Summit v Göteborgu vyvolal radost i rozpaky
Šéfové členských zemí se mimo jiné dohodli na zákazu výroby nejjedovatějších chemikálií do roku 2020, projednali návrh 6. akčního programu pro životní prostředí a postoupili ho Evropskému parlamentu a zabývali se i tzv. Integračními dokumenty (Integration papers), které navrhují, jak donutit ekologicky nejškodlivější sektory (jako doprava či energetika) brát větší ohledy na životní prostředí. Všechny tyto environmentální snahy budou mít navíc od letošního léta společného jmenovatele: Evropská rada totiž v Göteborgu schválila Strategii trvale udržitelného rozvoje Evropské unie, která pro následujících několik desetiletí zastřešuje všechny ekologické, sociální a hospodářské snahy o čistší a šťastnější Evropu.
Koncept trvale udržitelného rozvoje, který poprvé před čtrnácti lety nastínila komise OSN vedená Harlem Brundtlandovou, není potřeba šířeji popisovat, připomeňme jen jeho základní myšlenku: lidstvo by se mělo rozvíjet tak, aby neztěžovalo život příštím generacím. "Na to, co je trvale udržitelné, existuje mnoho různých pohledů," popisuje výchozí úvahu komisařka EU pro životní prostředí Margot Walstromová, "nebývá ale problém se shodnout na tom, co trvale udržitelné není." Při přípravě Strategie tak Evropská komise narazila na šest hlavních problémů, které Evropu v novém století nejvíce sužují: klimatické změny, potenciální ohrožení lidského zdraví, rostoucí tlak na přírodní zdroje, chudoba a vyloučení ze společnosti, stárnutí obyvatelstva, přetíženost území a znečištění. K prvnímu tématu, tedy boji proti globálnímu oteplování měli šéfové členských států v Göteborgu k dispozici přímo amerického prezidenta George Bushe. Nikdo příliš nepředpokládal, že by první muž Spojených států cokoli změnil na svých předchozích šokujících prohlášeních, že Amerika odstoupí od tzv. Kjótského protokolu. Tato mezinárodní smluva, podepsaná před čtyřmi lety v Japonsku, signatářům ukládá snížit do roku 2010 emise skleníkových plynů o dohodnutou kvótu. Když premiér předsedajícího Švédska Göran Persson předstoupil po soukromém rozhovoru s prezidentem Bushem před novináře s kulantní formulací "dohodli jsme se, že se nedohodnem", bylo jasné, že zázrak se v Göteborgu nekonal: zatímco Evropa potvrdila svůj závazek snížit emise skleníkových plynů o 12 procent, USA trvaly na tom, že nic podobného nikomu slibovat nebudou.
První návrh Strategie trvale udržitelného rozvoje EU, který Komise publikovala dva měsíce před letním summitem, přijali odborníci téměř s nadšením. Dobře vybraná témata i odvážné způsoby řešení pochválili poslanci Evropského parlamentu i nevládní organizace. Po Göteborgském summitu, se ale Unie už takové chvály nedočkala. "Národní egoismus zvítězil nad společnými zájmy," komentoval výsledek setkání patnáctky šéf klubu Zelených Evropského parlamentu Heidi Hautala. Evropská rada sice odsouhlasila návrh Strategie, ale nutné kroky k dosažení potřebných změn ze schválené verze buď vypadly, nebo se odkládají na později. Evropská rada se nedohodla na reformě společné zemědělské a rybářské politiky, ani na "zelené daňové reformě" či "narovnání cen". Právě princip, podle kterého mají ceny v ekonomice odrážet šetrnost výrobků či energií vůči životnímu prostředí, je klíčovým prostředkem k boji s klimatickými změnami, či trvale udržitelnému nakládání s přírodními zdroji. V Göteborgu se tak znovu odehrál starý známý scénář: Velká Británie blokovala daňovou reformu, jižní státy trvaly na podpoře výroby tabáku a Německo si nemínilo odpustit dotace pro útlum těžby uhlí, které znevýhodňují ekologické energie v hospodářské soutěži. Hodnocení švédského summitu tedy vyznívá rozporuplně - na jedné straně je radostné, že Evropská unie pasuje životní prostředí na hlavní téma svého vrcholného setkání, ale detailnější pohled naopak prozrazuje, že zásadní změny Evropu teprve čekají. Generální sekretář největší evropské federace nevládních organizací EEB pocity z Göteborgu shrnuje takto: "Jedná se o první, velmi skromný krůček. Strategie trvale udržitelného rozvoje EU zatím ještě neexistuje."
reklama
