OECD podruhé hodnotí životní prostředí ČR
 |
|
| Libor Ambrozek a Kiyotaka Akasaki na konferenci ke zprávě OECD. | |
| Foto: Hugo Charvát/EkoList |
Politika životního prostředí stagnuje
Zpráva OECD chválí Českou republiku především za fungující systém právní ochrany životního prostředí i za přijetí další řady ekologických zákonů v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Přesto konstatuje, že „cesta ke splynutí s EU v oblasti ochrany životního prostředí bude dlouhá a složitá“. Zároveň upozorňuje na fakt, že po rychlém pokroku z počátku devadesátých let dochází od přelomu tisíciletí k zastavení aktivit a omezenému příjímání nových opatření na ochranu životního prostředí. „OECD poukazuje na hlavní český problém: máme sice kvalitní legislativu, ale zastaralou ekonomiku, a vláda s ní skoro nic nedělá,“ komentuje zprávu Martin Ander, ředitel Hnutí DUHA. Kritiku sklízí česká ekonomika především za přetrvávající vysokou energetickou a materiálovou náročnost, na což upozornila minulý měsíc i Mezinárodní energetická agentura (IEA). Energetická náročnost sice klesla ve sledovaném období o 5 %, stále však zůstává za Slovenskem druhá nejvyšší ze zemí OECD. Důvodem je jednak velký podíl zpracovatelského průmyslu, ale také málo přísné předpisy ve stavebnictví a normy pro spotřebiče i nízké ceny energií pro průmysl. Podle států OECD by česká vláda měla usilovat o snížení spotřeby energií v rozsahu 3 - 3,5 % ročně.
Česká ekonomika také stále silně přispívá ke znečišťování životního prostředí.„OECD doporučuje České republice odstranit deformace na trhu, které škodí životnímu prostředí. Jsou to různé dotace, které směřují do zemědělství nebo energetického průmyslu a brání zmírnit škodlivé dopady na životní prostředí,“ prohlásil náměstek generálního tajemníka OECD Kiyotaka Akasaka. Kvůli tomu se nedaří v posledních pěti letech snižovat škodlivé vlivy, naopak u některých sledovaných oblastí zátěž životního prostředí stoupá. Například kvalita ovzduší, která se po celá devadesátá léta zlepšovala, nyní v některých oblastech stagnuje nebo se zhoršuje. Díky strukturálním změnám českého průmyslu se snížily prudce emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů a v tomto směru je na tom ČR lépe než většina starých zemí OECD i Evropské unie. Jenže při přepočtu produkce CO2 na obyvatele se ukáže, že Česká republika je jedním z největších znečišťovatelů. Na jednotku HDP dokonce největší ze všech zemí OECD. Dosahuje hodnoty 0,82 (kg CO2/1000 USD HDP). Česká republika tak předhání nejen všechny státy střední Evropy, ale i USA, Austrálii nebo Mexiko.
Organizace nejvyspělejších zemí proto doporučuje České republice klást větší důraz na posuzování veškeré státní politiky z hlediska dopadů na životní prostředí. “Znamená to jasné sdělení, že ochrana životního prostředí není nic izolovaného, ale integrální součást trvale udržitelného rozvoje, vedle sociálního a ekonomického pilíře,“ pochvaluje si ministr Ambrozek.
Zaveďte zelené daně
Hodnocení OECD upozorňuje na propad investic do ochrany životního prostředí za celé sledované období. Objem investičních výdajů, který činil stabilně 2,4 - 2,5 % HDP v letech 1994 - 1997, poklesl po roce 1998 nejdříve na 0,9 % a později až na 0,7 % v roce 2002. Veřejné investice podle informací z roku 2003 nesou nejvíce rozpočty krajů a obcí (69 %), méně peněz jde přímo ze státního rozpočtu (17 %) a ze Státního fondu životního prostředí (14 %). Důležitou roli hrají i soukromé společnosti, které v roce 2002 zaplatily 40 % všech investic do ochrany životního prostředí (6 miliard korun). Fond národního majetku poskytuje prostředky na odstranění staré ekologické zátěže v privatizovaných objektech. Z prostředků Fondu bylo v roce 2003 zaplaceno 11 % výdajů v oblasti životního prostředí.
