Podle skutků jejich poznáte je
| Tento text je součástí volné série textů o české ekonomice a průmyslu a jejich vztahu k problematice životního prostředí. Další články jsou Zelené podnikání, Jahnova skupina navrhuje radikální reformu ekologických zákonů a Revize ekologických zákonů na podruhé mírnější. |
 |
|
| Bývalá průmyslová zóna v Ostravě. | |
| Foto: Kateřina Ondřejová/EkoList |
Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) na konci devadesátých let uzavřel "Dohodu o spolupráci mezi Ministerstvem životního prostředí, Svazem průmyslu a dopravy ČR a Českou podnikatelskou radou pro udržitelný rozvoj", jejímž cílem se společná příprava nových environmentálních zákonů, zavádění právních předpisů Evropské unie i dobrovolné aktivity průmyslových podniků. Cílem měl být průmysl, který se hlásí k dopadům své činnosti na přírodu a životní prostředí, a který chce, za přiměřených nákladů, tento vliv maximálně snižovat a směřovat k cíli trvale udržitelného hospodářství.
Kvůli spolupráci vznikl řídicí tým na úrovni náměstků ministerstva a členů představenstva Svazu průmyslu a dopravy, který se schází několikrát do roka. Ministerstvo také vydává zhodnocení "Akčního plánu", který se každý rok aktualizuje. Hlavní prioritou je, vedle prosazování evropského environmentálního práva do českého systému, především ekologická daňová reforma, přijetí zákona o odpovědnosti za škody na životním prostředí a odstraňování starých ekologických zátěží.
Tématy "Akčního plánu" v roce 2003 (za loňský rok ještě není závěrečné shrnutí k dispozici), byly především zákony o ovzduší, odpadech, obalech a integrované prevenci, ale také ekologická daňová reforma, posuzování vlivů na životní prostředí a obnovitelné zdroje energie.
Vysoko nad rámec EU, i když na to nemáme
"Státní politika životního prostředí by měla vycházet ze strategických cílů státu a zohlednit všechny stránky rozvoje společnosti - tedy stránku ekologickou, sociální a ekonomickou. Stejně, jako se o to snaží průmyslová sféra," říká Anna Veverková, zástupkyně generálního ředitele SP ČR. Podle ní dosavadní postup MŽP při tvorbě politiky životního prostředí a jejím naplňování prostřednictvím legislativních norem, svědčí o tom, že ekonomická stránka je většinou zcela opomíjena. Dodržování přísných ekologických limitů se podle tvrzení Svazu podepisuje na celkové ceně výrobku, která se tím stává nekonkurenceschopná a průmysl jako celek ztrácí výkonnost.
S tím ale ministerstvo nesouhlasí: "Prognózy o nákladech environmentální legislativy obvykle pouze sčítají náklady a nehledí na zisky. Ovšem čistá řešení zvyšují efektivnost ve spotřebě surovin a energie, podporují zavádění moderních technologií a potažmo i konkurenceschopnost. Zelená opatření mají v celkové bilanci často kladný ekonomický výsledek," říká mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová.
V textu nazvaném "Memorandum Svazu průmyslu a dopravy ČR k současném stavu v legislativě a péči o životní prostředí v České republice" z března 2004 se objevuje sdělení, které se v mnoha podobách opakuje v dalších dokumentech i proslovech představitelů průmyslu - v devadesátých letech došlo k prudkému snížení znečištění pocházející z továren a energetických provozů a samotná výroba dnes splňuje velice přísné ekologické limity. Tyto změny navíc z podstatné části zaplatily výrobci, kteří do konce devadesátých let investovali více než 250 miliard Kč. Další fáze, pokrývající roky 1999 - 2007, která se týká přijetí evropských norem do českého právního systému, bude zřejmě stát více než 200 miliard korun.
Představu ekologicky odpovědného průmyslu, který dbá o kvalitu životního prostředí, zpochybnil v roce 2004, na stránkách deníku Právo, ministr Libor Ambrozek. "Zapomíná se ale, že neméně podstatné byly další dva faktory - legislativa, která začátkem devadesátých let postavila konečně Českou republiku na roveň civilizované Evropě, a útlum nerentabilní a nekonkurenceschopné výroby."
Legislativa musí být srozumitelná a efektivní
"Přes vysoké očekávané náklady na dosažení plného souladu českých a evropských environmentálních právních norem budou efekty relativně nízké a k výraznému zlepšení kvality životního prostředí již nedojde," tvrdí Memorandum. Jednotlivé podniky jsou prý nuceny opakovaně investovat do stejných opatření a tím dochází k devalvaci úsilí zlepšit životní prostředí, ztrácejí se finance a zhoršuje se výkonnost českého průmyslu.
