Soud nepovolil otevřít hypermarket, životní prostředí má přednost před ekonomikou
Soud v úterý zamítl žádost, aby zrušil předběžné opatření, kvůli kterému se nesmí postavený hypermarket zkolaudovat a otevřít. Žádost podal stavební inspektor, který certifikát původně vydal. Proti němu se ale v září ohradili aktivisté a majitelé přilehlých pozemků. Podle nich je certifikát vydaný protiprávně, protože je nikdo při rozhodnutí o stavbě neinformoval a nemohli tak být projednány jejich námitky.
„Ochrana přírody a krajiny je nesporně ve veřejném zájmu a soud ji pro tento případ upřednostnil i před ochranou nabytých práv třetích osob, vycházeje z toho, že případné poškození přírody a životního prostředí je z povahy věci neodstranitelným, na rozdíl od případné újmy ekonomické,“ říká rozsudek.
Podle firmy Bauhaus je zdůvodnění soudu nelogické a chybné. „Ve skutečnosti byla stavba již zcela dokončena a některé její stavební objekty dokonce již zkolaudovány,“ říká mluvčí Bauhausu Tomáš Hanzlík. Podle něj odklad žádnému vzniku újmy nezabrání, naopak způsobuje finanční újmu stavebníkovi. Naopak podle občanského sdružení Klidné Ivanovice předběžné opatření reálně chrání práva místních obyvatel. „Otevření prodejny by znamenalo významné zhoršení životního prostředí hlukem či znečištěním vzduchu. A také intenzivním osvětlením. Soud také potřebuje čas, aby zodpovědně rozhodl,“ říká Milan Bartoš z Ivanovic.
Inspektor potřebuje prošetřit
Případ brněnského marketu se stal symbolem problému s institutem autorizovaných inspektorů. Ti měli původně pomoci stavebním úřadům, aby vyřizovali povolení na menší stavby. Praxe ale ukázala, že stavební zákon nepočítá s tím, že by se proti jejich rozhodnutí dalo odvolat v rámci správního řízení. „Stavební úřad není oprávněn přezkoumávat certifikát autorizovaného inspektora, i když je namítána jeho protiprávnost, takže ani není možné přičítat mu nyní vinu za to, že stavbě obchodního centra nezabránil,“ vysvětluje zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová.
V případě brněnské provozovny stavebník původně žádal o vydání stavebního povolení ve stavebním řízení, ve kterém je zákonem jasně vymezen okruh účastníků řízení. Nakonec se však rozhodl pro tzv. zkrácené stavební řízení, ve kterém využil autorizovaného inspektora. Ten okruh účastníků řízení výrazně omezil, takže nebyli osloveni ani vlastníci sousedních pozemků.
Stavebník najal autorizovaného inspektora Milana Teigisera, který vystavil certifikát. „Aby se vyhnul námitkám, neoslovil sousedy a sousedky, a tím hrubě porušil stavební zákon,“ říká Jiří Koželuh z hnutí Nesehnutí. Kvůli chybě ve stavebním zákonu není možné certifikát zrušit. Nejvyšší správní soud letos rozhodl, že je ale možné ho soudně přezkoumat. Soud uznal, že certifikát je podezřelý a rozhodl o zastavení stavby a „zakonzervování“ stavu až do rozhodnutí. „Přestože byla podána žaloba, stavebník pokračoval v pracích, stavbu dokončil a začal s navážením a uskladňováním zboží,“ popisuje Seitlová. Podle Bauhausu se zboží do obchodního centra navezlo kvůli funkční zkoušce požární bezpečnosti, což je povinnost stavebníka určená vyhláškou.
Arbitráž za miliardy
Sama společnost Bauhaus prý certifikáty vůbec neřešila, protože je získala už stavební firma v rámci koupě pozemků. Firma pak postupovala v dobré víře v jejich platnost. „Jejich zpětné zpochybňování v době, kdy je stavba již zcela dokončena a zčásti zkolaudována, je jedním z důvodů, proč hovoříme o možnosti mezinárodní arbitráže,“ říká Hanzlík. Podle něj zavádí zásadní právní nejistotu, kterou zahraniční investor není ochoten v demokratickém státě akceptovat.
