Rada EU: zpřísnění limitů pro průmyslové emise, ubývání biodiverzity, spory o půdu
 |
|
|
Český ministr životního prostředí a zároveň předseda Rady EU pro životní prostředí Ladislav Miko na tiskové konferenci při čtvrtečním jednání Rady EU v Lucemburku. Po jeho pravici sedí Stavros Dimas, evropský komisař pro životní prostředí.
|
|
| Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz |
Hlavním bodem čtvrteční rady bylo podle českého ministra a zároveň předsedy Rady ministrů EU Ladislava Mika jednání o revizi směrnice o průmyslových emisích (IPPC – integrated pollution prevention controll, česky integrovaná prevence a omezování znečištění). Ministři nakonec došli ke kompromisu a stávajících sedm předpisů v této oblasti sloučili do jednoho. Výsledný dokument má ovšem společný pouze úvod a dál je každému okruhu věnována kapitola, která tématicky v podstatě odpovídá původně samostané směrnici.
Revizi směrnic týkajících se průmyslových emisí navrhla Evropská komise mimo jiné kvůli tomu, že je úřady v jednotlivých zemích při vydávání tzv. integrovaných povolení pro konkrétní zařízení obcházely – například tím, že různě vykládaly definice nebo zařízením udělovaly výjimky z pravidel. Velkou část změn proto tvoří zpřesňování, vyjasňování, případně doplnění definic. „Třeba v oblasti chemického průmyslu bylo z formulace, že se jisté povinnosti týkají ‚výrobců základních organických a anorganických látek‘, odstraněno slovo ‚základních‘, protože neexistovala jasná definice toho, co se tím slovem myslí,“ uvádí jeden z příkladů Jan Maršák, který na českém ministerstvu životního prostředí (MŽP) vede odbor integrované prevence. Další zpřesnění se týkají třeba požadavků na zavádění nejlepších dostupných technologií (BAT) a příslušných referenčních dokumentů (BREF) při udělování integrovaných povolení. V nich byla mimo jiné posílena role tzv. emisních limitů, které dané zařízení musí při svém provozu splňovat. Co se týká udělování výjimek, státy EU se nakonec dohodly na tom, že příslušný úřad může i nadále výjimku udělit, ovšem musí zřetelně doložit, že plnění daných limitů skutečně není možné v podmínkách toho kterého zařízení dosáhnout. Odůvodnění, v němž musí být jasně řečeno, proč dané zařízení nemusí splňovat hodnoty, které dosahují nejlepší dostupné technologie, pak musí být dostupné i pro veřejnost. Měnit se bude i systém inspekcí, přičemž nejrizikovější zařízení by se měla kontrolovat každý rok a ta nejméně riziková jednou za tři roky. Zprávy z inspekcí by zase měly být dostupné veřejnosti.
Při revizi směrnic o průmyslových emisích ovšem došlo i na úplné novinky. Podnikům je například nově stanovena povinnost starat se víc o půdu a podzemní vody, takže provozovatelé budou muset vypracovat tzv. základní zprávu, která popíše stav lokality před začátkem činnosti, a po ukončení činnosti se pak porovná, jestli provozovatel místo příliš nepoškodil – jinak by ho musel uvést do odpovídajícího stavu.
Spor se vedl i u velkých spalovacích zařízení, jako jsou například elektrárny – šlo hlavně o to, kdy začít uplatňovat přísnější emisní limity. Evropská komise požadovala rok 2016, státy se nakonec dohodly na dřívějším datu, mělo by se tak stát nejdéle dva roky po vstupu směrnice v platnost. Už existující zařízení ovšem budou mít k dispozici delší přechodné období. Některým státům se navíc podařilo dojednat si výjimku pro některá svá zařízení, vždy jde ale o přesně časově ohraničené období, během něhož musí být dané zařízen buď modernizováno, anebo vyřazeno z provozu.
Směrnici ještě musí projednat Evropský parlament, kde se dá očekávat složitá diskuse nad jejím zněním.
Žhavým bodem čtvrtečního jednání byla i směrnice o půdě. Její vznik podporuje 22 států EU, pět (Velká Británie, Nizozemí, Francie, Německo a Rakousko) jich však zůstává k jejímu vzniku skeptických a trvá na tom, že kvůli ochraně půdy není potřeba vůbec evropskou směrnici vytvářet a každá země by si měla půdu chránit po svém. Mezi státy, ktere vznik směrnice podporují, najdeme mnoho zemí, které na národní úrovni nemají legislativu na ochranu půdy moc propracovanou a přijetí evropské směrnice, jež by ve svém důsledku zlepšilo ochranu půdy i v jejich zemi, by jim přišlo vhod. Naopak mezi odpůrci samotného vzniku směrnice najdeme státy, které mají propracované zákony na ochranu půdy. Některé z nich, třeba Velká Británie a Nizozemí, jsou ovšem zároveň zeměmi, jejichž půdy jsou kvůli brzkému nástupu průmyslové revoluce poměrně silně znečištěné. Právě britský ministr Hilary Benn směrnici odmítl s tím, že přináší neospravedlnitelné finanční a administrativní náklady. Přidala se k němu i nizozemská ministryně Jacqueline Cramer, která navrhla, že místo směrnice by stačila legislativně nezávazná strategie. „Podporujeme cíl chránit půdu a udržitelně ji využívat, ale nepodporujeme návrh, jakým toho máme dosáhnout. Strategie by nechávala víc prostoru jednotlivým zemím pro jejich vlastní legislativní iniciativu. Má to co dělat s tím, že máme v Holandsku dobrou legislativu a nechceme ji zeslabit nebo celou znovu měnit,“ řekla Jacqueline Cramer Ekolistu.
