvoře sice stojí klasické popelnice "na všechno", ale papír, který sběrny neberou, se rozváží do příslušných kontejnerů. Pokud je to možné, vyhazují se do kontejnerů na tříděný odpad i další suroviny, například sklo.
Životní prostředí a hospodářství
V závěrečné části textu předloženého na II. ideové konferenci se autoři věnují těm oborům hospodářské činnosti, které mají bezprostřední vliv na životní prostředí. Hlavní roli tu hrají doprava, energetika, průmysl, likvidace starých ekologických zátěží, zemědělství a stavebnictví.
Podle komise životního prostředí je nejen pro růst ekonomické prosperity, ale i pro ochranu životního prostředí důležitá zejména výstavba husté dopravní infrastruktury, neboť řádná síť dálnic a rychlostních komunikací má zajistit plynulost dopravy a snížení znečištění životního prostředí. Trasování dopravní infrastruktury se podle ODS nesmí podřizovat dílčím zájmům jednotlivých lobby, k výběru tras a jejich koordinaci je pak určeno územní plánování.
Svou podporu individuálnímu automobilismu jasně deklaruje i stínový ministr dopravy a spojů Martin Říman. "S rostoucí životní úrovní obyvatelstva lze jen velmi obtížně přesvědčovat občany o výhodách veřejné dopravy před individuální," píše ve své dopravní koncepci "Doprava a spoje - více trhu, méně státu". Ježdění autem je mu jakousi podmnožinou svobody. "Ukazuje se nade vší pochybnost," napsal pro Mf DNES v dubnu 2000, "že omezovat individuální automobilismus bez omezení základních lidských svobod je nemožné. Je proto zapotřebí si vybrat. Pakliže se rozhodneme pro svobodu, musíme (...) řešit i otázku "kam s ním?" V západní Evropě ji vyřešili - ve prospěch svobody. Také proto má Rakousko, Francie a Španělsko třikrát, Itálie čtyřikrát, Německo pětkrát a Belgie a Nizozemsko dokonce devětkrát hustší dálniční síť než naše republika," tvrdí Martin Říman.
Přes výše uvedené se komise životního prostředí domnívá, že podíl železnice na nákladní a osobní dopravě se zvýší její modernizací. Ve městech pak chce komise napomáhat vytváření integrovaných dopravních systémů.
Pokud jde o energetiku, zde by se nepříznivé vlivy na životní prostředí měly snížit hlavně zefektivněním výroby, přenosu, distribuce a užití energií. Alternativní zdroje energie lze používat, pokud jsou ekonomicky přijatelné, nikdy však nebudou schopny rozhodující měrou pokrýt energetické potřeby státu. Dostatek energie podle ODS může poskytnout energetika jaderná.
V průmyslové výrobě bude třeba zavádět ekologicky příznivější technologie a podporovat všechny dobrovolné aktivity, jako jsou třeba dohody mezi státem a podniky, které směřují ke zlepšení životního prostředí. Po "upřesnění pravidel hry" by se mělo také pokračovat v likvidaci starých ekologických zátěží.
Pro zemědělskou praxi je z hlediska životního prostředí důležité omezení znečišťování vod nitráty z hnojiv a pesticidy. Prioritou při využívání pozemků, které již neslouží svému původnímu agrárnímu účelu, by měla být ochrana proti povodním. Organické zemědělství je podle komise ODS vhodné podporovat "v přiměřené míře". Vládní návrh zákona o ekologickém zemědělství tuto míru podle poslanců ODS neznal, neboť většina z nich hlasovala proti němu.
Legislativa
Stejně poslanci ODS postupovali při projednávání téměř všech zákonů týkajících se ochrany životního prostředí, které sněmovně předložila vláda ČSSD.
Vládní návrhy ODS podpořila pouze v případě zákona o hospodaření energií a zákona o prevenci závažných havárií způsobených vybranými chemickými látkami. Vstřícnému postoji k většímu množství vládních předloh podle Václava Mencla bránila jejich kvalita. V červnu letošního roku si postěžoval na úroveň zákonů, předkládaných ministerstvem životního prostředí do Parlamentu. "Není trvale únosné, aby návrhy zákonů byly předkládány bez vzájemných souvislostí, nebo aby je Parlament musel rozsáhle přepracovávat," prohlásil ve svém stanovisku pro tisk.
