Martin Bursík: Patočkovy politické omalovánky

Poslední dny přináší řadovému členu předsednictva Strany zelených jedno překvapení za druhým. Nejprve senátor zvolený za Stranu zelených odstartuje kampaň, která je sice mířena na vpravdě nesympatický terč, ale kterou - snad - jako demokrat ani nemůže myslet vážně. Nato jej podpoří předseda strany Beránek jménem Strany zelených tak, až se vyděsím, že jsem na předsednictvu propásl první politickou debatu. Ne, nepropásl, to se jen učíme vytvářet politickou vůli ve straně. V pondělí večer mi přistává v počítači email s článkem Jakuba Patočky, který vyjde v úterý v rubrice Lidových novin „Úhel pohledu“. Článek má název „Má se Topolánek bát Grosse s Beránkem?“. Čtu titulek a lituji toho, že jsem dnes nekývl Janě Ulbrychové na historicky první nabídku, abych totiž napsal komentář našeho jednání s premiérem Grossem právě do této rubriky. Slušně jsem zadání a tedy i komentář odmítl. Nepovažuji komentář vlastního jednání s předsedou vlády za dobrý žánr, od toho jsou političtí komentátoři, ne aktéři jednání. A vida, hned se jeden takový politický komentátor našel. Je sice členem Strany zelených, to nebude předpokládám uvedeno. Ale to nemá být ještě vše - sebevědomí stranických špiček stoupá. V Respektu si stačím ještě přečíst, že Strana zelených je žádanou nevěstou protože jednala nejen ve Strakovce, ale její členy pozval na setkání i prezident Havel. A máme to.

Pročítám s obavami článek s názvem „Má se Topolánek bát Grosse s Beránkem?“, který vyjde v Lidových novinách. Obavy pramení z titulku. Není pro mne ničím tak novým. Nebyl to Jakub Patočka, který na jednání pokračování sjezdu ve Vršovicích navrhl rezoluci „Zelená alternativa proti rudé a modré totalitě“? Sjezd projednání rezoluce odmítl. Text napsal Jakub Patočka 10. 12. 2004. Otevírám soubor v počítači a znovu pročítám text, který na mne tehdy velmi negativně zapůsobil. Začínám se orientovat. „Rudá“ v prosincovém textu, to byli komunisté, bez nichž podle Patočky nedokáže ODS sestavit v roce 2006 parlamentní většinu. „Rudá“ v dnešním textu, to jsou sociální demokraté, se kterými budeme budovat strategickou rudozelenou koalici. Jak se v tom máme chudáci voliči vyznat? Snad by pomohlo rozlišení na světlerudé a tmavorudé.

Bažím se z privilegia přečíst si v předstihu to, co čeká až ráno na čtenáře Lidových novin. Dozví se, že ČSSD a SZ jsou strany, které „navzdory všem svým vadám, patří k tomu nejlepšímu, co česká politika může nabídnout.“ Skromní nejsme, i když adjektivum nejmenšímu by popsalo situaci pregnantněji. Dozví se o nové ideji „strategické rudozelené aliance … přičemž hlavní otázkou příštích voleb bude, zda se podaří zabránit tomu, aby ODS a komunisté měli ve Sněmovně většinu“. To už znám, ale – jakou, že to mají komunisté barvu? Přestávám tomu rozumět. Hned mne napadá dotaz do čtenářské ankety: „Kdo z čtenářů Lidových novin si myslí, že ODS bude uzavírat po volbách 2006 koalici s KSČM, když bude moci pohodlně sestavit koalici s KDU-ČSL, kde významně převažuje konzervativní křídlo?“

Odkládám Patočkovy texty a začínám samostatně, bez nich přemýšlet. O co nám jde? Chceme s rozumem, klidem a především věcným (často novým) obsahem etablovat Stranu zelených na české politické scéně. Přemýšlíme o jejím dlouhodobém politickém zakotvení. Přemýšlíme o oslovení - v dobrém slova smyslu - věrných voličů a společné realizaci politiky udržitelného rozvoje. Ne, politickým programem Strany zelených není vytvořit „rudozelenou koalici, která může zabránit nástupu ODS k moci po příštích volbách - se všemi otřesnými důsledky, které by to přineslo.“

Jaké si beru z té série pondělních překvapení ponaučení? Všechny výše uvedené úvahy o politickém vývoji a osudové roli Strany zelených budou mít krátké trvání a nelze na nich v žádném případě stavět naši budoucnost. Všechny politické strany, které založily svůj politický program na negativním vymezení vlastní politiky vůči politickému partnerovi, ztratily dřívě či později s proměnami politického partnera identitu. Protiklausovská motivace není perspektivním politickým programem.

Takže vlastně máme na výběr. Buď si necháme vytisknout vzorník barev a budeme se dohadovat, komu přidělíme světlou a komu tmavou rudou. Nebo si tento typ politické taškařice odpustíme a budeme se věnovat vlastnímu obsahu politiky, výběru a motivaci talentovaných lidí a postupnému získávání důvěry skrze kontinuálního vyjadřování naši kompetentnosti. Tedy, má se Strana zelených bát Patočky nebo Patočka Strany zelených?

Přečtěte si původní text Jakuba Patočky pod názvem Má se ODS bát Zelených?.

---

reklama

---