PlanetArk: USA nemohou počítat s ukládáním uhlíku v blízké budoucnosti

Zachycování a ukládaní uhlíku z uhelných elektráren, které jsou hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů v USA, nebude hrát zásadní roli v bezprostředních plánech prezidenta Baracka Obamy. Snaha o zmírnění klimatických změn a omezování emisí oxidu uhličitého nemůže počítat se skladováním uhlíku v blízké době a to navzdory pobídkám v řádu miliard dolarů, píše agentura Reuters.

Schéma zobrazující geologické ukládání oxidu uhličitého z uhelné elektrárny do podzemních úložišť. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Foto: Tonderai/Wikimedia Commons

Ekonomický balíček počítá se 3,4 miliardami dolarů por energetický sektor, z nichž by podstatná část měla pomoci vývoji technologie CCS (carbon capture and storage). To je název pro zachycování oxidu uhličitého a jeho následné ukládání do podzemí v trvalém úložišti. Vhodným místem jsou například opuštěné doly nebo vytěžená ložiska ropy a zemního plynu.

Krátkodobý cíl prezidenta Obamy počítá se snížením emisí skleníkových plynů do roku 2020 na úroveň z roku 1990. Podle odborníků ale do roku 2020 nebude technologie CCS k dispozici. „Ukládání uhlíku není technologie, se kterou bychom mohli počítat v blízké budoucnosti. Je to spíše otázka střednědobé až dlouhodobé strategie,“ řekl agentuře Reuters Bill Durbin z firmy Wood Mackenzie Ltd.

Vývoj metody CCS má navíc zpoždění poté, co prezident George Bush opustil dvoumiliardový plán na rozvoj této technologie. Zachycování a následné ukládání oxidu uhličitého je velmi drahé a energeticky náročné a také požaduje velké investice do zařízení, které musí být schopné zachytit obrovské množství plynu.

Podle odborníků se kvůli finanční krizi zachycování oxidu uhličitého nejdříve dočkají ropné rafinerie, rafinerie na zemní plyn nebo provozy vyrábějící etanol, které produkují čistší a snadněji zachytitelné emise. Podle Sally Bensonové, ředitelky klimatického projektu univerzity Stanford, by se cena za vybudování zařízení na zachycování emisí měla pohybovat v pásmu od 50 do 100 dolarů za tunu CO2, což může zvednout celkovou cenu energií až o 20 %. V oblastech, kde se energie získává především z uhlí, může být nárůst ceny i vyšší. Cena povolenky za uložení tuny oxidu uhličitého by se měla pohybovat kolem deseti dolarů.

Podle řady odborníků se technologie CCS dočká rozkvětu za dalších deset až dvacet let a v dlouhodobých plánech by prý měla být hlavním receptem na omezování emisí skleníkových plynů v USA. Amerika disponuje obrovskými zásobami uhlí, které v současnosti představují 50 % zdrojů energie. V budoucnosti se prý budou využívat v ještě širším měřítku, píše agentura Reuters.

Podle článku Costs To keep U.S. Carbon Storage From Coal Elusive Timothy Gardnera a Bruce Nicholse zveřejněného na serveru PlanetArk 06. 03. 2009.

---

reklama

---