 |
||
|
Stavros Dimas, evropský komisař pro životní prostředí, na tiskové konferenci při jednání Rady EU. S dohodou na omezení průmyslových emisí byl spokojen, neschválením znění směrnice o půdě byl naopak velmi zklamán.
|
||
| Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz |
Mnoho jiných delegací, například španělská, portugalská nebo italská, naopak tlačilo na to, aby směrnice byla přijata, stejně jako byly přijaty směrnice týkající se vody nebo ovzduší. Argumentovaly přitom tím, že každá země může mít přísnější legislativu, než jakou po ní požaduje evropská směrnice, proto jednotlivé země nemají důvod obávat se o své vlastní zákony. Přestože všichni řečníci v diskusi oceňovali úsilí českých diplomatů, jednání o směrnici o půdě se zdají být v současnosti zablokovaná. Ostatně i švédský ministr Andreas Carlgren, jehož země se po ČR stane předsednickou zemí EU, prohlásil, že sice v dohodu o směrnici doufá, nicméně jeho země se bude soustředit na jiná témata. Směrnici o půdě se tak bude hlouběji věnovat zřejmě až Španělsko, které bude unii předsedat od začátku příštího roku.
Ministři životního prostředí ve čtvrtek rovněž stvrdili, že se zemím Evropské unie nepodaří splnit cíl, k němuž se zavázaly v roce 2001 v Göteborgu – totiž zastavit do roku 2010 ubývání evropské přírodní rozmanitosti. Evropská komise to oficiálně připustila už před půlrokem, ve čtvrtek tak ministři diskutovali nad opatřeními, co s evropskou biodiverzitou dělat dál. Jako první krok by měly být především dokončeny už probíhajících činnosti – ministři se shodli na nutnosti dokončit soustavu chráněných území Natura 2000. V suchozemské oblasti by se tak mělo stát do roku 2010, u mořských ekosystémů do roku 2012. „Napříště musíme ochranu biodiverzity integrovat do všech sektorových politik, jako je zemědělství, územní plánování či ochrana klimatu,“ uvedl rovněž na tiskové konferenci Ladislav Miko. Později Ekolistu upřesnil, že by si EU příště taky mohla zvolit nějaký uskutečnitelný a srozumitelně definovatelný cíl – například populace některých živočichů totiž můžou ubývat nebo kolísat samy od sebe a takovému přírodnímu procesu se nedá bránit. Proto by bylo vhodnější soustředit se na konkrétnější závazky, například na zlepšování stavu konkértních přírodních stanovišť, než na obecný závazek zastavit ubývání biodiverzity.
Ministři se zabývali i invazními druhy a došli k závěru, že tuto problematiku není možné řešit izolovaně, protože souvisí s klimatickými změnami a s prohlubující se globalizací světového obchodu. Rada proto požádala Evropskou komisi o vypracování kvalitní strategii, která by měla vyjasnit, zda bude v této oblasti nutné přijímat novou legislativu.
Ladislav Miko na tiskové konferenci dále uvedl, že se EU jednoznačně shodla na tom, že by budoucí celosvětová dohoda o klimatických změnách, o níž se bude jednat v prosinci v Kodani, měla být právně závazná. Na snižování emisí by se přitom podle EU měly podílet nejen země rozvinuté, ale musí je doplnit i závazky zemí rozvojových. Konkrétní částky, které jsou ochotné poskytnout na snižování emisí v rozvojových zemích, si ovšem země EU zatím nechávají pro sebe. Rada EU rovněž podpořila záměry Evropské komise týkající se adaptací na klimatické změny. Ministři při tom zdůraznili, že dopady klimatických změn se můžou v různých oblastech velmi lišit a vlastní adaptační opatření by tak měla být schválena především na národní, regionální a místní urovni. „Aktuální záplavy nejenom v ČR, ale i v dalších zemích střední Evropy ukazují, že příroda je velmi mocná a dopady klimatických změn musíme začít brát vážně,“ zdůraznil Ladislav Miko.
Další informace:
EU: Přírodní rozmanitost stále mizí, zastavit její ubývání do roku 2010 se nepodaří - 6. února 2009
Degradace půdy trvá - Češi proto chtějí oživit evropskou směrnici, která ji má chránit - 20. března 2009
reklama
