Porodní bolesti České Natury – v ČR možná vzniknou další stovky chráněných území
 |
|
|
Pohled na Vltavu z vyhlídky Máj nedaleko Třebenic. Kaňon Vltavy právě v této oblasti byl mezi kandidáty na nové chráněné území. Nakonec byl ale z České Natury vyřazen.
Licence: Všechna práva vyhrazena, k publikaci nutný souhlas autora.
|
|
| Foto: Vojtěch Pavelčík/Vltava - album současných a historických fotografií řeky Vltavy |
Začněme trochu zeširoka. V roce 2001 se státy EU shodly, že by do roku 2010 na svém území rády zastavily ubývání biologické rozmanitosti – tedy že by například nechtěly, aby v Evropě vymřely další živočišné nebo rostlinné druhy. Hlavním způsobem, jakým se EU svou přírodní pestrost rozhodla zabezpečit, je vytvoření sítě chráněných území Natura 2000. O co jde? Představitelé jednotlivých zemí se společně dohodli, jaké biologické druhy a jaká stanoviště budou po celé Evropě chránit podle jednotných principů. Snažili se vybrat ty nejcennější, nejohroženější nebo svým výskytem omezené jen na malou oblast. Na seznamu se tak ocitlo jak velké množství živočichů a rostlin, tak i stanovišť, jako jsou třeba středoevropské vápencové bučiny nebo horské sečené louky. Celkem by tímto způsobem v Evropě mělo být chráněno víc než tisíc biologických druhů a přes dvě stě typů přírodních stanovišť. Do terénu kvůli nim vyrazili biologové a snažili se zjistit, kde ohrožené druhy žijí nebo kde se ona vzácná stanoviště nacházejí. Protože je v ČR ovšem vedle stanovišť, která jsou cenná z celoevropského hlediska, i spousta jiných typů lokalit, jež mají národní, případně regionální význam, využili čeští ochranáři mapování pro „evropskou“ Naturu k tomu, aby zhodnotili, zda jsou typy míst cenné z národního hlediska dostatečně zabezpečeny současnými maloplošnými zvláště chráněnými územími. A zjistili, že nejsou.
Mezi místy, která se ukázala být nedostatečně chráněna, se objevují například různé typy suchých trávníků nebo některé štěrkové náplavy. Pro každý kraj proto pracovníci Agentury ochrany a přírody ČR (AOPK) dali do kupy seznam lokalit, které stojí za to kvůli jejich přírodním hodnotám chránit, a přitom v současnosti nejsou na území žádného národního parku, ani chráněné krajinné oblasti, ani Natury 2000. Pro každý kraj bylo následně různými odborníky i zástupci krajských úřadů vybráno maximálně 30 nejzajímavějších lokalit. „Chtěli jsme udělat užší výběr, protože třeba 50 lokalit v kraji by stejně žádný úřad chráněnými nevyhlásil. Navíc by pracovníci agentury z jednotlivých středisek objíždět třeba 50 lokalit v rámci svého kraje ani nezvládli,“ vysvětluje snížení počtu navržených míst Alena Vydrová z českobudějovického střediska AOPK, která celý projekt České Natury vedla.
Hned v sedmi ze třinácti krajů ale žádná místa stranou zůstat nemusela, protože jich ani víc než 30 nebylo (nejmíň jich bylo v Karlovarském kraji – devět). Naopak ve Středočeském a v Ústeckém kraji se nedostalo na minimálně 50 míst, a to bylo ještě ve Středočeském kraji velkoryse vybráno 43 lokalit. Celkem bylo z 505 návrhů na doplnění sítě malpološných chráněných území schváleno krajskými odborníky a úředníky 350 míst. Najdou se mezi nimi unikáty nepříliš známé, jako jsou dejme tomu prameniště u středočeských Milčic, ale i končiny hodně populární, například severočeský kopec Tlustec.
