Přehrady na Labi jsou nesmysl

Ředitelství Vodních cest ČR obnovilo svůj plán na vybudování nových vodních děl na Labi - Malé Březno a Prostřední Žleb. Vy plánu oponujete. Můžete přiblížit, oč v problému jde?

Současná varianta, nazývaná "varianta 1999", je proti tomu původnímu plánu pozměněná. V roce 1995 tehdejší investor, jímž byla společnost HydroČEZ, přišel s návrhem postavit vodní dílo Malé Březno. Říkalo se tomu "zlepšení plavebních podmínek na dolním Labi". Celý plán se měl odehrávat ve dvou etapách. Nejprve postavit nádrž v Malém Březně, a když bude hotová, argumentovat její existencí pro postavení Prostředního Žlebu. Tak jsme alespoň my jejich snahy interpretovali. Tento plán se tehdy realizovat nepodařilo, když přes tlak ministerstva dopravy vydalo v červnu 1997 ministerstvo životního prostředí (MŽP) k celému projektu zamítavé stanovisko. To se stalo po naší velké kampani, takže i stanovisko MŽP si dovolujeme považovat alespoň zčásti za náš úspěch.

Marian Páleník, předseda sdružení Přátelé přírody. Foto: Jakub Kašpar/EkoList

Dnes se opět jedná o dvě etapy. Nejprve zvednout hladinu Labe na ponor 1,4 metru po 345 dní v roce na celém dosud nezkanalizovaném úseku, ovšem cílovým řešením je dosažení ponoru 2,8 metru. Toho prvotního cíle chtějí dosáhnout postavením obou vodních děl, Prostředního Žlebu i Malého Března, ale s podstatně menšími hrázemi a s využitím prohrábek a koncentračních staveb, které zužují tok řeky a tím zvyšují její hladinu. Od Střekova po Svádov by byly prohrábky a koncentrační stavby, od Svádova po Malé Březno by byla zdrž, pak opět prohrábky až do Nebočad. Od Nebočad po Prostřední Žleb druhá zdrž a pod Žlebem až k státní hranici by zase byly prohrábky. Čili je to takový vstřícný krok k ochraně přírody, což nelze nezmínit. Nicméně, je to něco jako kdyby někdo navrhl, že jako vstřícný krok zbourá jen poloviny Hradčan, když chtěl původně zbourat celé.

Ředitelství vodních cest slibuje, že bude zachováno kolísání hladiny, jezy budou pohyblivé a podobně. Za prvé je tu problém paměti. Za padesát let už málokdo bude vědět o dnešních slibech. Druhým problémem je, že nikdo neví, jak vlastně má správný režim kolísání hladiny vypadat. Třetí problém je opět podle nás v tom, že toto je ve skutečnosti jen první etapa. Některé stavby jsou dimenzované na mnohem větší kapacitu a bojím se toho, že kdyby se plán realizoval, za pár let by se objevily argumenty typu "když už to stojí, je škoda to nedostavět."

Kdo celý projekt prosazuje?

Hlavním motorem těchto aktivit je ministerstvo dopravy a spojů a cosi, co bych nazval "loďařskou lobby". To nemyslím nijak pejorativně. Přepravci v lodní dopravě mají problém v tom, že Labe od Chvaletic až ke Střekovu je kanalizované a od Střekova k hranici pouze regulované. To znamená že tam je občas málo vody, občas zase příliš, takže lodě nemohou plout, což pro loďaře znamená ztráty. A jejich představa je, že tam stát za peníze daňových poplatníků postaví vodní díla, která jim tento problém vyřeší.

Z ekologického hlediska je to jasný nesmysl. Ale i pokud se na to podívám z ekonomické stránky: pokud má někdo měsíční ztrátu 30 miliónů korun a chce investovat za více než 6 miliard, je návratnost mírně řečeno pochybná. Pokud bychom uvažovali, že roční ztráty dosáhnou 100 miliónů korun, pak je návratnost 60 let, což je už téměř celá životnost díla. Nota bene, je otázkou, zda oněch 6 miliard je reálné číslo, nebo zda se tu odehraje "temelínský scénář", kdy se v polovině přijde s tím, že to nebude 6, ale 10 miliard. Řečeno "natvrdo", jde z ekonomického hlediska o naprostý nesmysl. My navrhujeme, aby se konstrukčně změnily lodě, které tam plují. Pokud by se snížil ponor, pak by třeba jedna loď neuvezla tolik nákladu, ale lodní doprava by mohla na tomto úseku probíhat mnohem větší část roku. Samozřejmě, stavební firmy tady v regionu se na realizaci celého plánu a státní zakázky velice těší.

Kterým směrem jde politický tlak ve zdejším regionu. Postavit nebo nepostavit?

Aniž bych chtěl nějak napadat politiky, mám někdy pocit, že s čím větší hloupostí někdo přijde, tím větší politické zastání najde. Obávám se, že si představují, že jsme v situaci, kdy tu mýtíme pralesy a stavíme cesty a železnici na zelené louce. Mají strach z toho, že Ústí nad Labem či Děčín ztratí na svém významu. Strhávání plakátů Dětí Země v Děčíně například znám sice pouze z doslechu, ale podle mých informací za tím stál jistý pan Šefara, který zároveň vlastní firmu, přepravující náklady po lodích a zároveň je děčínským radním. Oni si představují, že lodní doprava by konkurovala silniční dopravě, což je z mnoha důvodů nesmysl. Konkurovat by mohla dopravě železniční, která vede stejnou trasou. Ovšem ta je už dnes nevytížená. Je rozdíl, vezete-li jahody z Itálie do Hamburgu kamiónem den dva, anebo lodí třeba týden nebo déle.

Zvláštním rysem politiků v Ústí je navíc taková podivná obsese. Pro něco se nadchnou a pak to prosazují, i kdyby se kvůli tomu měla rozpoutat třetí světová válka. Dobrým příkladem je zeď v Matiční. Já jsem z Ústí a ani nevím, kde Matiční je. Jenže naši politici jsou tak neústupní, že dnes už o Matiční mluví celá republika a půl Evropy. Kdyby někdo navrhl, že tu vybudujeme novou jadernou elektrárnu, dopadlo by to asi podobně. Pro dálnici D8 tady existuje "absolutní koalice", kdy sto procent poslanců zastupitelstva je pro.

Kde tedy vidíte vy možnosti rozvoje regionu?

V první řadě nechat Labe v současném stavu. V druhé řadě úplně změnit základní strategii rozvoje. Orientovat se na třetí sektor, služby, informace, turistiku. Ústí nad Labem i Děčín leží v nádherné krajině mezi CHKO České středohoří a CHKO Labské pískovce. Ale tady se o rozvoj turistiky takřka nikdo nesnaží. Možná by stačilo přestat si myslet, že město jsou jen silnice, domy a železnice a představit si za ním i lidi. Myslím, že kámen úrazu je právě v tom, že pro lidi jako takové se tu málokdo snaží něco dělat.

Děkuji za rozhovor