Studie: Úbytek motýlů v Praze je menší než v zemědělské krajině
Přírodovědci ve studii porovnali stavy denních motýlů a vřetenušek v letech 1984-1988 a 2003-2004. Všechny sledované rezervace se nacházely na území Prahy a musely být v čase vyhlášení nezalesněnými plochami, tedy většinou buď pastvinami, nebo skalnatými stráněmi. K tomu vědci přidali i prozkoumání několika parků (například na Karlově náměstí) a dalších teplých travnatých oblastí (například Paví vrch). "Důvodem byly srovnatelné podmínky na všech sledovaných místech. Pokud bychom zkoumali rezervace se zcela rozdílnými podmínkami, tedy například i vlhké louky na východě Prahy, bylo by krajně obtížné výsledky jakkoli interpretovat," uvedl Tomáš Kadlec. V letech 1984-88 údaje o motýlech sbíral větší počet znalců, publikovali je entomologové Petr Číla a Jan Skyva.
 |
|
| "Pražský motýl" v Praze vyhynul: Ještě v 50. letech minulého století byl okáč skalní (Chazara briseis - na snímku) jedním z nejhojnějších pražských motýlů pozdního léta - proto se mu taky říkalo "pražský motýl". Žil po celé republice, vyhovovaly mu stráně podél cest nebo vyšlapané cesty, v Praze se držel hlavně ve skalnatých údolích, jako je Prokopské údolí nebo Dalejský profil. Když v hlavním městě pod heslem "Vraťme přírodu do Prahy" proběhly zalesňovací akce, byly stromy vysazovány i na skalnaté stráně a na pastviny a motýl rychle ztrácel místo, kde by mohl žít. Obrovské pastviny byly rozdrobeny a i jejich zbytky zarůstaly. Naposledy byl nalezen na konci 90. let v Prokopském údolí a dnes už se v Praze nevyskytuje. V podstatě poslední životaschopná populace v ČR je v Českém středohoří a okáč skalní je tak na pokraji vyhynutí v celé republice. Zdroj: Tomáš Kadlec |
|
| Foto: Helena Wolfová |
Minulý průzkum zjistil přítomnost 92 druhů, současný průzkum 84 druhů. Dohromady v obou průzkumech bylo zjištěno 96 druhů, což představuje 59 % českých denních motýlů a vřetenušek. "Ubylo 12 druhů, přibyly čtyři," stojí v současné studii, na níž se kromě Kadlece podíleli ještě Jiří Beneš, Vojtěch Jarošík a Martin Konvička. Podle autorů z toho vyplývá, že motýli pražských rezervací jsou ohroženi míň než motýli rezervací v zemědělské krajině. Tam obdobné studie běžně zjišťují ztráty okolo 30 % druhů, zatímco v Praze jich ubylo 12,5 % a přibyla přibližně 4 %.
"Stejně dělaná studie z ČR ze zemědělské krajiny neexistuje, i když už na ni máme data," doplňuje Martin Konvička. Obdobnou práci ale před dvěma lety publikoval v časopise Biological Conservation tým kolem Miriam Wenzelové. V rezervacích v údolí řeky Mosely v Německu hledali denní motýly a vřetenušky v roce 1972 a pak znovu v roce 2001. Zjistili při tom, že 25 z 82 druhů (tedy cca 30 %) zmizelo. "Podobné údaje vyplývají i z několika metodicky trochu jinak provedených studií a z řady menších prací. To všechno nám dovoluje tvrdit, že v zemědělské krajině jsou na tom motýli opravdu hůř," vysvětluje Martin Konvička.
Za nízkým úbytkem motýlů v Praze oproti jiné krajině by mohlo podle autorů být několik důvodů. Tím prvním je, že větší vymírání motýlů mohlo proběhnout už před průzkumem v polovině 80. let. "Publikace z první poloviny 20. století dokazují, že ohledně motýlů byla v Praze doslova zoologická zahrada a žily v ní druhy, které v ČR od té doby buď vymřely, nebo jsou na pokraji vyhynutí," dokresluje situaci Tomáš Kadlec. Další možností je, že motýlům dovolila přežít hustá síť rezervací, aspoň částečně vhodná péče o ně a taky členitá krajina města, kde motýli dokázali najít náhradní místa k životu.