Jelikož poslancům ODS vládní pokusy o ochranu životního prostředí připadaly jako "rozsáhlé svazující regulace vykonávané nepřehlednými byrokratickými postupy a množstvím nových úředníků," jak se píše v textu z II. ideové konference, rozhodli se pro realizaci svých představ vlastními návrhy. Poslanec Václav Brousek byl mezi navrhovateli zákona o dálničním obchvatu Plzně a většina jeho stranických kolegů tento zákon také podpořila. Novelou se skupina poslanců ODS snažila omezit pravomoc MŽP při udělování výjimek ze zákona o ochraně přírody a krajiny.
Další novelou se společně s několika poslanci ČSSD, KDU-ČSL a US pokusila mimo jiné o omezení platnosti zmíněného zákona pouze na krajinu "vyjma souvisle zastavěného území obcí" a o omezení účasti občanských sdružení ve správních řízeních, v nichž by mohly být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Třetí návrh novely poslanců ODS, v němž mimo jiné usilují o zúžení spektra občanských sdružení účastnících se správních řízení, právě projednává sněmovna.
Legislativní výhrady v oblasti stavebnictví má i komise životního prostředí. Příprava staveb totiž podle ní přináší investorům řadu nadbytečných problémů. Příslušné zákony a předpisy vyžadují sladění do jednoznačného postupu s jasnými pravidly, přičemž tyto výtky podle ODS platí ve značné míře i pro legislativu v gesci ministerstva životního prostředí. Ještě pregnantněji to ve své koncepci vysvětluje Martin Říman: "Katastrofální politika komunistického režimu v oblasti ochrany životního prostředí nás po revoluci vehnala do opačného extrému - legalizovaného autoritářství enviromentalistické ideologie. Legislativa, která vznikla bezprostředně po roce 1990, vytváří tímto směrem obrovské pravomoci bez náznaku odpovědnosti. Je bezpodmínečně nutné v tomto smyslu rekodifikovat zákon o územním plánování, o ochraně přírody, o vlivu staveb na životním prostředí a o zemědělském půdním fondu."
Kdo povede ODS do voleb?
Právě Martin Říman se také v tisku společně s Václavem Klausem vyjadřuje k problematice životního prostředí nejčastěji. Oba chápou mnohé požadavky ekologů jako ohrožení lidské svobody. "Velmi často polemizuji s ekology a s jejich nadřazováním životního prostředí, přírody, světa zvířat a rostlin nad člověkem a jeho svobodou. (...) Nemohu přijmout odmítání antropocentrismu, hledání jakýchsi vyšších hodnot než jaké představuje sám člověk a lidská pospolitost," napsal Václav Klaus ve Večerníku Praha letos v březnu a v dubnu v témže deníku postavil ekologii, kterou chápe jako ideologii, přímo proti svobodě. Z tohoto úhlu pohledu oba politici také nazírají na snahy o podporu Kjótského protokolu a vítají jeho odmítnutí americkým prezidentem Bushem.
Mapování politiky ODS v oblasti životního prostředí by nebylo úplné bez připomenutí práce Bedřicha Moldana. Dnes již bývalý zvláštní zmocněnec ministra životního prostředí se jako vyjednávač výraznou měrou podílel na uzavření kapitoly o životním prostředí s EU, stal se také předsedou Komise OSN pro udržitelný rozvoj. Ani jeho odbornost a schopnosti na mezinárodní úrovni však ve vlastní straně přehnaný respekt nevzbuzují. Stínový ministr zahraničí Jan Zahradil například v květnu 2000 psal v článku pro Mf DNES mimo jiné o "popletené ekofundamentalistické ideologii, ohánějící se termíny jako "trvale udržitelný rozvoj" (...)." Zda do voleb 2002 povede ODS Moldan, nebo Klaus, Říman a Zahradil, není těžké odhadnout.
Článek vyšel v rámci rubriky Volby 2002 v tištěném EkoListu č. 8-9/2001.
reklama