Průmysl se v emisích oxidu uhličitého nebude muset omezovat
Ministr Libor Ambrozek (KDU-ČSL), který tento tzv. národní alokační plán na období let 2005 - 2007 dnes novinářům představil, přesto očekává, že průmysl nebude s návrhem spokojený. "Zazněl požadavek na 110 milionů tun," řekl novinářům.
Národní alokační plán je součástí plánu na obchodování s emisemi skleníkových plynů v rámci Evropské unie. Česká republika ho spolu s ostatními přistupujícímí zeměmi měla Evropské komisi předložit již 1. května, ve skutečnosti ho však vláda neschválí dříve než v červenci (teprve 25. června je termín pro ukončení připomínek v rámci meziresortního připomínkového řízení).
Ministerstvo toto zpoždění vysvětluje složitostí agendy, neexistovala například data o přesném množství emisí jednotlivých podniků. Vzhledem ke zpoždění i dalších evropských států podle MŽP zemi zatím žádné sankce ze strany Evropské komise nehrozí.
Systém obchodování s emisemi je navržen pro situaci, kdy zúčastněné státy potřebují své emise skleníkových plynů snižovat. Vybrané podniky (významné z hlediska produkce oxidu uhličitého; další skleníkové plyny systém zatím nezohledňuje) dostanou přiděleno určité množství povolenek. Pokud bude mít podnik potřebu produkovat větší množství emisí, musí si potřebné povolenky zakoupit, ale jen od jiného podniku v rámci EU (stát nemůže pro své podniky "natisknout" další povolenky nad rámec schváleného plánu).
Množství vydávaných povolenek by se mělo postupně snižovat až na úroveň potřebnou pro zajištění snížení celkových emisí EU o osm procent, ke kterému se Unie zavázala v rámci Kjótského protokolu. Systém obchodování má pak zajistit minimalizaci ekonomických nákladů na toto snížení: emise budou snižovat hlavně podniky, pro které je to snadné, resp. laciné. Ostatní podniky si od nich budou moci jejich přebytečné povolenky zakoupit.
Vstup nových členských zemí do EU ovšem vnáší do tohoto systému kuriózní prvek - nové země většinou nemají problém s plněním svých závazků z Kjóta, protože průmyslová výroba a tím i emise u nich zpravidla oproti referenčnímu roku 1990 výrazně poklesly.
Z této skutečnosti vycházejí požadavky průmyslu. S nadbytečnými povolenkami (nelze totiž očekávat, že by české emise z dotčených podniků v nejbližších třech letech skutečně vzrostly na průmyslem požadovaných 110 milionů tun) by podniky chtěly v rámci EU obchodovat.
Ministr Ambrozek však zdůraznil, že systém obchodování má vést ke snížení emisí a splnění evropského závazku ke Kjótskému protokolu, nikoli k obchodování pro zisk. Kdyby stát nadhodnotil tempo růstu průmyslu a s ním spojené zvyšování emisí, Evropská komise by podle Ambrozka nadbytečné povolenky považovala za nepovolenou dotaci.
Ekologické organizace Hnutí DUHA a Centrum pro dopravu a energetiku požadovaly, aby MŽP navrhlo souhrnné množství povolenk o objemu pouze 85 milionů tun. Dnešní vystoupení představitelů MŽP přijaly s rozpaky. Jedinou naději na snížení emisí podle nich představuje rezerva ve výši necelých 6 milionů tun, která je určena jako odměna pro podniky, které v minulosti emise dobrovolně snížily. Není totiž jisté, zda tato rezerva bude celá vyčerpána. Plán obsahuje i malou rezervu pro případné nové zdroje emisí.
Národní alokační plán je otevřen k veřejné diskusi do 14. června. Seznam 350 podniků, které povolenky dostanou, zveřejní ministerstvo v nejbližších dnech, ale bez informací o počtu přidělených povolenek. Chce tak zamezit nátlaku na změny počtu přudělených povolenek ze strany firem. "Pro každé odvětví je určena celková výše emisí na rok a algoritmus výpočtu, takže každý podnik si bude podle své produkce emisí moci zjistit, kolik jich zhruba dostane," sdělil novinářům autor návrhu Tomáš Chmelík z MŽP ČR.
Systém není podle Chmelíka spravedlivý vůči podnikům, které do snižování emisí investovaly v uplynulých letech, aby splnily požadavky české legislativy. Ale směrnice jakékoli zvýhodňování nepovoluje, tvrdí. Připustil, že například Polsko či Slovensko požadavkům průmyslu vyhověly a do oběhu se chystají vpustit víc povolenek, než odpovídá současné produkci. Chmelík však předpokládá, že Evropská komise jejich národní alokační plány odmítne.
Kolik peněz bude obchod s emisemi obnášet Chmelík nedokáže odhadnout. "Bude to v řádu miliard eur, ale kolik přesně se ukáže až po otevření trhu," uvedl s tím, že první odhady činily 13 eur za tunu, po zveřejnění plánů některých zemí evropské patnáctky ale klesly.
Systém obchodování s emisemi oxidu uhličitého neřeší celou problematiku emisí skleníkových plynů. Nezahrnuje oblasti jako chemický průmysl, doprava či zemědělství a netýká se ani jiných skleníkových plynů než je oxid uhličitý.
Přehled národních alokačních plánů z ostatních zemí EU je k dispozici na stránce Evropské komise. Český plán je k dispozici na stránce MŽP ČR.
reklama