Tomáš Kadlec dokonce upozorňuje, že v průměru na jednu rezervaci v Praze druhů neubylo, nýbrž někde přibylo a jinde ubylo. Výrazně se ale změnilo složení motýlů, kteří v rezervacích žijí. Zmizely druhy vázané na skalnaté stráně a na krátkostébelné a vyprahlé stepi a místo nich se do rezervací rozšířily druhy míň náročné, mobilnější a vázané spíš na lesy a keře. Příkladem může být bělásek rezedkový (ve studii jako Pontia edusa, jinde rovněž Pontia daplidice). Zatímco v první polovině 80. let byla jeho přítomnost doložena jen na dvou sledovaných místech, po roce 2000 už byl nalezen hned ve dvanácti. Jde přitom o motýla, kterému se dobře daří na opuštěných a zaplevelených polích, na zarůstajících kamenitých stráních, lomech nebo na náspech podél dopravních cest. Dalším druhem symbolizujícím proměnu pražské krajiny může být okáč pýrový (Pararge aegeria). Před víc než dvaceti lety ho entomologové našli jen v šesti rezervacích, zatímco po roce 2000 hned v šestnácti. Jeho živnými rostlinami jsou lesní trávy a je to jeden z mála českých motýlů, který žije i v zapojených lesních porostech.
Údaje tedy nasvědčují, že v Praze už nenajdeme především motýly, kterým jejich životní prostředí zarostlo. Na takto pozměněná místa se pak rozšířily druhy, které dokážou přežít na okrajích silnic, na železničních náspech, rumištích a dalších trochu zarostlejších lokalitách. "Ztráty, které v Praze nastaly, jsou nenahraditelné, protože jde často o mimořádně vzácné druhy, které už sem nemají odkud přijít," lituje Tomáš Kadlec a doporučuje, aby byly původně nezalesněné rezervace bez milosti zbaveny náletových dřevin (podrobněji viz rozhovor pod článkem).
Nejvíc druhů ubylo ve velkoplošných rezervacích, jako jsou Prokopské a Radotínské údolí, naopak přibylo druhů v malých rezervacích. Důvodem je patrně skutečnost, že omezené možnosti místních ochranářských spolků stačily na dostatečnou péči jen na územích s malou rozlohou.
I tak v Praze stále žijí vzácní motýli. Z ohrožených druhů se tady daří například modrásku rozchodníkovému (Scolitantides orion), přibylo taky míst s výskytem soumračníka slézového (Carcharodus alceae). V Praze dokonce stále ještě žijí druhy, které v ní mají vůbec největší populaci v rámci celé republiky. "Je to případ třeba modráska východního (Pseudophilotes vicrama) v Radotínském a Prokopském údolí. Jenomže jak sleduji vývoj jeho populací v posledních letech, ani jeho budoucnost není růžová. V roce 2003 byl v Radotínském údolí téměř běžným druhem a loni už jsem měl potíž ho tam najít," popisuje své zkušenosti Tomáš Kadlec. Důvod je podle něj podobný jako u jiných motýlů. Modrásek východní potřebuje k životu suchou rozvolněnou vegetaci s porostem mateřídoušky. Jeho prostředí by tedy buď měly spásat ovce, anebo hodně sešlapávat lidé.
Ekolist: Vojen Ložek o Praze píše, že je z přírodovědného hlediska jedinečná. Na začátku vaší studie ovšem stojí, že města obecně bývají na biodiverzitu bohatá.
 |
||
| Tomáš Kadlec: Motýlů v Praze ubylo míň než v zemědělské krajině, ani v Praze ale rozhodně nemají vyhráno. Je bezpodmínečně nutné na bývalých pastvinách a skalnatých stráních vymýtit porosty nepůvodních a náletových dřevin. Vyčištěné plochy pak v žádném případě znovu nezalesňovat. | ||
| Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz |
Tomáš Kadlec: Vojen Ložek má pravdu, v Praze je na poměrně malé ploše neskutečně různorodá příroda od vlhkých luk, přes lesní porosty v oborách, až po skalnaté srázy a suché trávníky. Pravda je ale i to, že města mívají velkou diverzitu. Je to často tím, že první sídla, na jejichž základech vyrostla dnešní velká města, byla zakládána u řek. Když to bylo například v krasovém pásmu jako na jihozápadě Prahy, ale koneckonců i v buližníkovém pásmu jako na severu Prahy, tak řeky vytvořily veliké kaňony. Navíc k nim směřovaly přítoky, které rovněž tvarovaly krajinu, a taková členitá krajina už má jisté předpoklady pro přírodní rozmanitost. Původní obyvatele přitahovala z různých důvodů. Skalní srázy byly vhodné z hlediska obrany sídel, velké řeky poskytovaly zdroj potravy a taky se na nich dalo plavit dříví. Když se zakládalo město, jako první kolem zmizely stromy, protože dřevo bylo velmi cennou surovinou jako materiál i na otop, a následné bezlesí rovněž mnoha druhům prospívalo.
