https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/ropne-prokleti-peru-spatne-udrzovane-ropovody-nici-tropickou-prirodu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ropné prokletí Peru - špatně udržované ropovody ničí tropickou přírodu

24.3.2016 01:19 | PRAHA (Ekolist.cz)
Silný déšť urychlil přenos ropné skvrny proudem řek Marañon a Chiriaco a ropné látky se tak velmi rychle rozšířily celou oblastí. Ilustrační snímek pochází z roku 2012.
Silný déšť urychlil přenos ropné skvrny proudem řek Marañon a Chiriaco a ropné látky se tak velmi rychle rozšířily celou oblastí. Ilustrační snímek pochází z roku 2012.
Nad peruánskou džunglí, v místech, kde se sbíhá několik přítoků nejdelší řeky světa Amazonky, je opět dusno. Hned dvě řeky v povodí byly na přelomu ledna a února v rozmezí devíti dní zasaženy rozsáhlým únikem ropných látek z ropovodu. Kontaminace obou řek, kterou urychlily nečekaně silné deště, zásadním způsobem zasáhla na 10 000 lidí, především příslušníků místních domorodých etnik. Situace není zdaleka pod kontrolou a škody na životním prostředí jsou svým rozsahem katastrofální.
 

Silný déšť urychlil přenos ropné skvrny proudem řek Marañon a Chiriaco a ropné látky se tak velmi rychle rozšířily celou oblastí. „Ropná skvrna, která se postupně šířila povodím napříč regiony Amazonas a Loreto, by dnes už měla být z 90 % zneškodněna,“ prohlásil 20. února peruánský prezident Ollanta Humala. Možná trochu předčasně, protože podle prohlášení společnosti Petroperú, která nese za úniky odpovědnost, si jen náprava krizového stavu vyžádá přinejmenším další dva měsíce. Přímé následky související se zásadním znečištěním vodních zdrojů si ale místní obyvatelé ponesou ještě celá léta. Ropa navíc negativně ovlivní plantáže kakaovníků dále po proudu. Jedna jediná havárie ropovodu tak zajistí celému Peru do budoucna nečekané množství problémů.

Jenže krátce po této „první“ havárii, kterou spustil sesuv podmáčené půdy 25. 1. 2016, došlo 3. 2. 2016 k dalšímu poškození toho samého ropovodu, jen o pár desítek kilometrů dál. Příčina poškození zůstává stále předmětem vyšetřování. Dvě ropné havárie krátce za sebou, exotické prostředí znečištěné džungle, marný boj zasahujících týmů s černou hutnou skvrnou na rozvodněné hladině řek a říček, slzy v tvářích potetovaných domorodců. Prostě mediální ekologický trhák, který tu od rozsáhlých požárů v Indonésii – ekologické Apokalypse 21. století - chyběl. Střízlivá realita je však taková, že v džunglích v povodí Amazonky cítíte ropu častěji, než třeba na naftových polích v Texasu.

Poruchy ropovodu a následné úniky tu jsou s nadsázkou skoro na denním pořádku. Podle revidovaných údajů bylo v oblasti ropných polí pod peruánskou džunglí od roku 2010 zaznamenáno 11 velkých ropných úniků a několik desítek menších. Poslední, z roku 2014, měla na svědomí opět Petroperú. Tehdy uniklo na 3000 barelů ropy (cca 474 000 litrů) a tato katastrofa zasáhla podle deníku El Comercio životy 20 000 rodin v regionu. Scénář letošních dvou havárií přepisuje minulé úniky ropy v džungli jako přes kopírák. I tentokrát uniklo do životního prostředí přinejmenším 3000 barelů ropy.

Ve hře zůstává i tentýž ropovod, vedoucí inkriminovanou oblastí. Ten přenese okolo 790 000 – 948 000 litrů ropy za den a vytváří propojení mezi naftovými poli v „Sektoru 192“ (provozovaném společností Pacific Exploration & Production Corp) a rafinérií Talara Petroperú. Že je na vině společnost Petroperú je celkem nasnadě, protože tato státem spoluvlastněná společnost spravuje poškozený ropovod a je i majoritním vlastníkem většiny vrtů v zemi, včetně rafinerií a řady dalších zpracujících závodů. Zdrojem první ropné skvrny se stala „technická závada“, způsobená sesuvem půdy a následným narušením čtyřicet let starého ropovodu poblíž řeky Maraňon.

