Pronk přišel s kompromisem, který se nikomu nelíbí
Spor mezi sebou v Haagu vedou především Evropská unie (zastávající tvrdé stanovisko - je pro přísné dodržení Kjótského protokolu i například pro zavedení ekonomických sankcí za jeho nedodržování) a Spojené státy (snaží se co nejvíce změkčit povinnosti, které z Kjótského protokolu vyplývají). Podobné stanovisko jako EU zastávají například i země Visegrádské čtyřky (V4) a ve většině případů také země třetího světa, například malé ostrovní státy sdružené v asociaci AOSIS. Ještě ostřejší nesouhlas s Kjótským protokolem než Spojené státy naopak projevují země OPEC. Podobné stanovisko jako USA mají například Austrálie, Japonsko či Kanada. Pronkův návrh, jak jeho autor sám přiznává, obsahuje "pro každého něco" v prakticky každém sporném bodě. Haagský zpravodaj britské stanice BBC komentoval Pronkův materiál slovy, že jde fakticky o zmírněné původní návrhy USA.
Návrh umožňuje, aby si každá země až 3 procenta ze svých emisí "odepsala" tím, že nahlásí své lesy či zemědělskou půdu jako "propady" uhlíku. To je ovšem téměř polovina z amerického (7 %) i evropského (8 %) závazku. Podle návrhu by neexistovaly prakticky žádná omezení mezinárodního obchodu s emisemi a navíc by bylo umožněno naprosto neomezeně nakupovat závazky od Ruska a Ukrajiny, jejichž závazky se "samy splnily" kolapsem průmyslu na počátku 90. let. To se ostatně dotýká i střední Evropy. V roce 1997, když tehdejší ministr životního prostředí Jiří Skalický (ODA) podepisoval za Českou republiku Kjótský protokol, byly naše emise nižší o 23 procent oproti referenčnímu roku 1990. Takže i pro ČR fakticky podpis protokolu znamenal možnost emise si zvyšovat. Oživení ekonomiky také zvýšení skleníkových emisí v ČR přineslo - dnes jsou emise CO2 v ČR nižší o pouhých 15 procent oproti roku 1990 - za poslední tři roky tedy o osm procentních bodů vzrostly.
Dalším sporným bodem jednání je možnost zahrnout stavbu jaderných reaktorů do tzv. mechanismu čistého rozvoje (Clean Development Mechanism, CDM). CDM je soubor opatření, do nichž mohou průmyslové státy investovat v rozvojových zemích a tak se "vykoupit" z části svých závazků. Součástí CDM by tedy měly být technologie, přispívající ke snižování emisí skleníkových plynů. Pronkův návrh uznává jadernou energetiku jako součást CDM pro střední a východní Evropu, zakazuje ji v zemích třetího světa. Kritici, mezi něž se počítá EU, AOSIS či ekologické organizace jako Greenpeace či Friends of the Earth (v ČR Hnutí DUHA) ale upozorňují, že jaderná energetika je jako "čistá technologie" příliš málo ekonomicky efektivní a investičně náročná.
Jan Pronk ve svém návrhu také vychází vstříc americkým vyjednavačům v jejich požadavku na flexibilitu plnění závazků. V praxi to znamená, že signatářské země mohou splnění svých závazků jednoduše odložit na později, než je stanovené rozmezí let 2008 - 2012. Závazek se jim pak pouze o malou část zvýší.
Pronkův návrh vyvolal odpor nejenom u delegací zemí EU. Za naprosto nepřijatelný ho označily obě největší mezinárodní ekologická sdružení Greenpeace a Friends of the Earth. "Pronkův návrh možná bude znamenat kompromis, Kjótský protokol to ale naprosto potopí," říká Vojtěch Kotecký z Hnutí DUHA, české pobočky Friends of the Earth.
reklama
