Tání ledu v Grónsku odhalilo nebezpečné odpady z éry studené války
Zařízení tu bylo vybudováno poměrně ve spěchu v roce 1959. Utajení bylo na místě: „přímo pod nosem Sovětů“ se tu nacházely mobilní odpalovací rampy jaderných zbraní. Jenže americké vojenské velení záhy přehodnotilo původní plán raketové základny skryté pod ledovým příkrovem pro technické komplikace, a v roce 1967 byl celý areál rozebrán a opuštěn. Dávné pozůstatky časů studené války tu zůstaly pohřbeny pod sněhem až dodnes, kdy se znovu ukázaly světu kvůli působení tepla.
Sníh dosud spolehlivě zajišťoval, že bývalá vojenská základna zůstala zapomenutou a neviditelnou. I proto doznalo prvotní překvapení a pozdější pohoršení dánské veřejnosti a obyvatel Grónska takové míry. To, že se tu nějaká vojenská základna spřátelené americké armády nacházela, jim bylo známo. Netušili ale, že se celý areál nacházel na ploše více než 55 hektarů, ani že se tu kdysi nacházelo odpaliště nukleárních zbraní. Když se Američané z grónské enklávy stahovali, vzali cenné vybavení s sebou. Na místě ale ponechali velké množství odpadů, které teď působí místním problémy.
„Před dvěma generacemi tu lidé volně snášeli odpad, aniž by se o něj dál starali a sníh všechno přikryl,“ říká geofyzik William Colgan. „A teď to díky klimatickým změnám začíná být znovu vidět.“ Colgan se na místa Camp Century původně vydal kvůli ledovcům. Na Univerzitě v Yorku totiž bádá nad rychlostí jejich tání. Příběh znovu objevené vojenské základny, která po desetiletích opět vykukuje ze sněhu, je podle něj však velmi praktickým příkladem globálních klimatických proměn. A také velkého problému. Proč?
Grónsko sice není úplně sterilní pevninou, rozhodně tu ale znečištění vzduchu a půdy nedosahuje takové míry, jako na jiných místech v Evropě. Teď, když zmizel sníh, zpřístupnila se rozkladným procesům celá řada potenciálně nebezpečných chemických, biologických a možná i radioaktivních odpadů. „Toto nečekané zjevení odpadů může také vyvolat nepříjemné politické tření,“ dodává Colgan. „Protože na místě je otázka, kdo ten tolik potřebný úklid zaplatí.“ Grónské nezávislé teritorium spravované dánskou vládou a pronajaté americké armádě je totiž skutečně politicko-právnickým oříškem.
Podle stávajících odhadů Colgana a jeho kolegů se na místě nachází okolo 200 000 litrů pohonných hmot a přibližně 240 000 litrů odpadní vody, včetně té z kanalizací a jímek. Za spekulativní ale možnou označil přítomnost PCB (polychlorovaných bifenylů) v nátěrových hmotách na nadzemních jednotlivých objektech. Stejně nejistá je i předpokládaná nízká hladina radioaktivity unikající z bývalých nukleárních generátorů. „Není to rozhodně triviální záležitost,“ dodává Colgan. „Další tání totiž může uvést do pohybu další odpad, případně jej spláchnout do oceánu. Tam by pak mohl narušit celý ekosystém.“
Colgan dále zmiňuje, že podle předpokladů vojenských expertů v šedesátých letech nemělo rozhodně dojít k narušení souvislé sněhové pokrývky na lokalitě před rokem 2090, a proto se o úklid moc nestarali. Tomu se velmi podivuje James White, klimatolog z University of Colorado v Boulderu. „Cokoliv se pod sníh schová, tam nikdy nevydrží napořád. Je to vždycky jen otázkou času. Budou to stovky, tisíce nebo desetitisíce let, ale ven se to vždycky dostane. Tady jen klimatické změny trochu šláply na pedál.“
reklama
