Povrch země je podrobně zmapován projektem Global Land Cover
"Vědci z celého světa nám touto společnou prací poskytli jedinečný a přesný obraz stavu povrchu naší planety na počátku třetího tisíciletí," říká komisař pro výzkum Philippe Busquin. "Díky tomuto mapování můžeme nyní lépe sledovat dopady klimatických změn a lidské činnosti na přírodu. Máme hodnotný snímek 'kabátu' Země, který nám umožní lépe předpovídat možné katastrofy a pomůže předcházet jim. Globální monitoring země je jednou z klíčových potřeb, které musí být uspokojeny prostřednictvím společné iniciativy Komise a Evropské vesmírné agentury, nazvané Globální monitoring pro životní prostředí a bezpečnost (GMES)," vysvětluje evropský komisař.
Mapování zemského povrchu začalo být snadnější v 70. letech s nástupem pozorovacích satelitů kroužících kolem pólů. Obrázky z vesmíru byly použity k mapování různých částí světa, ale trvalo více než dvacet let, do devadesátých let, než byly shromážděny, zpracovány a zanalyzovány do prvního kompletního souboru dat. Výsledná mapa, založená na pozorování v letech 1992-1993, byla široce používána pro modelování klimatu, péči o přírodní zdroje a pro studie ekosystémů.
Povrch planety se však mezitím změnil, v některých případech byly změny dokonce významné. Například od roku 1993 zmizelo každý rok téměř 6 milionů hektarů tropického deštného pralesa. Ve stejném období byly do vesmíru vyneseny novější a lepší senzory, a odborníci zjistili více o způsobech analýzy dat, která poskytují pro vytvoření map zemského povrchu.
V roce 1999 začalo JRC koordinovat přípravu nové databáze, aby byl úplný obraz o stavu povrchu světa na přelomu tisíciletí. Projekt obsahoval denní pozorování povrchu planety od 1. listopadu 1999 do 31. prosince 2000 senzorem "VEGETACE", umístěném na satelitu SPOT-4. Programu VEGETACE se zúčastnily výzkumné instituce z Belgie, Francie, Itálie a Švédska. Kromě hlavních "uživatelů" informací o zemském povrchu se programu zúčastnili také odborníci na mapování z různých zemí, včetně mnoha zemí v tropických oblastech.
Výzkumníci použili systém vyvinutý Světovou organizací pro zemědělství a výživu OSN (FAO) a Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) ke klasifikování zemského povrchu, aby mohly být stejnou formou zpracovány detailní regionální mapy. Nové mapy představují 22 detailních typů zemského povrchu, od arktických lesů na severní polokouli, zemědělské půdy, měst a pouští, až po tropické pralesy, mokřady a stálá sněhová pole.
Francouzská meteorologická služba Météo-France zapojila data z projektu GLC2000 do eko-klimatické databáze jako základní část svých předpovědních modelů a modelování globálních změn klimatu ve spolupráci s Evropským centrem pro střednědobé předpovědi počasí.
reklama
