PlanetArk: Svět musí platit za udržení nedotčených pralesů
Podle studie nenabízí Kjótská dohoda dostatečné výhody pro země, na jejichž území se nacházejí dosud nedotčené tropické pralesy.
Dohody z Kjóta se stejně jako další smlouvy, které mají zabraňovat změnám klimatu, zaměřují na takzvané uhlíkové kredity. Ty dostávají země, nebo jednotlivé soukromé firmy za to, že vysazují nové porosty místo vykácených lesních ploch. Stromy a další zelené rostliny absorbují oxid uhličitý, skleníkový plyn vypouštěný při spalování fosilních paliv. Právě zveřejněná studie kritizuje fakt, že země, na jejichž území se nacházejí nedotčené lesní porosty, nemají v tomto systému nárok na žádnou odměnu. „Země, které své vlastní lesy nekácejí, nemají co nabídnout,“ říká jeden z autorů studie Gustavo Fonseca ze Světového fondu ochrany životní prostředí (Global Environment Facility) při Světové bance.
„To vytváří naprosto perverzní pobídku k tomu, aby začaly své lesy kácet. V budoucnu pak mohou v rámci Kjótského systému nabídnout, že výměnou za peníze kácení zastaví,“ řekl agentuře Reuters Fonseca.
Země, u kterých připadá nejvíce v úvahu, že by mohly začít své lesy takto kácet, protože více než polovina porostů na jejich území je nedotčená, jsou Panama, Kolumbie, Demokratická republika Kongo, Peru, Belize, Gabon, Guyana, Surinam, Bhútán, Zambie a Francouzská Guyana.
Podle Fonseky potřebují právě tyto země systém kreditů, který je vtáhne do světového obchodu s „nekácením lesů“. Podle takového systému by mohly země získávat výhody za to, že udrží odlesňování pod celosvětovou úrovní. Pak by dostaly právě tolik kreditů, kolik by činil rozdíl od světového průměru. Tento tržní mechanismus je zatím otázkou debat a bude se projednávat na mezinárodních setkáních o klimatických změnách organizovaných OSN, píše agentura Reuters.
Vedle omezování emisí skleníkových plynů může navrhovaný systém nabídnout další benefity, které nedotčené lesy poskytují, tvrdí Russell Mittermeier, další z autorů studie a prezident organizace Conservation International. Nenarušené lesní porosty udržují v krajině dostatek vody a zvyšují rozmanitost druhů. Podle Mittermeiera pochází 20 – 25 % celosvětových emisí oxidu uhlíku z mýcení deštných pralesů, ale tento problém není v centru diskuze o omezování klimatických změn. „Lidé stále hovoří o emisích z automobilů a průmyslu, o biopalivech a recyklování,“ řekl Mittermeier agentuře Reuters. Přitom je podle něj ničení lesních porostů možná jedním z hlavních přispěvovatelů ke klimatickým změnám, píše agentura Reuters.
Podle článku Deborah Zabarenko z agentury Reuters na serveru PlanetArk 14. 08. 2007.
reklama