Z vaší studie vyplývá, že motýlům se v Praze daří nejlépe v oblasti Prokopského údolí, v Radotínském údolí a v pásu rezervací od Divoké Šárky po údolí Vltavy u Troji. To vypadá, že jim vlastní město moc nesvědčí a žijí spíš v přírodních územích, která jsou přísně chráněna …
V Praze ovšem nefunguje jen síť rezervací, mezi kterými jakoby nic není. Třeba Paví vrch je něco jako zarůstající skalní ostrov, na jehož vršku je pláň udupaná lidmi. Podobných přírodních míst je mezi rezeravcemi docela dost a některé druhy motýlů jsou schopné na nich žít. Příkladem může být modrásek rozchodníkový - ten je sice paradoxně vázán na skalní stráně a suché trávníky, v Praze ale nachází dobré podmínky, protože mu k přežití stačí pár metrů čtverečních skály, na které roste rozchodník, jeho živná rostlina. Ve městě tak nachází náhradní biotopy, jako jsou zbytky různých skalních výchozů, skalky v zahradách domů nebo v areálech nemocnic apod.
V Praze jsou vlastně dvě základní skupiny denních motýlů. V jedné jsou druhy, kterým město vůbec nevyhovuje - příkladem může být okáč skalní, který potřebuje obrovské plochy, aby se mohl udržet. Tyto druhy z Prahy mizejí a pokud se podíváme na jejich rozšíření, tak směrem od okraje po centrum jejich početnost prudce klesá. V druhé skupině jsou motýli, kteří se nejvíc vyskytují v prstenci kolem Prahy. Na úplném okraji města, kde už je zemědělská krajina, jich moc není, ale v pásu mezi zemědělskou krajinou a městem, tedy v oblasti rodinných domků, starých lomů a velkých pražských rezervací, se jim docela daří. Pak je tedy ještě centrum města, ale tam ani tito motýli už prakticky nejsou.
Existují i další studie, které by hodnotily, jak se motýlům daří ve městech?
Ano, zjišťovalo se to například v severní Americe, tam se přímo zkoumal vliv urbanizace na ptáky a na motýly. Výzkumníci město rozdělili na několik kruhů, přičemž v nejužším bylo centrum s kancelářskými budovami, pak byl pás z rodinných domů a dál okrajový pás, do něhož už zasahovala zemědělská krajina. Sledovali, jak se mění složení ptáků a motýlů, a došli k závěru, že motýli na rozdíl od ptáků nedokážou vytvořit skupinu, které by se ve městě vyloženě dařilo. Někteří ptáci dokážou v centrech měst najít vhodné biotopy, ale motýli se nedokážou lidem tak silně přizpůsobit a skupina městských motýlů chybí. Z Evropy je znám pouze jeden vysloveně městský motýl, jehož housenka žere muškáty. Se sazenicemi muškátů se dostal z jižní Afriky do Madridu a dnes žije v jižní Evropě pouze ve vesnicích a městech, kde se pěstuje muškát. Ve volné přírodě ho nenajdete. To je ale jediná světlá výjimka, které vyhovuje městské prostředí. Příkladem motýla, kterému je město aspoň jedno, by mohl být modrásek krušinový (Celastrina argiolus), který byl schopen přejít na akátové porosty a díky rozšíření akátů ve městech je dnes celkem spokojený. Jde o typický bordelištní druh, který přežije skoro všude. Nedá se ale říct, že existuje motýl, jehož populace by směrem k centru města byly početnější, spíš se najde několik výjimek, kterým je to jedno.
Jak by se dala situace pražských motýlů zlepšit?
Především je třeba říct, že situace by se dala zlepšit ve většině maloplošných chráněných území, která v Praze jsou. Je potřeba se co nejdřív zbavit náletových a invazních dřevin, jako jsou akáty - příkladem můžou být zarostlé Barrandovské skály, kde akát nepomáhá vůbec ničemu. Mýtit by se měly i trnky, které se šíří na suché stráně. Nejlepší by bylo zavést pastvu ovcí, což ale z mnoha důvodů nemusí jít. Náhradou tak můžou být turistické stezky, které by mohly vést přímo přes suché stráně. Je absurdní, když dnes turistická cesta vede přes les a je u ní naučná cedule o stepi, která je ovšem o 50 metrů dál. Takže je potřeba podporovat sešlap a jakoukoli formu turismu, například jezdectví nebo horská kola, která by dokázala vegetaci rozvolnit. Místa, kde bývaly pastviny nebo skalní ostrov, se v žádném případě nesmějí zalesňovat, byť by šlo i o kvalitnější dřeviny jako dub nebo buk. V parcích je potřeba nechávat neposečené plošky, protože na krátce zastřižených trávnících nežije skoro nic. V západní Evropě už v parcích, jako je třeba ten na Karlově náměstí, nechávají plošky, které kosí třeba ve vhodnou dobu jen jednou za rok. Když to jde v Cambridge, proč by to nešlo v Praze?
Váš návod vychází ze zjištění týkajících se ekologie motýlů. Nemůže být v rozporu s nároky jiných živočichů a rostlin?
Vždycky je možné říct, že náš návrh může být špatný, protože na místě možná žije nějaký pavouček, kterému třeba sešlap nevyhovuje. Jenže argumenty se musejí něčím podložit, nejlíp vědeckou studií. Pokud tohle nikdo neudělá, tak nemůže přesvědčovat motýláře, kteří mají na každý z druhů deset takových studií. Nároky organismů jsou dnes natolik prozkoumány, že víme, co potřebují. Dá se říct, že denní motýli jsou reprezentativní vzorek živočichů, a není důvod se bát, že by kvůli nim třeba kytky trpěly.
Další informace:
Odkaz na studii českých autorů byl v době vydání tohoto článku dostupný na těchto osobních stránkách jednoho z autorů, Vojtěcha Jarošíka.
reklama
Online diskuse
Když se ví v čem je problém,proč se s tím něco nedělá? - 27. 3. 2008 - Michal KoupýS těmi starými stromy máte samozřejmě pravdu, ty ale motýlům obvykle nijak nevadí. Oficiálně se to zdůvodní tak, že strom je starý, ale přitom už je předem domluvené, který podnikatel nebo firma tam bude stavět. To je svinstvo, které je dnes v lidech, a neexistuje způsob, jak tento problém vyřešit. Stejné je to i s tím záměrným zalesňováním, zejména zalesňování opuštěných lomů monokulturami vydávané za rekultivaci je vyloženě odsouzeníhodné, likviduje se tím často jediná stepní lokalita v širokém okolí a stepní motýli nemají šanci na přežití. Bydlím kousek od CHKO Moravský kras, kde byla zavedena pastva ovcí, ale ochranáři tam místo pár ovcí dali na vysychající stráně 60 ovcí (za dotace z Evropské unie), které stráně s květy doslova "oholily" až na kámen, v létě tam nic nekvetlo, počet ohrožených druhů motýlů klesl z roku na rok na desetinu původního počtu, už jsem to poslal i do novin, teď jednám s ochranáři o omezení pastvy na rozumnou úroveň, ale ještě nevím, jaký bude výsledek. Jak vidíte, ani na ochranáře se dnes nemůžete spolehnout, to mělo být prosím opatření na zpestření krajiny, místo toho jsou tam v létě holé stráně, tedy opačný extrém k zarostlým stráním, které tam byly před zavedením pastvy. Ochrana není vyvážená, je to jen z extrému do opačného extrému, pastva měla být mozaikovitá jen s několika málo ovcemi a kozami, aby to mělo požadovaný účinek a motýli si vždycky mohli najít na stráni květy i živné rostliny pro housenky. Když ochranáři mluví o Moravském krasu, tak se nejraději vyjadřují o počtu turistů, který by přitom neměl být to hlavní. Dále na okraji Blanska je stepní louka na opuštěném hřišti, roste tam štírovník, místo objevili poslední přežívající modrásci černolemí a znovu se zde rozmnožili, jenže úředníci rozhodli, že se lokalita může zastavět. Zatím se tak sice nestalo, ale pokud si místo s pěkným výhledem najde nějaká stavební firma, nic s tím nenadělám, dokonce ani lidem nedokážu vysvětlit, že pro tyto motýly už neexistuje v okolí náhradní biotop, to by někdo musel schválit vykácení stráně pod tímto místem, vysadit zde štírovník a ještě k tomu zde zavést pastvu s několika ovcemi a kozami (a někoho za to také platit), ale přitom tam ponechat pár trnek a ovocných stromů pro populaci ostruháčků (švestkového a březového) a také pro otakárka ovocného (protože mají na těchto keřích a stromech housenky), prostě opět tolikrát zmiňovaný mozaikovitý management, který většina lidí nechápe. Obávám se, že i kdyby se to podařilo schválit, nikdo už nevysvětlí těm lidem, kteří to budou kácet, že nemohou posekat úplně všechno, co uvidí, prostě to vezmou všechno. Záchrana jednoho druhu by tak znamenala likvidaci minimálně dalších tří druhů. Pod touto strání je také opuštěný lom s jednou z posledních silných populací ohroženého modráska rozchodníkového v ČR. I ten by si zasloužil trochu pročistit od přerůstajících stromů (loni v létě jeden