SPIEGEL ONLINE: Podaří se pískovci pohřbít oxid uhličitý?
Před branami Berlína připravují vědci již od roku 2004 projekt CO2SINK, jehož cílem je naplnit bývalý vrt na zemní plyn oxidem uhličitým. Jedná se o pilotní projekt a tento vrt u brandenburského města Ketzin by měl sloužit svému účelu od roku 2006. "Rádi bychom tímto projektem ukázali, že uskladnění CO2 je ekologickou možností pro ochranu klimatu," říká koordinátor projektu prof. Guenter Borm z výzkumného ústavu v Postupumi.
Potenciál takovéhoto zařízení je podle názoru odborníků veliký, ačkoliv není vhodné pro malé zdroje znečištění, jako jsou např. automobilové zplodiny. V Německu jsou ale hlavním producentem emisí uhelné elektrárny, které vypouštějí do atmosféry více než 250 mil. tun CO2 ročně. "Přes 90 % těchto emisí by ale mohlo být separováno a uloženo," tvrdí Borm. Zda je technologie skutečně v praxi použitelná, by měl ověřit právě tento pilotní projekt.
Plyn bude veden skrz vrtný otvor do hloubky zhruba 700 m. "CO2 bude vstříknuto přímo do pískovce a mělo by se uložit do pórů horniny," vysvětluje inženýr Borm. "Tam se může oxid uhličitý shromažďovat a vrstva hlíny a jílu zabrání jeho unikání." Pro jistotu budou ale v okolí zařízení nainstalovány senzory, které budou kontrolovat úroveň CO2. Pro možnost srovnání, zaznamenávají vědci již více než rok údaje z celé oblasti.
Plyn potřebný pro velkou zkoušku sem bude dopraven vlakem v hluboce zmražených kontejnerech. Na místě bude zahřán na teplotu 35 °C a pod vysokým tlakem dopraven do podzemí. V následujících dvou letech bude do podzemí denně vypouštěn objem až čtyř nákladních automobilů, což odpovídá cca 100 tunám CO2. Jedno průměrné osobní auto přitom ročně vyprodukuje přibližně 1,6 tun oxidu uhličitého.
Až bude CO2 dopraveno do podzemí, začne pro vědce napínavá část projektu. Pomocí měřicích přístrojů umístěných u dalších dvou těžebních otvorů bude analyzováno dění ve vrtu. Fotografie z podzemí pomohou zajistit elektronické tomografické metody. "Tak uvidíme, jak se oblaka plynu vyvíjejí," říká Borm. Vědci chtějí například zjistit, jak rychle se plyn rozkládá, kterým podzemním cestám dává přednost a zda se uvolňuje do vody. Dosud se v této oblasti jednalo jen o spekulace. "Pouze pokud budeme přesně vědět, co se s plynem v podzemí děje, bude později možné komerční využití této technologie," tvrdí odborníci. "Naší největší starostí je, zda úložiště oxid uhličitý přijme a zda se nám jej vůbec podaří dostat pod zem."
Pokud by byla technologie skutečně použitelná v praxi, mohlo by to znamenat novou generaci elektráren a továren, které by produkovaly pouze malé množství emisí. V ideálním případě by úložiště byla budována přímo pod elektrárnami, protože podle dosavadních poznatků by hlubinná úložiště měla stačit na stovky let. I přes optimismus odborníků se ale mezi ochránci přírody objevují kritické názory a projekt je stále konfrontován s námitkami.
Nadále je totiž například nejasné, co se později stane s uskladněným plynem. Vědci věří, že částice oxidu uhličitého se časem přírodním způsobem odbourají. Mimoto sázejí také na budoucí technologie, které by mohly suroviny využívat šetrně a s ohledem k životnímu prostředí. Z dlouhodobého hlediska je podle jejich názoru možné uvažovat také o pomalém a kontrolovaném vypouštění. "Emise CO2 jsou totiž nebezpečné z hlediska klimatu pouze pokud se do atmosféry uvolňují ve velkém množství, jako se tomu v současné době děje prostřednictvím uhelných elektráren a rafinerií," dodává Borm.
Podle článku Kai Gerulise ze dne 20.11. 2005.
reklama