Z postupně se zvětšující praskliny v prorezavělém potrubí uniklo do volné přírody na 2000 barelů ropy, než byla porucha 25. ledna identifikována. Mezi sídla, která se rázem ocitla bez užitkové a pitné vody a také hlavního zdroje potravy, se zařadily komunity Suashapea, Pakunto, Chiriaco, Nuevo Progreso, Nazareth a Nuevo Horizonte, čítající asi 5000 obyvatel. Stávající prezident společnosti Petroperú, German Velasquez, okamžitě přislíbil bezodkladné řešení situace, materiální pomoc a humanitární zajištění náhradních zdrojů potravy a vody. Samotný zásah proti první ropné skvrně byl prý ale proveden navýsost netradičně.

Kontrola ropovodu v oblasti řeky Marañon. Rok 2013.
Kontrola ropovodu v oblasti řeky Marañon. Rok 2013.

Petroperú prý zajistila vesničanům ochranné obleky a pomůcky, aby se mohli s problémem na místě vypořádat sami. Tento krok se stal předmětem vyostřených diskuzí mezi zástupci domorodých komunit, nejrůznějšími lokálními ochranářskými organizacemi a vedením společnosti Petroperú. Ta tvrdí, že v první moment poskytla lidem vybavení z pohotovostních skladů (především ochranné oděvy a barely), protože místní měli tendence bojovat s ropnou skvrnou takříkajíc holýma rukama. Domorodci na druhé straně tvrdí, že Petroperú nechala zásah plně na nich. Kontroverze ještě přiživila informace, že Petroperú organizovala „dětské úklidové čety“, jež měly lokální ropné skvrny likvidovat.

Vzhledem k tomu, že Petroperú skutečně vyplácela jistou mzdu zasahujícím místním dobrovolníkům, není bohužel vyloučeno, že místní kmenoví předáci delegovali část úklidové práce na své nezletilé potomky, kteří tak byli po právní stránce skutečně placeny za „dětskou práci“. Velasquez v médiích důsledně popřel, že by se jeho společnost jakkoliv podílela na jakékoliv formě dětské práci, zejména při likvidaci ekologické havárie. Přesto prý zvážil obvinění a navrhl ukončení pracovního poměru čtyřem zaměstnancům vlastního managementu, z nichž jeden se měl údajně na těchto aktivitách podílet.

Než se lidé stačili vzpamatovat z prvotního šoku, začaly 3. února do mezinárodních médií prosakovat zprávy o druhé ropné skvrně, která se objevila u Wampis, centra domorodé komunity Muyuriaga. Tato nová skvrna, způsobená únikem přibližně jedné tisícovky barelů ropy, začala bezprostředně ohrožovat dalších 3500 lidí. Oficiální stav ohrožení kvality vody byl na daném území vyhlášen 29. 2. Pohotovostní stav týkající se snížené kvality vody má trvat devadesát následujících dní. A dál? Během celé doby vytrvalý déšť komplikuje záchranné práce a usnadňuje šíření ropné skvrny, celou situaci řeší peruánská vláda na zvláštním zasedání. Následně vzniká seznam ohrožených domorodých komunit a řeší se jejich další krizové zásobování.

Úředník peruánského ministerstva životního prostředí sleduje znečištěný tok. Rok 2013.
Úředník peruánského ministerstva životního prostředí sleduje znečištěný tok. Rok 2013.

