https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/skodi-lezci-skalam
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Škodí lezci skalám?

5.6.2003 15:13 | PRAHA (EkoList)
Magnézium je bílý prášek, kterým si horolezci popráší ruce, aby jim skála neklouzala. Jeho používání při lezení na pískovcových skalách v chráněných oblastech je u nás zakázané. Ne všichni horolezci však zákaz dodržují. V některých oblastech je to dokonce běžná praxe. Český horolezecký svaz (ČHS) ani orgány ochrany přírody si s nešvarem nevědí rady.
 

Většina pískovcových skal leží v chráněných územích, kde je horolezecká činnost zakázána kvůli ochraně přírody. Výjimky ze zákazu udělují orgány ochrany přírody na základě dohody s ČHS. Na oplátku se svaz v řadě případů zavázal starat o skály, udržovat zpevněné cesty nebo informovat o pravidlech lezení na skalách. Jednou z podmínek pro udělení výjimky je i zákaz používání magnézia.

"Pískovcové skály jsou unikátní přírodní útvar a musíme se k nim chovat s úctou a pokorou, což platí i pro horolezce," říká Lenka Šoltysová, vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Český ráj. Podle ní sice zatím není prokázáno, zda má magnézium negativní vliv na skály a okolní přírodu, ale rozhodně škodí z estetického hlediska: "Skála s bílými fleky ztrácí na své kráse. Z hlediska zákona o ochraně přírody jde o porušování krajinného rázu."

Na takové argumenty však "magnézioví" lezci neslyší, pro ně je magnézium přijatelná pomůcka při zdolávání obtížných skal. "Nikdo, ani žádné nařízení, mě nepřinutí, abych nemágoval, pokud uznám za vhodné, že to zvýší mou bezpečnost a bude to prospěšné pro přelezení cesty," říká "Zoban" - jeden z lezeckých účastníků internetové diskuse na stránkách ČHS. Podle Jiřího Přibila, dalšího z lezců, je však podobně vyhraněných horolezců jen malá část. "Byli bychom sami proti sobě, kdybychom porušovali podmínky, protože pak by nám mohli lezení zakázat úplně," řekl EkoListu Přibil. Podle jeho názoru magnézium jako takové skalám neškodí. "Jen to blbě vypadá, i když mně osobně se to líbí," dodává Přibil.

S tím ovšem polemizuje Jiří Hušek, šéf SCHKO Jizerské hory: "Estetický argument není jediný. Například v Jizerkách je zásadním důvodem zákazu chemická cizorodost magnézia, která je pro místní přírodu zcela nevhodná." V Jizerských horách sice nejsou pískovcové skály, ale magnézium je tu přesto zakázané. Podle Huška je totiž tamní půda výrazně kyselá. Magnézium je naproti tomu zásadité, a může tak chemicky nepříznivě ovlivňovat okolí skal.

O negativním vlivu na pískovce mluví německá studie, jejíž část EkoList získal. Z výsledků chemických měření autoři vyvodili, že magnézium podporuje zvětrávací proces pískovce.

O používání magnézia vedou největší diskuse právě horolezci. Pro jedny je zcela přirozenou pomůckou, pro druhé lezecky neetickým nešvarem. Argumentů pro i proti je řada a často se diskutující shodují, že by bylo vhodné vyvolat vážnou debatu na úrovni ČHS a orgánů ochrany přírody. Představitelé ČHS však zatím nic takového neplánují. Ostatně i poslední valná hromada svazu dala jasný signál, když neschválila zaúkolování ČHS právě ve věci používání magnézia. Podle Martina Mellana z výkonného výboru ČHS v tom určitou roli hraje jistá konzervativnost přítomných delegátů.

Jedním z těch konzervativních je Petr Hejtmánek, předseda odborné komise životního prostředí ČHS. "Diskusí bylo dost a nic rozumného se nevyřešilo. Situace je jasná: jsou daná pravidla, a ta se musí dodržovat," shrnuje Hejtmánek situaci. Podle něj jde především o psychickou pomůcku, na kterou si lezci zvykli: "Někdy mi připadá, že ten bílý prášek je pro lezce jako droga a bez něj nejsou schopni lézt, i když schopnosti na to mají."

Podle Hejtmánka jsou jediným způsobem, jak magnézium z chráněných oblastí vyhnat, dostatečné restrikce. Jenže to je u nás právě problém. Přestože jsou pravidla jasná a k porušování dochází, kontrola je nedostatečná. "Pravděpodobně na to u nás není dost lidí a peněz," říká Hejtmánek. Podle něj se například na německých pískovcích magnézium skoro nevidí: "Ochranáři s policisty chodí mnohem častěji po skalách a pokuta může být až 500 euro." Nehledě na to, že podle něj i někteří naši ochranáři jsou na skalách vidět s bílýma rukama.

Lenka Šoltysová však tvrdí, že například v Českém ráji je kontrola dostatečná. "Máme jednoho profesionálního strážce a 25 dobrovolných, kteří se po skalách pohybují. Zároveň děláme dvakrát za měsíc výjezdy na vyhlášená místa - např. na Suché skály," vypočítává Šoltysová. Strážci mohou chodit kdykoliv, stejně tak policie, lesní stráž nebo Česká inspekce životního prostředí.

Faktem ale zůstává, že zrovna na Suchých skalách magnézium vidíte velmi často, ale kontrolu jen velmi výjimečně. Také Václav Sojka, pracovník NP České Švýcarsko a bývalý profesionální strážce z CHKO Labské pískovce, je přesvědčen, že kontrola není dostatečná. Odlišná situace v Německu ale podle Sojky není jen výsledkem restrikcí, ale i jiného přístupu lezců. "Myslím, že by hodně pomohlo, kdyby se v Čechách, tak jako v Německu, lezecké špičky veřejně postavily proti magnéziu," navrhuje Sojka.

Text byl převzat z tištěného EkoListu červen 2003.


reklama

 
Jan Bouchal
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist