Pomůže mýtné pro kamiony životnímu prostředí?
Že ČR se zaváděním elektronického mýtného zaspala, je dnes už jasné i bez hvězd. O plánech Rakouska a Německa na zpoplatnění kamionové dopravy se vědělo už v průběhu 90. let. A že zavedení mýta v okolních státech zvýší zájem přepravních společností o naše „levné“ silnice, bylo také nasnadě. Přesto byly první expertní studie k tématu na ministerstvu dopravy (MD) zadány až v roce 2001. Současný ministr Šimonovský (KDU-ČSL) se dušuje, že od svého nástupu (2002) dělal pro mýtné možné i nemožné.
 |
|
| Kamiony ve švýcarských Alpách. | |
| Ilustrační foto: Hugo Charvát/Ekolist |
Přitom čísla hovoří opravdu hrozivě. Podle informací MD se kamionová doprava v ČR v roce 2004 zvýšila až o 50 procent. Nejvíc k tomu přispělo zrušení celních bariér po vstupu do EU a loňské zavedení mýtného v Rakousku. Počet kamionů stoupl o téměř 200 000 měsíčně. A to odhady ministerstva předpovídají zvýšení počtu o dalších 20 procent poté, co od Nového roku kamiony musejí platit i v Německu. Dřív nebo později se tento vývoj negativně projeví na kvalitě silnic, hustotě provozu a především na životním prostředí.
Jsme v EU, tak o co jde?
Zavedení elektronického výběru mýta představuje jednu z největších českých veřejných zakázek nejbližší budoucnosti (odhadované náklady jsou 17 miliard Kč). Velký zájem o ni projevily firmy z Německa a Rakouska, kde už mýtné funguje. Jejich technologie se od sebe ale značně liší. V Rakousku totiž používají mikrovlnný systém, zatímco v Německu systém satelitní. Podle ministra práce Zdeňka Škromacha (ČSSD) je ministerstvo dopravy příliš nakloněno rakouské mikrovlnné technologii. To ale mluvčí MD Marcela Švejnohová popírá: "Nepreferujeme žádný systém. Chceme, aby proběhlo transparentní výběrové řízení." Podle ní jsou prioritou rychlost, co nejmenší zatížení státního rozpočtu, kontrola státu a přenesení rizik na dodavatele.
Zastáncem převzetí německého satelitního modelu je například bývalý ministr dopravy Antonín Peltrám. Podle něj satelitní systém plánuje zavést i Evropská unie jako celek. „Zastaralé mikrovlnné systémy mají přejít v letech 2008–2012 na družicové,“ vysvětluje Peltrám. Je dokonce toho názoru, že v případě převzetí německého systému by bylo možné ve zjednodušené verzi začít vybírat mýtné už za několik měsíců.
Na MD jsou k evropským plánům skeptičtí: „EU využití satelitu plánuje, ale zatím není vůbec nic jasné. Jsme teprve třetí z členských zemí, kdo reálně mýtné chystá,“ říká mluvčí Švejnohová a ujišťuje, že podmínky výběru dodavatele budou obsahovat i nezbytnou kompatibilitu s evropskými standardy. Doufejme tedy, že rok po drahém zavedení elektornického mýta nebude česká vláda vypisovat nové výběrové řízení na ještě dražší sladění se zbytkem Evropy.
Mikrovlnný systém je ozkoušený a velmi spolehlivý. Jeho hlavní nevýhodou je nutná přítomnost odečítacích zařízení na všech vjezdech a výjezdech do placené zóny. Tento fakt určuje možnost použití mikrovln prakticky pouze na dálnicích. Naproti tomu satelitní systém je velmi sofistikované řešení, umožňující snadno rozšiřovat rozsah placených úseků, přizpůsobovat výši poplatků provozu a denní době. Jeho nevýhodou je vysoká cena a komplikovanost. Důkazem může být několikrát odkládané a velmi problematické zavádění v Německu.
Pomůžou alternativy
Z hlediska ochrany životního prostředí jsou přínosy mýtného nejasné. Samo o sobě totiž nadměrnému provozu kamionů nezabrání. Podle Aleše Kutáka z Centra pro dopravu a energetiku je ale pravděpodobné, že po zavedení mýtného počet kamionů klesne. Podle něj bude především záležet na výši ceny. „Dopravce, kteří využívají levnější, ale delší trasu přes ČR, to pravděpodobně odradí a vrátí se ke kratší variantě, nebo zvolí jiný druh dopravy,“ vysvětluje Kuták. Podle něj bude nadmíru důležité, zda spolu se zdražením automobilové dopravy dojde také k rozvoji alternativních druhů přepravy, především tzv. kombinované dopravy. Sem patří především přeprava zboží v univerzálních kontejnerech, které je možné převážet jak po silnici, tak vlakem nebo lodí.
Podstatná bude také připravenost státu zabránit nadměrnému objíždění placených úseků. Zde bude záležet opět na výši poplatku a na komplikovanosti objízdných tras. Pro ochranu životního prostředí může být důležitý právě výběr technologie. Satelitní systém totiž umožňuje relativně jednoduché rozšíření placeného sektoru i na silnice nižší třídy, a tím zkomplikování objízdné trasy. Někteří odborníci upozorňují také na přínos satelitu pro možnost započítávání tzv. externích nákladů (znečišťování ovzduší, spotřeba neobnovitelných zdrojů atd.). Jako příklad uvádějí zvýšení částky za průjezd národním parkem nebo horským úsekem.
Tento text byl převzat z tištěného EkoListu únor 2005.
reklama
