Reuters: Vědci vyrábějí elektřinu z vody
"V Evropě má tento nový způsob výroby elektrické energie obrovský potenciál," řekl agentuře Philippe Schild z Evropské komise. "Je to obnovitelný zdroj, který nezpůsobuje žádné poškození životního prostředí, a domníváme se, že by nám mohl velmi pomoci zvýšit podíl obnovitelné energie," dodal.
Globální oteplování a vysoké ceny energie obnovily zájem o udržitelné zdroje energie, zejména o energii ze slunce, větru, biomasy, dále o vodíkové články či přílivové a vlnové elektrárny. Vědci z Norska a Nizozemska však tvrdí, že existují i další alternativní způsoby, jak uspokojit rostoucí hlad světa po energii.
Nové zařízení funguje na principu přírodních procesů - když se řeka vlévá do oceánu, uvolňuje se ohromné množství energie kvůli rozdílu v koncentracích soli. "Je to vlastně jako sklízet energii," řekl Johannes Boonstra, generální ředitel centra Wetsus, "palivo získáváte zdarma a je to opravdu udržitelné - žádné emise skleníkových plynů."
Každý z projektů používá ke krocení energie jinou metodu. Nizozemci zvolili reverzní elektrodialýzu a Norové druh osmózy. Pro obě metody je potřeba membrána nebo tenká blána ze speciálního materiálu užívaného pro chemické odlučování. "Je to jako vodní baterie," řekl Reuters vedoucí nizozemského projektu Sybrand Metz. Norské zařízení tlačí vodu přes membránu a jeho tvůrci přirovnávají proces k ohřívání párků. Povrch (střívko) párku funguje jako membrána a vpustí dovnitř víc vody, než kolik slané vypustí ven. Uvnitř párku stoupá tlak, až nakonec praskne. V norském zařízení prochází sladká voda membránou a vyrovnává koncentraci slané vody uvnitř. Směs slané a sladké vody pak proudí na turbínu, která vyrábí elektřinu.
Oba projekty však čeká ještě dlouhá cesta, než budou moci být komerčně využívány. Nizozemské zařízení teprve bude testováno v prototypu elektrárny. Norský projekt je dál - začal již v devadesátých letech a jeho tvůrci již instalovali dvě malé elektrárny. Jako u mnoha dalších alternativních technologií jsou největší překážkou finanční náklady. Elektřina vyráběná míšením mořské a říční vody je několikrát dražší než větrná nebo solární energie.
Nápad se prvně objevil během energetické krize v sedmdesátých letech, membránová technologie však tehdy nebyla tak dokonalá a vědci projekt odložili jako beznadějně drahý. Dnes však jsou membránové technologie běžně užívány pro čištění vody, při výrobě energie a při výrobě medicínských, biotechnologických a elektronických zařízení.
"Musíme soupeřit s elektřinou z uhlí a plynu," řekl Johannes Boonstra. Vědci se domnívají, že bude trvat ještě nejméně pět let, než se podaří vyvinout levnější membrány, otestovat je a připravit projekt ke vstupu na trh. Vedoucí norského projektu Rolf Jarle Aaberg se domnívá, že vážným soupeřem pro ostatní druhy obnovitelných zdrojů energie může být tato technologie až mezi lety 2010 a 2015.
Nový druh elektrárny může být vybudován tam, kde se mísí sladká voda se slanou, a také například na odtoku ze stávající hydroelektrárny. Může být dokonce i pod zemí. Potenciálně by se takto dalo pokrýt 10 procent roční energetické spotřeby Norska. A řeka Rýn by mohla při svém ústí do moře v Nizozemí vyrobit až 3000 megawattů, což je ekvivalent pěti velkých uhelných elektráren.
Podle článku Anny Mudevové z agentury Reuters na serveru PlanetArk ze dne 15. 12. 2005
reklama