z nich složila silná bouřka). Zatím je tam těch modrásků stále dost (jarní generace má desítky motýlů), hlavně v dubnu a květnu, v létě pak méně početná druhá generace a výjimečně v září nebo říjnu i ojedinělý výskyt třetí generace, kterou literatura vůbec neuvádí, protože na podzim tyto motýly už asi nikdo nehledá. V Moravském krasu je modrásek rozchodníkový na pokraji vymření (nález čtyř motýlů za rok, z toho tři na jaře, jeden v létě).Osobně si myslím, že většina těch ohrožených místních populací motýlů (hlavně stepních v lomech a na suchých jižních stráních, ale také mokřadních a rašeliništních druhů), které jsou striktně vázané na jednu lokalitu, bude vyhubena, protože si nedokážu představit, že bych podnikatelům s jejich finančními zájmy dokázal vysvětlit, že stavět nebo zalesňovat na těchto lokalitách je zločin proti přírodě. Možná za několik desítek let, až se vymění celá generace lidí a snad se tak více přiblížíme některým západním zemím, bude potom možné některé lokality uvést do původního stavu a motýly tam znovu vysadit třeba i z jiných zemí, protože u nás jich asi mnoho nepřežije. V současnosti je ochrana motýlů mimo chráněná území téměř jako boj s větrnými mlýny, je to marnost nad marnost. Dnešní lidé to prostě nedokážou nebo také nechtějí pochopit. A poslanci a senátoři nemají sebemenší zájem na tom, aby schválili pořádný zákon na ochranu ohrožených biotopů a zavedení mozaikovitého managementu, protože to není finančně výhodné. U nás by takový zákon byl stejně obcházen všemi možnými způsoby. Ukázkovým příkladem pro nás je Velká Británie, kde se ochranu motýlů podařilo prosadit a znovu se zde rozšířil kriticky ohrožený modrásek černoskvrnný, který je v ČR bezprostředně ohrožen snad kromě jednoho údolí v Beskydech, kde se ještě zachovala silná populace. Naopak podobně špatně jako u nás se k motýlům chovají ve Francii a Belgii, a v zemích východně od nás se ohrožení motýli zachovali jen z toho důvodu, že je zde méně lidí a méně rozvinutý průmysl, tam devastace teprve přichází. První letošní motýly po přezimování jsem našel létat už 24. února při teplotě 17 °C, snažím se je nafotit, dokud to jde, ale už několikrát jsem se setkal s tím, že mě od toho někteří lidé odrazují s tím, že je to zbytečné, protože ty motýly se pro příští generace nepodaří zachovat. Samozřejmě je mi také smutno z toho, že tady dělám něco, čím hodně lidí pohrdá nebo to alespoň považuje za zbytečné. Během fotografování a mapování motýlů jsem se už několikrát setkal s vulgárními nadávkami od místních opilců, psychicky nemocných lidí, nebo skupiny mladých lidí tak ve věku kolem 14 let, na kterou mám podezření, že u lesa pravidelně zapalují trávu (ale ještě nikdo je nechytil). Když tam loni na několika místech vyhořela tráva, tak tam těsně před tím na mě pokřikovali ty nejsprostější výrazy, zřejmě proto, že jsem jim tam jako svědek překážel, musel jsem odejít pryč, přece se nenechám zmlátit nebo si zničit foťák jen kvůli tomu, aby se borci předvedli, jak jsou ve skupině silní. Na policii jsem to ani nehlásil, nic by se nevyšetřilo. Když jsem byl v lomu, tak na mě tři mladí borci ze skály házeli kameny (ale asi to byli jiní než ti, co vypalují tu trávu, protože tito se mě báli). Když jsem na ně zařval, že na ně zavolám policii, tak utekli. Samozřejmě i mezi mladými jsou lidé se zájmem o přírodu, ale bohužel jsou také v menšině. Bohužel svět v příštích letech lepší nebude, musíme se s tím smířit a dělat co se dá, současná orientace lidí je tak zaměřená na peníze a životní úroveň, že tohle opravdu nejde jen tak změnit. Je potřeba pro ochranu motýlů a přírody obecně získat další ochranáře a pokoušet se to prosadit i za cenu, že podnikatelé a politici tohle budou odsuzovat jako snahu o omezení svobody a různě to znevažovat a zlehčovat. |
