Pražské služby: Investice do filtru nás bolela, ale investovat do zdraví se vyplatí
 |
|
| Pražský primátor Pavel Bém, generální ředitel Pražských služeb Patrik Roman a radní pro životní prostředí Petr Štěpánek. | |
| Foto: Martin Mach/Ekolist |
„Spalovna byla zkolaudována v roce 1998. Už tehdy šlo o moderní zařízení. Kritici z řad ekologů – mezi jinými i dnešní radní Petr Štěpánek – upozorňovali na to, že spalovna není to pravé a poukazovali na znečišťování ovzduší. Dnes, v předvečer desátých narozeni spalovny, uvádíme do života dioxinový filtr, který je investicí do čistšího ovzduší,“ pronesl Pavel Bém a dodal, že do malešické spalovny putuje kolem 80 % pražského odpadu, což představuje zhruba 210 tisíc tun odpadu ročně.
Někdejší kritik spalovny, Petr Štěpánek, byl dnes spokojen. „Do nedávna byla spalovna opravdu jen spalovnou. Pak se začalo využívat teplo pro pražské centrální vytápění, takže se spalovna stala výtopnou. V budoucnu bude přistavěna ještě kogenerační jednotka. Ze spalovny se tak stane elektrárna a pálený odpad přestane být odpadem, ale bude palivem,“ říká Petr Štěpánek. Podle jeho slov je investice do dioxinových filtrů investicí do zdraví Pražanů. „O výstavbě malešické spalovny bylo rozhodnuto v roce 1990. Už tehdy bylo stanoveno, že má být tří stupňové čištění. To je uvedeno do provozu až dnes,“ říká Petr Štěpánek. Zmiňovaná kogenerace by měla být zavedena v roce 2010, o rok dřív by měla být také bioplynová stanice, která má zužitkovávat plyn z bioodpadů, jehož svoz Praha chystá.
„Investice 260 milionů nás hodně bolela, ale našli jsme jiné způsoby, kde vydělávat, abychom si mohli dovolit tuto ryze ekologickou investici. Taková investice do zdraví se totiž vyplatí,“ říká Patrik Roman, generální ředitel Pražských služeb.
Technologií, jak ze spalin odfiltrovat dioxiny, je několik. Pražské služby vybraly tzv. selektivní katalytickou redukci, při níž jsou dioxiny rozloženy na stopové množství vodní páry, oxid uhličitý a chlorovodík. Chlorovodík je následně zneutralizován v mokrém stupni čištění spalin. „Spalovna tak vlastně není zdrojem dioxinů, ale jejich množství redukuje,“ říká Aleš Bláha, ředitel ZEVO. „Běžný odpad, který se k nám dostane, obsahuje kolem 50-60 nanogramů dioxinů na kilogram odpadu. Za období 2000 – 2006 tak bylo do spalovny s odpady dovezeno cca 77 gramů dioxinů. Ze spalovny pak odchází 7 % celkového množství dioxinů v podobě strusky. V té je koncentrace dioxinů 17 nanogramů na kilogram strusky, což je méně, než některé horniny, a lze ji využít například při stavbě silnic. 81 % dioxinů zůstane v popílku, s kterým je nakládáno jako s nebezpečným odpadem a je smíchán s cementem (tzv. solidifikován) na skládkách nebezpečného odpadu a do volného prostředí už se nedostane. Při samotném procesu termického zpracování odpadu 11 % dioxinů z hmotnostní bilance zmizí. A jen velmi malé množství dioxinů – asi 3 promile celkového množství – odchází ve spalinách,“ vysvětluje Aleš Bláha. Spalovna podle jeho slov splňovala limity na vypouštění dioxinů (0,1 nanogramu na 1 m3 spalin) už před instalací filtru, ale jen s malou rezervou. „S katalytickým reaktory máme rezervu dostatečnou, do ovzduší jde jen 0,03 nanogramu/m3. Filtr snížil množství vypouštěných dioxinů o 70 procent,“ říká Bláha.
Každá za čtyř technologických linek spalovny má jeden katalytický reaktor. Technologii si lze představit zjednodušeně jako 5 kuchyňských zásuvek postavených nad sebou a vysokých celkem 18 metrů, do kterých jsou umístěny keramické katalyzátory vypadající jako včelí plásty. Reaktivní povrch každého z reaktorů odpovídá ploše téměř 6 fotbalových stadionů. Provoz filtru bude ročně stát kolem 5 milionů korun. Je to cena energií pro pohánění pomocných ventilátorů, které zajišťují průchod spalin katalyzátorem. Katalyzátory se také jednou za měsíc musí odstavit a zvýšenou teplotou regenerovat. Zhruba každých osm hodin provozu se použijí parní ofukovače, které filtry očistí.
Při stavbě filtru se myslelo i na plánovanou kogenerační jednotku a spolu se základovou deskou pro dioxinové filtry byla vybudována základová deska i pro ni.
„Je to pokrok z hlediska pražského ovzduší,“ hodnotí zavedení katalytického reaktoru Jindřich Petrlík z Arniky. Dodává, že lepší by bylo odpad vůbec nespalovat a jít cestou tzv. zero waste, tedy důsledným tříděním a využíváním druhotných surovin omezit produkci odpadů.
 |
 |
 |
 |
||
|
|||||
reklama
