Příznivci skladování CO2 založili mezinárodní fórum
Komisařka de Palacio u příležitosti podpisu listiny prohlásila: "Zavázali jsme se dodržet cíle Kjótského protokolu zvýšeným využíváním obnovitelných zdrojů a efektivnějším využitím energie. Všechny tyto snahy jsou na správné cestě díky nové legislativě, přijaté v posledních letech. Oddělování uhlíku doplňuje tyto snahy. Dnes podepsaná smlouva nabízí příležitosti pro větší redukce emisí do roku 2012, horizontu Kjóta, jako další příspěvek v boji proti klimatickým změnám." (Pozn. red. EU se zavázala do roku 2012 snížit emise CO2 o 8 % ve srovnání s rokem 1990.)
A komisař pro výzkum Philippe Busquin ji z Bruselu doplnil: "Během posledních deseti let jsme financovali výzkumné projekty v hodnotě přes 30 milionů euro. Nyní zesílíme naše snahy podpořením ambiciózních projektů, v celkové hodnotě asi 200 milionů euro, abychom čelili vědeckým, technologickým a dalším bariérám oddělování uhlíku. Hlavním cílem je zjistit, zdali je oddělování uhlíku v geologických útvarech vůbec ekologicky spolehlivé a efektivní co do nákladů. Tento výzkum by mohl mít také důležitý dopad na oblast vodíku a palivových článků, usnadnil by čistou výrobu vodíku z fosilních paliv."
Aby bylo možné alespoň stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na přijatelných hodnotách, musely by redukce emisí představovat celosvětově asi 50 % do roku 2050. Další možnosti, jak omezit produkci oxidu uhličitého, je např. použití paliv s nízkým obsahem uhlíku, omezení spotřeby energie a ve větší míře využívat energii zdrojů s nízkou až nulovou produkcí CO2, jako je biomasa, vítr, voda atd.
Podle některých předpovědí se použití uhlí v příštích desetiletích ještě zvýší. Proto by oddělování uhlíku mohly využívat uhelné elektrárny nebo elektrárny na zemní plyn. Technologie zachycování a skladování CO2 jsou nejlépe aplikovatelné ve spojení se zařízeními pro přeměny většího kvanta energie, tedy uhelnými elektrárnami nebo ropnými rafineriemi. Hlavní možnosti pro skladování CO2 jsou ve vytěžených zásobnících po ropě a plynu, hluboko položených rezervoárech soli a v netěžitelných uhelných slojích.
Už nyní je oxid uhlíku napouštěn v rámci mnoha projektů. Podzemní skladování zemního plynu, analogická technika, je široce praktikováno a nevyvolává obavy o bezpečnost. Nicméně oxid uhličitý je dusivý plyn těžší než vzduch, proto budou muset být zavedeny co nejvyšší bezpečnostní standardy, aby se předešlo pomalému unikání nebo náhlému uvolnění způsobenému seismickou aktivitou. Stejně tak musí být chráněny podzemní vodní zdroje.
Oddělování uhlíku zatím není ekonomicky konkurenceschopné. Nicméně s nutností větších redukcí oxidu uhličitého by tato technologie mohla časem získat na atraktivnosti, domnívají se členové Komise Philippe Busquin a Loyola de Palacio.
reklama