Tím ale problémy nekončí. Ropa totiž znečistila území celkem dvaceti domorodých komunit (u osmi je situace skutečně kritická a znečištění plošné), ale do „záchranného seznamu“ jich bylo zařazeno jen 16. Minimálně čtyři domorodé komunity tak nemohou počítat s tím, že by je vláda zásobovala cisternovou nebo balíkovou pitnou vodou a potravinami. Již tak dost vyhrocená situace v terénu dále gradovala poté, co Muyuriagové zajali osm osob (vyšetřujících vládních činitelů, novinářů, technického inženýra, zaměstnanců firmy Petroperú a pilotů vojenské helikoptéry), kteří na místě zjišťovali rozsah škod. Důvodem bylo právě to, že vláda zamítla materiální pomoc.

Tajemnice ministra kultury Patricia Balbuena uvedla, že v průběhu března už byla tato chyba napravena. Zadržené osoby byly propuštěny a etnikum Muyuriaga bylo do seznamu zahrnuto. Jinak únosy vládních zástupců domorodými kmeny nejsou na území Peru nikterak neobvyklou záležitostí. Původní obyvatelé se k těmto krokům relativně často uchylují, aby přilákali k případům širší pozornost vlády a zahraničních médií. Jak zmiňuje místní guvernér Fernando Meléndez: „Důvod, proč se Muyuriagové k takovému činu odhodlali, tkví především v tom, že by jim toto nezahrnutí do seznamu značně snížilo šance během žádosti o kompenzace škod.“

Proč se vlastně v Peru staly ropné úniky z potrubí tak časté? „Ve většině případů se jedná o přirozené příčiny, tedy stáří potrubí a jeho opotřebení,“ prozradil v rozhovoru s reportéry Al Jazeera Victor Huarcaya, který na místě vedl záchranné operace. „Druhou nejčastější příčinou jsou ale cílené sabotáže, vedoucí k úmyslnému poškození potrubí.“ Domorodci nemají z ropovodu vedoucího jejich územím žádný profit a po stránce opakovaných úniků jim přináší jen potíže. Útoky a sabotáže ropovodu nejsou ale jen vyjádřením odporu proti bezohlednému počínání společnosti Petroperú a dalších těžařů. Je to i dobrý byznys.

Jednorázové odškodnění za případnou havárii a ekologickou katastrofu na jejich území vynese domorodcům miliony a práce na odstraňování škod jim dá dočasně dobře placené zaměstnání. Hodnotit takové drastické počínání z hlediska životní perspektivy domorodců, kteří v 50 % žijí pod hranicí hluboké chudoby, není snadné. Drtivá většina lidí v dotčené oblasti je bezprostředně závislá na kvalitě vody, živí je rybářství a zemědělství. „Ryby zemřely, krokodýlové zemřeli, rostliny uhynuly,“ zmiňuje v emotivním výstupu jedna z obyvatelek zasažené oblasti. „Tak jak tu máme přežít my?“

Podle peruánské Agentury pro posuzování a řízení životního prostředí OEFA (Organismo de Evaluación y Fiscalización Ambiental) se už ropné úniky v peruánských džunglích nedají nazývat ojedinělými a izolovanými případy a důrazně žádají společnost Petroperú, aby zajistila náhradu zastaralých součástí ropovodu a rovněž se postarala o údržbu celého systému. Samo stáří potrubí pak souvisí s další kapitolou, kterou je vnitřní ekonomika společnosti Petroperú. Bývalý ředitel German Alarco připustil, že: „V současnosti společnost nemá dostatek prostředků k tomu, aby mohla provést nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti ropovodu.“

Petroperú v posledních letech provedla silné rozpočet „zeštíhlující“ škrty, které s sebou nesou nevyhnutelné následky. Špatný stav ropovodů a opakované úniky jsou vedlejším produktem snahy snížit náklady na provoz. Ropovod byl vybudován v sedmdesátých letech a v náročném korozivním terénu džungle vyžaduje důslednou kontrolu a opravy. K výměně celých bloků potrubí by mělo docházet jednou za 10-15 let. Peruánský ropovod je přitom v provozu nepřetržitě už čtyři desítky let. Pokud testy prokážou provinění a předpokládaný rozsah škod, může společnost Petroperú počítat s pokutou přibližně 3,5 milionu dolarů a vyplacením odškodnění domorodcům do výše až 17 milionů dolarů.

Líbí se Vám článek? Přispějete na další?

       

reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist