Respekt: Nikdy nepojíme divoké zvíře
Nic dosud nezmohlo ani volání mezinárodních organizací ochránců životního prostředí, kteří upozorňovali na fakt, že velká část vybraných pokrmů se kryje se seznamem chráněných živočichů a že řada druhů se ocitla na hranici vyhubení. Jen hadů dokázali ročně zkonzumovat čínští gurmáni na deset tisíc tun. Jeden z největších trhů s divokými zvířaty v celé jihovýchodní Asii se nachází ve městě Kanton (Kuang-čou) v jihočínské provincii Kuang-tung. "Vsadím se, že zkušený zoolog by tady objevil nové živočišné druhy," vzpomíná německý překladatel Dorian Liedtke na svůj zimní výlet do Kantonu,"kam se na to hrabe pekingská Zoo". V malých klecích se na tržišti tísní nespočetné množství opic, koček, divokých šelem, psů, ptáků, sov, hadů, netopýrů, krokodýlů a množství druhů hmyzu i ryb. Aby zvířata nedělala problémy, mají někteří svázané zobáky a křídla, jiná polámané končetiny. Obchodníci několikrát za den klece prohlédnou, mrtvé kusy vyhodí do kontejneru a prodávají dál.
Bohatší zákazníci si mohou na delikatesách z divokých zvířat pochutnat v nedalekých restauracích, které nabízejí "čerstvé maso z celé živočišné říše, přesně podle přání zákazníka". Zvyk konzumovat maso volně žijících zvířat má v Číně obrovskou tradici, podpořenou na jedné straně rituály a přesvědčením, že maso dodává zvláštní sílu, na druhé straně lesy a hory nabízely po staletí levnou a dostupnou potravu pro velké množství lidí. Divoká zvířata patřila i na stůl čínských císařů. Velkou lahůdkou byl pokrm nazvaný "Boj draka s tygrem", což byla směs hadího a tygřího masa.
Velkým nebezpečím pro divoká zvířata je také tradiční medicína, ze které vychází i nejrespektovanější seznam přírodních léků vypracovaný v 16. století čínským farmakologem Li Š-cen a obsahující recepty založené na tkáních 1574 živočišných druhů. Přestože 161 z nich chrání i čínská legislativa, zvířata se stále loví a dodávají na černý trh. Velmi ohroženými druhy se tak stávají tygr, mořský koník, mlok a řada vzácných ptáků jako je modrý bažant, labutě, čápi a sovy. "Chodící lékárnou" z pohledu tradiční medicíny je však medvěd. Nejžádanější je jeho žluč, která se používá při léčbě zánětů žlučníku a ledvin, věří se že také čistí játra a zlepšuje zrak. Kvůli obrovské poptávce klesla populace medvědů na kritickou hranici a cena žluče se vyšplhala na 30-70 dolarů za gram. Množství podnikavců tak objevilo zlatý důl a v 80. letech vznikly stovky medvědích farem, kde se chovají šelmy v zajetí a jejich žluč se získává za živa. Zvířata jsou zavřena v tak malých klecích, aby nemohla odstranit hadičku, která odsává žádanou tekutinu. Přestože na konci devadesátých let vláda mnoho set farem uzavřela, v odlehlých venkovských oblastech existují dál.
Kvůli strachu z nemoci SARS se zavádějí nové zákony, ale začali se zřejmě přísněji dodržovat i ty stávající. Úřad pro ochranu lesů oznámil, že za poslední rok došlo k 9000 případů porušení zákona a bylo zabaveno na 1,4 milionu kusů zvířat, včetně 56 000, kteří patří mezi nejpřísněji chráněné. Mezinárodní pozorovatelé jsou však k výsledkům skeptičtí. Hlavní příčinu vybíjení divokých zvířat vidí v hluboké bídě venkovanů, pro které je možnost něco prodat na černém trhu často jedinou možností, jak uživit sebe i svou rodinu.
Podle článku Lubomíra Smatany "Nech tygra žít" publikovaném v Týdeníku Respekt 07. 07. 2003.
reklama
