Peníze na pomoc zvířatům se shánějí špatně
Stanice paní Přibylové se nachází uprostřed ovocných sadů v pražských Jinonicích v těsném sousedství Prokopského údolí. Leží na území přírodního parku, což má své světlé i stinné stránky. Nesporným kladem je příjemné prostředí a nízký nájem. Záporem absence jakékoli infrastruktury. A tak zaměstnanci přebývají v maringotce, umývají se ve škopku, elektřinu vyrábějí na místě a vodu vozí v létě na dvoukoláku a v zimě na saních. Pro ilustraci - pro provoz stanice je zapotřebí 80 - 100 litrů vody denně.
Jak vaše stanice pro zraněné a handicapované živočichy vznikla?
Založila jsem ji před 18 lety, v roce 1983. Zpočátku jsem se starala o pár živočichů, takže na první stěhování stačilo jedno osobní auto a pár krabic. Než jsme se v roce 1996 přestěhovali sem, tak nám to zabralo celý rok. Na další stěhování si netroufám ani pomyslet.
Jaké druhy zde máte a jak se k vám dostaly?
Škála druhů je velmi široká a dostaly se sem nejrůznějšími způsoby. Pokud bych řekla něco o každém z nich, byly bychom tu ještě za měsíc. Máme tu hodně dravých ptáků - motáka lučního, sovu pálenou, orlovce říčního, raroha, káně, jestřába, výra, krahujce. Moták k nám přišel jako mládě, proto ho nelze vypustit do volné přírody - nedokázal by se uživit. Orlovec je slepý na jedno oko, takže se neorientuje v prostoru. Krahujci k nám přicházejí velmi často. Jsou velmi náruživí lovci a když se soustředí na pronásledování kořisti, nevidí a neslyší nic okolo. To je důvod, proč při pronásledování vrabce často končívají zapříčení v díře v plotě nebo pod koly automobilů. Výra zase nikde nechtějí, protože je velmi schopný lovec a konkuruje myslivcům. Loví bažanty, zajíce, srnčí mláďata a v případě potřeby je schopný porazit i orla. Dospělý výr nemá kromě člověka přirozeného nepřítele, pouze mláďata může ohrozit liška. Potom tu máme ježky, bažanty, havrany a vrány, kosy, hrdličky - všechny s nějakým handicapem.
Je tu i mnoho holubů ve speciální kleci s otvorem v její horní části, odkud mohou kdykoli vyletět. Na druhou stranu, zdraví jedinci, kteří otvor najdou a vyletí, se obvykle vrátí zpět, protože dobré bydlo je dobré bydlo. Pak tu máme křečky, morčata, korely, andulky, papoušky a podobná domácí zvířata - obvykle handicapovaná. Často k nám lidé přinášejí opuštěná nebo poraněná srnčí mláďata. Proto jsme si zde nechali jednu dospělou srnu, která těmto nalezencům dělá chůvu. To je velmi důležité, protože srnčí mláďata považují za rodiče toho, kdo se o ně stará. A pokud by se o ně staral člověk, mohli by mladí srnci člověka považovat za konkurenta a v době říje ho napadnout. Takhle se mohou vrátit do volné přírody a prožít normální srnčí život. De facto to znamená skončit v guláši, ale to těm, kdo srnčí mláďata přinášejí, raději neříkáme.
Jaký je osud dalších nalezených zvířat?
Asi polovina se po uzdravení vrací do volné přírody, část uhyne nebo se musí utratit, buď v důsledku nevyléčitelné choroby nebo choroby přenositelné na člověka - takové choroby se totiž léčit nesmějí. Ostatní tu zůstanou nebo je převezmou jiné stanice. Část je zařazena do chovných programů, např. sova pálená, čáp černý, vydra.
Zahlédla jsem tu i něco, co vypadalo jako slepice ...
Ano, slepice se k nám dostaly zajímavým způsobem. Jedna paní tady z Jinonic dostala od matky, která odešla do domova důchodců, dům i se slepicemi, a protože je nechtěla chovat, přinesla nám je na skrmení. My jsme si je nechali, protože slepice jsou krásná a užitečná zvířata. Pořídili jsme k nim i kohouta, takže si myslím, že jim u nás nic nechybí.
Na druhé straně jsou tu zvířata působící lehce exotickým dojmem...
Máme tu několik zvířat, která jsou majetkem některé zoologické zahrady, např. pštrosa emu, psovité šelmy dhoula a korzaka, racky, vlka.
Proč k vám zoologické zahrady tato zvířata dávají?
Důvody jsou různé a já se na ně obvykle neptám. Mohou mít nějaký handicap nebo nesplňují estetické požadavky nebo se nehodí do počtu - může se narodit více mláďat, než se původně očekávalo a žádná ZOO je momentálně nechce odkoupit, je jich lichý počet a nedaří se sehnat vhodného partnera.
Vaši vlci, pštros i racci působí zdravým dojmem ... Pštrosice emu se narodila jako slabé a neduživé mládě a pomalu rostla, já ji de facto vypiplala v kuchyni, k dhoulovi se nenašel vhodný partner, vlků se narodilo více než se očekávalo, expozici racků rušila liberecká ZOO. S racky je trochu potíž, prostředí tu pro ně není ideální. Máme v plánu postavit pro ně bazén, ale bude záležet na financích.
Racci v přírodě jedí hlavně ryby, které také nejsou zrovna levné ...
Racci snědí naprosto cokoli včetně rohlíků rozmočených ve vodě, takže v tomto směru si na ně nemohu stěžovat. Samozřejmě jim občas kupujeme sledě, aby dostávali i svoji přirozenou potravu. Co však za žádnou cenu nevezmou do úst, jsou sladkovodní ryby.
Jak vlastně sháníte finance na provoz stanice?
Špatně. Část peněz máme od ČSOP, část dává stát. Tímto získáme 125 000 ročně, jenže to nestačí. Roční náklady na samotný provoz stanice činní 700 000 ročně.
Co sponzoři?
Se sponzory je problém. Žádného většího sponzora nemáme, vyjma jednoho, který nám dodává maso. Většina sponzorů dává peníze na pejsky a kočičky a když se dozví, že tu žádné nemáme, tak dají peníze raději na psí útulek.
Nebylo by tedy lepší sem pár pejsků vzít?
To nejde, jakmile bychom vzali jednoho, máme jich tu mraky a nebylo by tu místo pro ostatní druhy, které naši pomoc potřebují přece jenom více. A zde v Praze je nechtěných psů více než kdekoli jinde.
Zbývá vám nějaký čas na rodinu nebo osobní život?
Mám zhruba 4 - 5 dnů volna do roka, takže na osobní život čas skutečně nezbývá. Byla jsem dvakrát vdaná, ale obě manželství ztroskotala na mé práci. Vy si dokážete představit rodinu, kde je manželka sedm dní v týdnu mimo domov?
Co vás vedlo k rozhodnutí zapomenout na osobní život a věnovat se pouze péči o zvířata?
Já nevím, to vyplynulo z okolností. Někdo tu práci prostě dělat musí.
reklama