Svaz průmyslu svou nespokojenost se státní politikou životního prostředí shrnuje do několika bodů: v rozporu s tvrzením MŽP ČR jdou české zákony ve svých požadavcích vysoko nad rámec evropské legislativy, požadavky zákonů jsou rozšiřovány neodpovídající formulací podzákonných norem a prováděcích předpisů, právní předpisy EU jsou v praxi ochrany životního prostředí v ČR uplatňovány extenzivním způsobem a správní úřady požadavky platných právních norem nesprávně interpretují. "K návrhu zákona přiloží MŽP dopad na státní rozpočet, ale zase jenom z hlediska zatížení státní správy. Skutečný ekonomický dopad, nákladové zatížení průmyslových subjektů a ohrožení jejich konkurenceschopnosti, je zcela opomíjeno," popisuje negativní praxi legislativy Anna Veverková.
|
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
Svaz průmyslu a dopravy České republiky je dobrovolná, nestátní organizace sdružující od roku 1990 zaměstnavatele a podnikatele v České republice z oblasti průmyslu a dopravy. Podle seznamu vystaveném na internetových stránkách sdružuje Svaz v současné době 1529 členů, rozdělných do 29 odvětvových svazů. Vedle podniků zabývajících se těžkou průmyslovou činnosti, je členy množství menších výrobců, obchodních společností a firem nabízejících služby, ale také výzkumných a vývojových organizací a celá řada vyšších i vysokých škol a dalších vzdělávacích institucí. Svaz průmyslu a dopravy, jako největší zaměstnavatelský svaz v ČR, vystupuje jako reprezentant zájmů svých členů v dialogu s oběma komorami Parlamentu a Vládou ČR, odbory, politickými stranami, společenskými organizacemi, hnutími a jinými národními a mezinárodními institucemi. |
"Faktem je, že směrnice v některých případech určují pouze minimální pravidla a standardy (základní kostru) pro vytvoření národní legislativy, zbytek se ponechává na členských státech.Směrnici v takových případech tedy nelze pouze „přeložit do češtiny“, je třeba ji zpracovat do podoby zákona, který musí obsahovat mimo jiné nástroje, kterými bude podle místních podmínek v dané zemi vymáháno jeho plnění," říká Karolína Šůlová.
S tvrzením o evropských předpisech nesouhlasí ani Hnutí Duha v dopise z loňského dubna určeném prezidentovi SP ČR. V něm aktivisté vysvětlují, že společná pravidla pokrývají jenom některé oblasti evropského práva a jiné zůstávají na vůli jednotlivých států."EU například nemá jednotná opatření na podporu vratných lahví, jednotné standardy pro národní parky nebo jednotné lesnické předpisy. Přesto většina členských zemí podporuje vratné lahve (včetně České republiky), má národní parky (včetně České republiky) a reguluje kácení v lesích (včetně České republiky)."
Mluvčí ministerstva Karolína Šůlová ještě dodává, že není možné zapomínat na fakt, že zákony schvaluje vláda a parlament a všechny vyhlášky procházejí meziresortním připomínkovým řízením. "Koneckonců, i Svaz průmyslu je jedním z připomínkových míst," říká Šůlová. "Rozhodně se tedy nedá říct, že by se jednalo o nějakou svévoli ministerstva, nemám pocit, že by české poslance a vládu šlo podezírat z toho, že by zvedali ruce tak, jak jim radí ochránci přírody." Podle ní je snadné tvrdit, že za pomalý rozvoj českého průmyslu může ochrana přírody a nezamýšlet se nad tím, jestli to třeba není také vysoká energetická náročnost, nízká produktivita práce či jiné faktory.
Lepší je vést diskusi a věcně argumentovat
Martin Ander a Vojtěch Kotecký napsali v roce 2004 dopis tehdejšímu řediteli SP ČR Stanislavu Kázeckému, ve kterém komentují myšlenky zveřejněné v Memorandu. Podle nich se Svaz průmyslu a dopravy rozhodl dát přednost krátkodobému profitu svých členů před zdravím a kvalitou života veřejnosti. "Znepokojuje nás to tím více, že Memorandum se vůbec nezabývá dopady, které by svazem prosazované škrty v zákonech měly pro veřejné zdraví nebo velikost znečištění," píše se v dopise Hnutí Duha.
Podle aktivistů by český průmysl mohl z dobré legislativy a vysokých zelených standardů profitovat. Tlak zákonů povede nejen k inovaci v technologiích, ale například v rámci evropské iniciativy registrace chemických látek (REACH), podle Hnutí Duha vznikne trh pro bezpečnější výrobky což podpoří progresivní společnosti a vysoce kvalitní zboží. "Snižování ekologických standardů paradoxně poškozuje pozici modernizujících, perspektivních společností s progresivními technologiemi," uzavírá dopis Martina Andera a Vojtěcha Koteckého.
Jakou cenu tedy má spolupráce mezi státním garantem politiky ochrany životního prostředí, kterého představuje ministerstvo a sdružením výrobců? "Spolupráce se Svazem průmyslu samozřejmě smysl má, i když se názory ve většině případů liší," říká Šůlová. "Ale je lepší vést diskusi a věcně argumentovat". Příkladem můžou být změny legislativy, kterým se v odůvodněných případech ministerstvo nebrání. Došlo například k úpravě zákona o obalech, která vedla ke zjednodušení administrativy a připravuje se novela zákona o o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC).
reklama
