Rákos obecný zaplavuje USA. Experiment ukázal, že nejlepší herbicid jsou kozy
Lidé na Východním pobřeží jsou z rákosu obecného nešťastní. Tato tráva, která se na americký kontinent dostala pravděpodobně z Evropy, se velmi rychle šíří a zarůstá pobřežní mokřady od Nové Anglie až po Jihovýchod USA. Rákos vytlačuje původní druhy trav, mění fungování mokřadu a v neposlední řadě také významně mění scenérii mokřadů a bere lidem výhled na oceán.
Vědci z Duke Univerzity zkoumali, jaké jsou nejefektivnější a k životnímu prostředí nejšetrnější způsoby, jak si rákosem obecným poradit. Nejběžnějším postupem doposud bylo použití chemických herbicidů, výsledek byl ale neuspokojivý a zpravidla jen dočasný.
Experimenty přímo v mokřadech ukázaly, že mnohem levnější a k přírodě šetrnější je pustit na rákosí obyčejné kozy.
„Kontrolované spásání rákosu kozami či jinými hospodářskými zvířaty vedlo k jeho úbytku na polovinu během tří týdnů,“ říká Brian R. Silliman, který spolu s Rachel Carsonovou experimenty vedl.
Na oplocené testovací ploše v Marylandu Silliman spolu s kolegy otestoval, jak pár hladových koz dokáže s rákosím snadno zatočit. Koně a ovce jim v tom umí zdatně sekundovat. Na spasené ploše pak rychle dochází k obnově původní skladby rostlin.
„Kozy jsou přínos pro všechny. Mokřadům se vrátí jejich biodiverzita, zemědělci mohou pronajímat své kozy pro pastvu, správci pozemků se levně zbaví invazní rostliny. A lidé obecně získají zpět malebné výhledy na vodní hladinu,“ říká Silliman. „Jediné, s čím se lidé musí smířit, že po dobu několika týdnů v roce budou po mokřadu pobíhat kozy. To se mi ale zdá jako přijatelné.“
reklama
Unikátní populace vzácných škeblí na Slapech neohrožuje jen sucho, ale také invazní mlži
Odborníci hledají nové cesty, jak monitorovat invazní sršeň asijskou. Pomoci mohou i radarové technologie
Úřady v Hodoníně nacvičovaly, jak zabránit šíření listokaze japonského