Ačkoli byl celý projekt Česká Natura – úředním jazykem se mimochodem jmenuje Optimalizace výsledků mapování přírodních biotopů a jejich aktuálního zastoupení na území ČR jako předmětu ochrany v současné síti maloplošných zvláště chráněných území v ČR – dokončen už před třemi lety, dosud nebyla vyhlášena skoro žádná chráněná území, jež v něm byla navržena. Už loni před volbami na to ostatně upozornila například Strana zelených v Královéhradeckém kraji. „Bohužel se jedná pouze o vysoce odborné doporučení a v rámci našeho kraje nebylo dosud pro ochranu těchto významných lokalit uděláno vůbec nic. Strana zelených bude podporovat realizaci projektu ‚Česká Natura‘ v Královéhradeckém kraji a ochranu v něm obsažených lokalit,“ uváděli zelení ve svém loňském královéhradeckém programu. Kritický k tomu, že úřady nová chráněná území nevyhlašují, je ale třeba i mapovatel v oblasti severních Čech Richard Višňák.
Naopak Alena Vydrová, hlavní kordinátorka České Natury, má pro „nečinnost“ krajských úřadů pochopení. „Je to určitě tím, že krajské úřady teď mají strašně práce s vyhlašováním evropsky významných lokalit Natury 2000 a na Českou Naturu už jim nezbývá čas,“ říká a dodává, že na vyhlašování České Natury by mohlo dojít až po dokončení té „evropské“. Podobně celou věc hodnotí i Jan Horník, jenž mapoval lokality na Královéhradecku: „Pokud vím, tak vyhlašování lokalit České Natury skutečně pokulhává, ale je to dané objektivními příčinami. Krajské úřady jsou teď zatíženy agendou evropské Natury 2000, se kterou je spojeno strašně moc vyjednávání s vlastníky, příprava plánů péče atd. Ale že to takhle bude, to se vědělo v podstatě od začátku. Rozhodně si nemyslím, že to, že se nic neděje, je liknavostí úředníků, kteří se na něco vykašlali.“
V současnosti tak výsledky České Natury slouží krajům především k tomu, aby věděly, kde se nacházejí cenná území, a daly pozor, aby nebyla znehodnocena. To ostatně potvrzují i slova Jarmily Sýkorové, která má Českou Naturu na starosti na libereckém krajském úřadě: „Mapovou vrstvu s místy České Natury máme jako podklad pro svou práci. Hledíme do ní třeba v případě, že by dané lokalitě něco hrozilo, nebo s ní pracujeme při schvalování územních plánů apod.“ Liberecký kraj přitom patří mezi oblasti, které se Českou Naturou zabývají už teď – v loňském roce vyhlásil první chráněné území, Okřešické louky, na nichž rostou vzácné orchideje. „A v letošním roce připravujeme na Českolipsku k vyhlášení část další lokality, která v rámci České Natury dostala dobré hodnocení,“ přidává Jarmila Sýkorová. Není ale vyhlášení jednoho chráněného území za rok přece jen málo? „Vůbec ne!“ odpovídá jednoznačně Jarmila Sýkorová. „A nedá se ani očekávat, že bychom všechny lokality České Natury vyhlašovali za chráněná území,“ pokračuje. V řadě případů totiž podle ní stačí, že o lokalitách krajský úřad ví a že jsou už dnes nějak legislativně chráněné. „Pokud například v lese, kde se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu, stávající hospodaření lokalitu České Natury nijak neohrožuje, je zbytečné tam vyhlašovat chráněné území. Vezměte si, že bychom takové místo museli zaměřovat, starat se o něj, zhotovit pro něj plán péče, označit ho pruhovým značením – a přitom by šlo o vlastně trochu formální a nadbytečné činnosti, když dnes není nijak ohroženo. Nemůžeme vyhlašovat chráněná území jak na běžícím páse jen kvůli tomu, že jde o trochu cennější lokalitu. Zase to ale neznamená, že bychom Českou Naturu nechávali stranou. Místa, která budou vyhovovat naší krajské koncepci doplnění sítě maloplošných chráněných území, jako chráněná vyhlásíme. Budou ale vybrána podle kritérií a pravidel Libereckého kraje.“
Přestože byla Česká Natura dokončena už před třemi lety, přece jen nedávno došlo k důležité změně, která s tímto projektem souvisí. Na začátku letošního května totiž AOPK zveřejnila volně přístupný přehled všech přibližně pěti set lokalit (tedy i těch, které nakonec nebyly krajskými kolokvii schváleny). Na adrese http://www.env.cz/www/vav.nsf/index.html najdete nejen jejich zaměření na mapě, ale i další údaje, například které cenné rostliny v daném místě rostou. Starat se o místa vybraná do České Natury tak teď snadněji můžou nejen úředníci, ale vlastně kdokoli.
reklama
