Pohyb venku newyorské mládeži prospívá, ale vzduch jim škodí
Hned z kraje studie autoři připouští, že navzdory jimi provedenému dlouhodobému monitoringu je jejich experimentální „vzorek“ malý na to, aby z něj bylo možné činit nějaké globální závěry. K dispozici totiž měli jen 129 dětí (ve věku od 9 do 14 let), které žijí na území městských čtvrtí Bronx a Severní Manhattan. Tato zkoumaná skupina byla sledována dlouhodobě, a proto se z ní daly jasně odlišit děti, které se aktivně pohybují, cvičí a sportují. Stejně jako bylo jasné, které děti žijí méně aktivním způsobem života. Které byly zdravější?
Děti, které se pohybově rozvíjí a pravidelně cvičí, jsou sice zdravější v tom smyslu, že daleko méně často onemocní zápalem plic, ale mnohem více než ty neaktivní do sebe dostávají různé nečistoty a vzdušné polutanty. Polétavé prachové částice i uhelný prach do sebe vstřebávají v mnohem větší koncentraci právě kvůli tomu, že se více hýbají a nasávají do plic znečištěný vzduch. Ze sledovaných polutantů byla nejmarkantnější situace u tzv. černého uhlíku. Děti, které si dopřávaly pohyb aspoň 60 minut denně, ho do sebe „dostaly“ o 25 % více, než děti neaktivní.
„Pochopitelně, že existuje celá řada pozitivních důsledků pravidelného pohybu, zvláště u dětí,“ říká Stephanie Lovinsky-Desir, vedoucí autorka studie. „Právě proto jsme chtěli zjistit, v jaké míře může pravidelné cvičení a pohyb dětí ovlivnit jejich expozici vůči znečišťujícím látkám.“ Výsledkem jsou spíše rozpaky.
Pohybově aktivní děti ve městě sice nebudou v časově kratším horizontu tak často trpět onemocněním dýchacích cest, ale za delší dobu do sebe absorbují mnohem větší koncentrace škodlivých látek, které mohou vzniklá onemocnění dýchacích cest komplikovat. Pediatrička Rachel Millerová, spoluautorka studie, k tomu dodává: „Fyzická aktivita je pro děti dobrá, ale expozice vysokým koncentracím černého uhlíku prostě tento pozitivní efekt snižuje.“
Černý uhlík (black carbon) je součástí aerosolových částic menších než 2,5 μm, aneb (PM2,5) vzniká při nedokonalém spalování fosilních paliv, biopaliv a biomasy, a je emitován v antropogenních a v přírodě se vyskytujících sazích. Pokud by spalování bylo dokonalé, všechen uhlík v palivu by se změnil na oxid uhličitý. Spalování je vždy nedokonalé, tak kromě něj vzniká společně oxid uhelnatý, těkavé organické látky, částice organického uhlíku a částice černého uhlíku.
reklama
