Šance na záchranu ohrožených živočichů

Naděje na lepší časy svitla na konci prosince hned deseti druhům ohrožených živočichů. Ochranáři společně s mnoha akademiky a představiteli nevládních organizací právě dokončili plány, jak pomoct třem motýlům (hnědásku chrastavcovému, hnědásku osikovému a jasoni dymnivkovému), dropovi, syslovi, vydře, bobrovi a velkým šelmám.

Vydra patří mezi ohrožené živočišné druhy.
Foto: Ivan Mikšík/http://miksik.wz.cz

„Do programů byli vybráni živočichové nejen podle toho, jak jsou ohrožení, ale taky podle toho, jestli programy na jejich ochranu mají nějakou šanci na úspěch a naději na financování. Je ale samozřejmě rozdíl mezi bobrem a dropem. Bobr se u nás poměrně rychle šíří, takže třeba v jeho případě nejde o to, ho zachraňovat, ale najít vhodný způsob, jak o jeho populace pečovat,“ říká Pavel Marhoul z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která vznik programů koordinovala.

Jak hospodařit?
Na rozdíl od bobra dnes dropa velkého v ČR nenajdeme, poslední hnízdění je ze Znojemska doloženo v roce 1996. Za hranicemi v Rakousku jen 25 kilometrů od tohoto místa ovšem žije několik desítek dropů a jejich počet se neustále rozrůstá. Tamní ochranáři už totiž prosadili záchranný program, který má zajištěné financování na roky dopředu. Ti čeští proto doufají, že když se podmínky v naší krajině změní tak, aby dropovi zase vyhovovaly, pták se vrátí. Jedinci na Moravu dokonce stále zalétávají. „Skoro to vypadá, jako kdyby každý rok přiletěli, rozhlédli se, jestli už je to tu dost dobré, a pak se zase vrátí do Rakouska,“ komentuje to s nadsázkou Pavel Marhoul.

Drop má rád otevřenou, „stepní“ krajinu. Na jižní Moravě žil hlavně na polích vojtěšky a řepy nebo v travinách. Vojtěška ale z tamější krajiny na konci minulého století skoro zmizela a místo ní nastoupila kukuřice a slunečnice. V roce 1996 bylo navíc rozoráno záložní vojenské letiště u vesnice Borotice, jinak tradiční tokaniště dropů. Snaha o jejich návrat má tedy vycházet ze změny zemědělského hospodaření v místě jejich bývalého výskytu. Zjednodušeně shrnuto – víc vojtěšky, víc travních porostů, míň hnojiv a pesticidů a klid při případném hnízdění.

Rys ostrovid. Tato fotografie je zveřejněna pod licencí GNU Free Documentation License (Svobodná licence GNU pro dokumenty). Využívá materiál z článku Wikipedie "Rys_ostrovid"
Foto: Ralph Schmode/Wikipedia

Na opačném konci republiky biologové několik let hledali místa, kde žije vzácný motýl hnědásek chrastavcový, který byl jako jediný zástupce hmyzu dokonce zařazen Světovým fondem na ochranu přírody (WWF) mezi deset silně ohrožených organismů Evropy. Nakonec mezi Doupovskými horami, Tachovem a Ašským výběžkem napočítali lokalit skoro tři desítky. Zatímco dropům vadilo příliš intenzivní hospodaření, u hnědáska chrastavcového se ukazuje, že mu nejvíc může uškodit, když se v krajině nebude hospodařit vůbec. Tak by totiž květnaté, mírně rašelinné louky se skupinami roztroušených stromů, které má k životu nejradši, zarůstaly. Jenomže hnědáskovi vadí i to, když se hospodaří příliš svědomitě. Tím se zase ničí mozaikovitost krajiny a mizí louky s prameništi. Zatímco na hodně zarostlých místech je tedy pro jeho zachování vhodnější uříznout sem tam nějaký keř a občas po louce projet traktorem, na pečlivě posečené ploše by měl hospodář zvolnit a občas nějaký kousek nepokosit.

Village Cinema
Nejvíc pozornosti u veřejnosti zřejmě vyvolá program péče o velké šelmy. Medvědů i vlků je v republice jen pár, trochu líp se daří rysům. Na konci 90. let se jejich počet pohyboval kolem 150, po roce 2000 ale zase spadl na dnešní necelou stovku. V případě velkých šelem je nejdůležitější postoj veřejnosti a ukázněnost lovců. V ČR jsou všechny tři velké šelmy chráněné zákonem, přesto jejich největší ohrožení představuje nelegální odstřel. „Jejich osud mají ve svých rukou především myslivci; ti se s nimi v lese setkávají nejčastěji, s puškou a beze svědků,“ napsali do časopisu Vesmír Jaroslav Červený a Petr Koubek z Ústavu obratlovců Akademie věd a Luděk Bufka ze Správy NP Šumava, kteří se na vypracování programu podíleli. Ochranáři proto vidí naději na změnu v působení na veřejnost. Mezi návrhy se objevuje například mediální kampaň podporovaná celebritami, zřízení pojízdného kina, které bude promítat filmy o šelmách, nebo působení na názorové vůdce venkovských oblastí, jako jsou učitelé, místní doktoři nebo faráři. Činnost by se měla soustředit do obou hlavních oblastí, kde se dnes šelmy vyskytují – do Beskyd a na Šumavu.

Odborné podklady, které navrhují, jak konkrétním živočichům pomoct, jsou tedy hotové. Nyní je na ministerstvu životního prostředí, které jejich vznik zaplatilo, aby se rozhodlo, zda je uvede do života, najde na to peníze a politicky je prosadí. Dva programy na záchranu živočichů už v České republice běží – od roku 1998 se jeden snaží o ochranu tetřeva hlušce, druhý od roku 2001 pomáhá perlorodce říční.

---

reklama

---