Péče o lesy v národních parcích "by se měla vymanit z hospodářského pohledu"

Kalamitní události v národních parcích mají zůstat přirozenou součástí a hnací silou přeměny lesa. Polomy v KRNAP způsobené orkánem Kyrill v roce 2007. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Hanka Hermová/Ekolist.cz

Plochu čtyř českých národních parků tvoří z 80 % právě lesy. Dva parky, Krkonošský a šumavský, mají lesy, které byly v minulosti velmi poškozené nebo přeměněné. Národní park Podyjí ponejvíce tvoří lesy přírodě blízké. Proto také například na Šumavě je bez zásahů zhruba třetina plochy parku, zatímco v Podyjí až tři čtvrtiny. Ve čtvrtém národním parku České Švýcarsko je volně ponechána jen velmi malá část plochy, zhruba 4 %, zbytek tvoří monokulturní hospodářský les.

„Lesnictví je velmi konzervativní obor, protože stromy se pěstují v řádu desítek a stovek let,“ řekl dnes novinářům Miroslav Svoboda z lesnické fakulty České zemědělské univerzity. Dříve měly lesy hlavně produkovat dřevo, dnes se větší důraz klade na ochranu krajiny a biodiverzity. Od národních parků se žádá odklon od monokulturních bloků k původnímu lesu, do kterého bude člověk zasahovat co nejméně. „Na Šumavě potřebujeme rekonstruovat původní horský smíšený les, celý problém je jenom v tom, jak rychle by se to mělo dít,“ prohlásil dnes ředitel parku Šumava František Krejčí. Podle něj jde o generační problém lesnické péče, která se musí vymanit z hospodářského pohledu na les.

„Těžko můžeme chtít po lidech v rozvojových zemích, aby chránili své lesy, když to sami dělat nebudeme,“ dodal Miroslav Svoboda. V České republice jsou 4 % lesů v národních parcích a další 3 % jsou v chráněných krajinných oblastech. Tedy jenom 7 % lesů je chráněných a mají mít jiné než hospodářské využití. „Lesy v národních parcích mohou fungovat jako přírodní laboratoře. Získané znalosti budou užitečné v souvislosti s hrozícími dopady změn klimatu,“ tvrdí František Pelc. Národní parky také představují modely péče, zejména při snaze o rekonstrukci hospodářského lesa na les blízký přírodnímu stavu, poučit se v nich lze při o procesech přirozené obnovy lesa nebo při snaze vymýtit nepůvodní druhy. To všechno jsou znalosti, které jsou využitelné i v ostatních, hospodářských lesích.

Podle představené publikace „Management lesů v českých národních parcích“ editorů Josefa Fanty a Zdenky Křenové by se měly dodržovat především zásada nezasahovaní do vývoje lesů v prvních zónách parků. Kalamitní události mají zůstat přirozenou součástí a hnací silou přeměny lesa. Hlavním motivech hospodaření s lesy v národních parcích má být obnova a zachování biologické a genetické diverzity lesů a obnova porostů má probíhat přirozeným zmlazováním, zatímco umělé zalesňování má být jen výjimečné.

Přirozená obnova lesa pomocí náletových listnáčů je brána jako pozitivní. Jediné plně účinné řešení problémů s kůrovcem je obnova druhově i věkově rozmanitého lesa. Důležitou součástí lesa jsou mrtvé stromy a pařezy, na něž je vázána až třetina druhové rozmanitosti. Zvěř je přirozenou součástí lesa, ale její počet musí být na přiměřené úrovni, jinak brání úspěšnému zmlazení lesa. Chemické znečištění lesní půdy a zlepšování kvality by se mělo dít jen biologickou cestou. Velký vliv na budoucí stav lesů v národních parcích bude mít změna klimatu, zejména ohroženy budou hraniční a nestabilní ekosystémy.

Publikaci „Management lesů v českých národních parcích“ (editoři Josef Fanta a Zdenka Křenová) vydala Správa NP a CHKO Šumava. Kniha je sborníkem příspěvků z workshopu, který se konal v listopadu 2008 při příležitosti uplynutí 45 let od vzniku Krkonošského národního parku. Většina odborných textů však byla v průběhu roku 2009 upravena a aktualizována. Publikace ke stažení zde.