Stěhujte se! Banka to platí
Koncem 19. století holandská koloniální správa poprvé sjednotila území většiny ostrovů jihovýchodní Asie do centrálně řízeného útvaru. Centrum koloniální vlády i naprostá většina ekonomických zisků plynuly do Evropy z jediného ostrova - z Jávy. Ostatní několikanásobně větší území na Sumatře, Borneu a Celebesu byly většinou porostlé primárním pralesem a řídce osídlené. Ekonomické zisky z těchto oblastí byly mizivé. Jáva, ostrov o přibližné velikosti bývalého Československa, byla již v té době lesů většinou zbavena a hustota obyvatelstva dosahovala dnešních středoevropských hodnot. Tehdy Holanďané zahájili rozsáhlý projekt sociálního inženýrství. Jeho cílem mělo být přesídlení části obyvatel Jávy a blízkého ostrova Bali na takzvané vnější ostrovy - Sumatru, Borneo, Celebes a Novou Guineu. Přirozená imigrace lidí z Jávy do některých z těchto oblastí (např. na jižní pobřeží Bornea) probíhala i v minulosti. Cílem Holanďanů však bylo transmigraci urychlit a řídit ke svému prospěchu. Přesídlené obyvatelstvo se mělo stát základem pracovních sil na nově zřizovaných plantážích.
Po rozpadu koloniálního systému vznikla z Holandské východní Indie samostatná Indonéská republika - založená, řízená a spravovaná převážně lidmi z Jávy. Počet obyvatel se blížil 100 miliónům a hustota obyvatelstva začala v některých oblastech překračovat 1000 lidí na jeden čtvereční kilometr. První indonéský prezident Sukarno tedy koncem 50. let oživil starý holandský projekt a vyhlásil transmigraci jako jeden z pilířů indonéské politiky. Z přelidněných oblastí Jávy a Bali začaly lodě odvážet nejchudší bezzemky i s jejich rodinami na vnější ostrovy. Na pobřeží a podél velkých řek ve vnitrozemí začaly vznikat osady přesídlenců. Vláda prohlásila veškerou "nevyužívanou" půdu za státní a začala ji rozdělovat. Přesídlenci přicházeli buď na čerstvě vykácené plochy nebo dostali půdu porostlou lesem k volnému užívání. Na jednu rodinu byly často přiděleny dva hektary půdy. Přesídlenci začali na nových územích hospodařit většinou tak, jak to znali z domova. Na chudé a často zaplavované půdě nížinných pralesů však intenzivní pěstování rýže většinou brzy vedlo k prudkému snižování výnosů a erozi. Často jedinou záchranou přesídlenců před hladomorem se stali původní obyvatelé, kteří jim mohli poskytnout zkušenosti s udržitelným hospodařením v pralesních oblastech.
Pod hlavičkou boje proti chudobě se financování transmigrace ujala během 70. let i Světová banka. V rámci různých projektů půjčila Indonésii na přesídlování více než půl miliardy dolarů. Další peníze pak plynuly na zřizování plantáží, které se měly stát zdrojem pracovních příležitostí pro přesídlené obyvatelstvo. V současnosti i banka uznává, že půjčky, které v té době na provádění transmigrace poskytla, vedly k řadě ekologických i sociálních škod. Fatální dopady měla transmigrace spojená s vykácením a vypálením původních porostů na místní obyvatelstvo. Například jeden z dobře dokumentovaných projektů financovaných Světovou bankou v polovině 80. let na Sumatře vedl k destrukci společnosti kmene Kubů - původně lovců a sběračů. Na jejich území byly zřízeny plantáže olejové palmy a území zasídlili příchozí z Jávy. Původní obyvatelé dnes z největší části tvoří nejchudší vrstvu v rychle rostoucích městech v oblasti.
Od druhé poloviny 80. let se Světová banka z transmigračních projektů stahuje, ale ještě v roce 1997 bylo poskytnuto více než 40 miliónů dolarů na rozšíření plantáží olejové palmy v provincii Západní Kalimantan (Borneo) s odůvodněním, že nové pracovní příležitosti zvýší životní standard čerstvých přesídlenců.
Důsledkům transmigrace se dnes přičítá více než třetina rozlohy původních lesů zničených vypalováním. Sociální situace přesídlenců se mění jen velmi pomalu. Většina z nich i dnes patří k nejchudším společenským vrstvám. Problém s přelidněním Jávy přitom není vyřešen. I když jen mezi lety 1970 - 1985 bylo přesídleno 3,7 miliónu lidí, počet obyvatel Jávy to výrazně neovlivnilo. Na ostrově dnes žije pravděpodobně 130 miliónů lidí. Jáva tvoří pouze 7 procent rozlohy Indonésie, ale žije tu téměř 60 procent populace.
Transmigrace ale i dnes stále pokračuje. Jednak ve formě státem financovaných a řízených projektů, ale čím dál tím více i jako samovolný proces. Rostoucí počet příchozích z Jávy a Bali se v některých oblastech stává hnacím motorem separatistických tendencí místních etnik a důvodem k nacionalisticky motivovaným násilnostem. Transmigrace stojí v pozadí i v případě krvavé občanské války na Molukách a násilností v provincii Irian Jaya (Západní Papua). V této západní části Nové Guineje dnes přesídlenci tvoří téměř 40 procent obyvatel. Obavy ze ztráty identity vedou některé Papuánce k útokům na lodě přivážející nové přesídlence a k snahám o vyhlášení samostatnosti. Zastavení transmigrace na ostrov je hlavním požadavkem jejich separatistických snah.
reklama