 |
|
| Zdroj: OECD | |
Více peněz by měla přinést právě připravovaná fiskálně neutrální ekologická daňová reforma. Daňová reforma by měla odstranit chování, kdy se ekonomicky vyplatí nešetrné nakládání s přírodními zdroji i činnosti poškozující životní prostředí. „MŽP připravilo návrh, který chce během tohoto či příštího týdne projednat s ministerstvem financí. Podle legislativního plánu by měl být vládě předložen do konce listopadu,“ potvrdila tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová. Zatím jde jen o koncepci, takže konečné znění zákona zůstane zřejmě až na vládě sestavené po volbách v roce 2006. V rámci členství v Evropské unii je Česká republika nucená přijmout do konce roku 2007 novou spotřební daň na energetické výrobky. Otázka je, co nová vláda udělá, povinná směrnice je jen předstupněm k plnohodnotné daňové reformě, stanovuje pouze minimální sazby za elektřinu, pevná a kapalná paliva a všechny energetické produkty, ale vůbec nespecifikuje, jak se využijí vybrané peníze.
Ekonomické nástroje českého státu ale nefungují dobře ani ve výběru poplatků za znečišťování. Ty platí od počátku devadesátých let velcí znečišťovatelé a v současné době se vede diskuse o jejich transformaci a o tom, zda ještě plní svůj stimulační účel. „OECD chválí Českou republiku za dodržování principu ´platí znečišťovatel´, nicméně výše poplatků není dobrá a měla by se navýšit alespoň o inflaci,“ prohlásil Christian Avérous, vedoucí divize environmentálních hodnocení a informací OECD. Kvůli inflaci nejsou dnes poplatky z počátku devadesátých let pro výrobce hrozbou. Celkové příjmy za poplatky dosáhly v roce 2003 výše 410 milionů korun. Jenže ani sankce za porušování předpisů nepovažuje OECD za dostatečně vysoké. Ty za rok 2003 dosáhly 81 milionů korun. Podle MŽP by se nová úroveň poplatků i pokut měla objevit v novelizaci jednotlivých zákonů.
„Zvyšování poplatků, které musí průmyslové podniky odvádět za vypouštění škodlivin, nepředstavuje správný nástroj pro zlepšování ochrany životního prostředí,“ myslí si naopak mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Anna Veverková. Podle Svazu poplatky zvyšují výrobní náklady a tím podlamují konkurenční schopnost podniků v porovnání se zahraničím. „Naše podniky naopak platí poplatky za škodliviny i tehdy, kdy nepřekračují zákonné limity. Navíc se neprokázalo, že by zvyšování poplatků vedlo podniky ke snižování objemu vypouštěných škodlivin,“ říká Veverková. Pro podniky je nejdůležitější zajištění výroby, a úspory se pak hledají i v jiných oblastech. Svazu se nelíbí také to, že peníze, které stát získá z poplatků, se nepoužívají na podporu ekologizace průmyslu, ale na jiné účely. Průmysl tak nemá potřebné zdroje na technický rozvoj, který je základním předpokladem pro zvyšování ekologizace výroby a snižování znečištění.
Největší obavy vyvolává doprava
Hodnocení států OECD upozorňuje na velkou důležitost dopravy, která výrazně ovlivňuje životní prostředí. Objem nákladní dopravy se od roku 1990 zvýšil o 177 %, v roce 2003 činil podíl (v tunách na kilometru) u silniční dopravy 74 %, železniční 25 % a letecké a vodní dopravy dohromady 1 %. Od roku 1998 vzrostl objem nákladní silniční dopravy o 37 % a to na úkor železniční dopravy, která poklesla o 15,5 %. Přitom hustota železniční sítě v České republice převyšuje průměr evropských zemí OECD. Hodnocení doporučuje českému státu, aby přesunul co největší objem nákladní dopravy na železnici, kombinovanou dopravu nebo vodní dopravu.
Objem osobní dopravy se od roku 1990 zvýšil o 50 % a od roku 1998 o 14 % (počet kilometrů na jednoho cestujícího). V oblasti osobní dopravy navrhují státy OECD zavedení silniční daně, podobně jako u automobilů určených k podnikání, která by se stupňovala podle počtu ujetých kilometrů. To by mělo napomoci obnově vozového parku. Stejně tak by se mělo zavést mýtné, které by mělo pomoci plošně snížit emise zejména v městských aglomeracích.
reklama
