PlanetArk: Koncentrace oxidu uhličitého dosáhla nového rekordu
 |
|
|
Úroveň koncentrace hlavního skleníkového plynu v atmosféře dosáhla podle norských vědců nového rekordu. Podle nich se současná krize a s ní spojený útlum průmyslových emisí zatím nijak neprojevil, píše agentura Reuters.
|
|
| Foto: Matej Šiculiak |
Obvyklé nejvyšší naměřená koncentrace bývá na začátku jara na severní polokouli, kde je koncentrováno nejvíce průmyslu, velkoměst a vegetace. Rostliny při svém růstu zachycují oxid uhličitý, který uniká při spalování fosilních paliv. Úroveň koncentrace se snižuje během léta a opět roste během podzimu, kdy stromy ztrácejí listy a další rostliny odumírají.
Podle Kima Holmena je ještě příliš brzy nato, aby se dalo tvrdit, že současná ekonomická krize ztlumí růst emisí. Navíc bude podle něj složité označit přesně původce změny. „Kdyby nastala například velmi teplá zima na Sibiři, může zcela zrušit vliv, jaký by měl velký výpadek průmyslu,“ řekl agentuře Reuters Holmen. Teplá zima v Rusku může aktivovat větší množství baktérií, které rozkládají rostlinné zbytky a vytvářejí tak skleníkové plyny.
Poslední data ze Svalbardu pocházejí z prosince, protože pak se začala měřící zařízení vyměňovat. Naměřená čísla jsou vyšší než celoroční průměr, jak je udávaly měření například amerického národního úřadu pro oceány a atmosféru (NOAA).
Podle článku Alistera Doyla z agentury Reuters zveřejněného na serveru PlanetArk 13. 02. 2009.
reklama
Online diskuse
rozhovor s profesorem Kutílkem... - 15. 2. 2009 - EnderLidská historie je historií neustálých válek o teritorium a o zdroje. Každý se snažil zvýšit svou životní úroveň na úkor druhého. O prostor a zdroje potravy bojují zvířata i jednobuněčné organizmy. To je podstatou života, evoluce a jen díky tomu je život tak odolný a dokáže přežít i katastrofy celoplanetárního rozsahu. Žádná civilizace netrvala věčně a i ta naše je velmi křehká. Stačí jediná menší přírodní katastrofa, jako výbuch supervulkánu nebo náraz menší komety a je konec. A my dnes víme, že k tomu dříve nebo později dojde. V historii Zemi postihlo několik podobných katastrof, kdy bylo zničeno více jak 90% všeho života. Jedinou šancí jak přežít co nejdéle, je rozvoj vědy a techniky a ovládnutí dalších zdrojů ať se Vám to líbí nebo ne. To neznamená, že se nemůžeme zničit i sami. Pokud však zastavíme vývoj, tak jsme každopádně prohráli a je jen otázkou času, kdy nastane konec. Z rozjetého vlaku se zkrátka nedá vyskočit a ten náš už jede dost rychle. |