Podle Hanzlíka jsou důvody pro arbitráž trojí. Za prvé nezákonný postup soudu, který stavebníka nepřizval jako účastníka řízení a neumožnil mu tak řádným způsobem uplatnit svá práva, za druhé postup stavebního úřadu, který na základě toho odmítl vydat zbývající kolaudační souhlasy na stavbu, a za třetí nečinnost soudu, který v případu od září nijak významně nepokročil.
Přímé škody vyčíslila firma Bauhaus na necelých osm milionů korun, celkovou škodu v případě neotevření obchodu více než dvě miliardy korun. Prvním krokem je prý snaha domoci se práva u českých úřadů a českých soudů. „Pokud budou postupovat protiprávně jako doposud, je mezinárodní arbitráž logickým dalším krokem," řekl Ekolistu Hanzlík. Bauhaus by se tedy zmíněných miliard domáhal ve sporu s českým státem.
Další spory prý budou podle nevládních organizací následovat. „V Česku se rozmáhá výstavba s protizákonně vyhotovenými certifikáty, hrozí další miliardové arbitráže. Proto je třeba urychleně změnit stavební zákon, aby již utajené vydávání certifikátů nebylo možné,“ říká Petra Humlíčková z asociace neziskových organizací Zelený kruh.
reklama
Online diskuse
Jsem toho názoru, - 24. 12. 2011 - Jan ŠimůnekVzhledem k tomu, že jsem vyplňoval daňové přiznání každý rok, kdy mi vyšla nějaká knížka (protože honorář o něco překročil limit, kdy mi to může připsat na své daňové přiznání zaměstnavatel), tak velice dobře vím, že se tam pro hlavní i případná vedlejší zaměstnání vypisuje jednoznačná identifikace toho / těch zaměstnavatele / zaměstnavatelů. A je jednoznačně vypsáno, od koho z nich jsem kolik dostal (a doloženo různými potvrzeními). IMHO absolutně není problém jednotlivým zaměstnavatelům přidělit nějaké koeficienty na základě jim poskytovaným dotacím a jimi vykazovanými dalšími příjmy. A je docela dobře možné, daňové přiznání velkého podniku jsem neviděl, to přiznávám, že ty dotace má můj zaměstnavatel jako takové a jednoznačně identifikovatelné ve svém daňovém přiznání, takže by na to stačil opravdu jen nějaký IT bastl nad standardní databází FÚ. A zaměstnavatel za mě také jmenovitě podle výše platu platí část daní + sociální a zdravotní pojištění, takže by se to dalo vytahat i z těchto databází.Jinak ti "paraziti" jsou hodně expresívní, nicméně faktem je, že tito lidé nevytvářejí žádné hodnoty a v poslední době (tak od poloviny 90. let) spíše šikanují ty, kdo ty hodnoty opravdu tvoří a něco do společné státní pokladny přinášejí. Jistěže někteří vykonávají v obecném principu užitečné pomocné aktivity, nicméně to zcela jasně přerůstá do "aktivit pro aktivity", které jsou silně kontraproduktivní a obecně škodí. Příklady známe asi ze svého okolí všichni a aktivita "Nesehnutých", kterou v důsledku budeme platit všichni (obávám se, že mírou inflace) je toho zářným příkladem. Proto by lidé tohoto druhu měli být odstaveni od tvorby zákonů, aby byla možná jejich úprava na maximální překážení podobným škodlivým aktivitám. Možná, kdyby to někdo opravdu důsledně spočítal, nás NGOista nebo úředník přijdou dráž než nezaměstnaný na sociální podpoře. Ono i za První republiky, pokud je mi známo, měli silně omezené politické aktivity vojáci z povolání a státní policisté a v některých zemích snad ani nesmějí/li volit. Takže jakési precedenty v rámci demokracie by pro něco podobného byly. |
