PlanetArk: USA nemohou počítat s ukládáním uhlíku v blízké budoucnosti
Schéma zobrazující geologické ukládání oxidu uhličitého z uhelné elektrárny do podzemních úložišť.
|
|
Foto: Tonderai/Wikimedia Commons |
Ekonomický balíček počítá se 3,4 miliardami dolarů por energetický sektor, z nichž by podstatná část měla pomoci vývoji technologie CCS (carbon capture and storage). To je název pro zachycování oxidu uhličitého a jeho následné ukládání do podzemí v trvalém úložišti. Vhodným místem jsou například opuštěné doly nebo vytěžená ložiska ropy a zemního plynu.
Krátkodobý cíl prezidenta Obamy počítá se snížením emisí skleníkových plynů do roku 2020 na úroveň z roku 1990. Podle odborníků ale do roku 2020 nebude technologie CCS k dispozici. „Ukládání uhlíku není technologie, se kterou bychom mohli počítat v blízké budoucnosti. Je to spíše otázka střednědobé až dlouhodobé strategie,“ řekl agentuře Reuters Bill Durbin z firmy Wood Mackenzie Ltd.
Vývoj metody CCS má navíc zpoždění poté, co prezident George Bush opustil dvoumiliardový plán na rozvoj této technologie. Zachycování a následné ukládání oxidu uhličitého je velmi drahé a energeticky náročné a také požaduje velké investice do zařízení, které musí být schopné zachytit obrovské množství plynu.
Podle odborníků se kvůli finanční krizi zachycování oxidu uhličitého nejdříve dočkají ropné rafinerie, rafinerie na zemní plyn nebo provozy vyrábějící etanol, které produkují čistší a snadněji zachytitelné emise. Podle Sally Bensonové, ředitelky klimatického projektu univerzity Stanford, by se cena za vybudování zařízení na zachycování emisí měla pohybovat v pásmu od 50 do 100 dolarů za tunu CO2, což může zvednout celkovou cenu energií až o 20 %. V oblastech, kde se energie získává především z uhlí, může být nárůst ceny i vyšší. Cena povolenky za uložení tuny oxidu uhličitého by se měla pohybovat kolem deseti dolarů.
Podle řady odborníků se technologie CCS dočká rozkvětu za dalších deset až dvacet let a v dlouhodobých plánech by prý měla být hlavním receptem na omezování emisí skleníkových plynů v USA. Amerika disponuje obrovskými zásobami uhlí, které v současnosti představují 50 % zdrojů energie. V budoucnosti se prý budou využívat v ještě širším měřítku, píše agentura Reuters.
Podle článku Costs To keep U.S. Carbon Storage From Coal Elusive Timothy Gardnera a Bruce Nicholse zveřejněného na serveru PlanetArk 06. 03. 2009.
reklama
Online diskuse
CCS- to ales - 10. 3. 2009 - AlešVíte skutečnost , že jsem mluvil o podnebí ve středním ordoviku , jsem chtěl demonstrovat , že CO2 nemá dominantvní vliv na klima a že můžete mít hodně CO2 a zimu. Klima není žádnou korelací koncentace CO2 a teploty. Nebo dokonce spotřeby našich fosilních paliv. Když tedy vezmeme 4 hory , pak v posledním interglaciálu bylo tepleji než dnes o cca 3,5 °C. Padalo více srážek. Koncentrace CO2 byla nižší než na dnešní. Vždycky v minulosti se nejdříve oteplilo a pak stoupala k. CO2 ne naopak. V dobách ledových k. CO2 klesala a to výrazně , protože CO2 pohlcují především oceány a limitním faktorem pro vodní rosliny , které spotřebovávají CO2 v oceánu je množství železa v mořské vodě , díky suchému klimatu dob ledových ( viz moje poznámka o písečných dunách ) se dostávalo do oceánu více prachu a tím i železa, naopak půda na pevninách byla zamrzlá , takže CO2 zůstaval uvězněn. Chladné teploty navíc omezují množství vodní páry v atmosféře jako hlavního skleníkového plynu. Přesto se klima z doby ledové dostalo a nemáme žádné důkazy o tom , že by se každých 100 tis. let periodicky docházelo k nějakému vzrůstu k. CO2. Naopak krátké doby mezilodové , kdy k. CO2 je vyšší ( málo železa , půda atd) končí dobu ledovou a teprve potom klesá k. CO2. |