Těžařská společnost a londýnská zoo zachraňují mexický rybí unikát - halančíkovce mřížkovaného
Zoologická zahrada v Londýně je garantem a provozovatelem stovek záchranných programů ve více než padesáti zemích světa. A často velmi úspěšným. To ale nebyl právě případ malé rybičky z Mexika, halančíkovce mřížkovaného. Navzdory velké snaze chovatelů se v zázemí zoo odchov nedařil. I to malé procento úspěšně odchovaných exemplářů se rodilo s celou řadou anatomických poruch. Proč se ale vlastně ryba akvarijních rozměrů stala předmětem zájmu ochránců přírody?
Halančíkovec mřížkovaný se totiž vyskytuje jen na území jediného mexického státu, v San Luis Potosí, a navíc ještě v jednom jediném jezeře, zvaném Media Luna. Tento značně omezený areál ryby narušuje intenzivní zemědělství, turistika a negativní působení invazních druhů. Mexická vláda má ale momentálně jiné starosti, než udržovat v chodu nějaký záchranný program, a proto zůstává celá iniciativa zachování druhu na aktivitách londýnské zoo.
Brian Zimmerman, kurátor akvárií londýnské zoo, k tomu dodává: „Odchovy v zajetích jsou často nezbytnou součástí většiny záchranných programů. Udržet si přitom určitý náhled a novátorské myšlení je nutné.“ Jako příklad dává zřízence zoo, kteří se kvůli správnému vývoji mláďat převlékají za dospělé pandy, nebo nejrůznější maňásky na krmení ptáčat, nápadně připomínající zobáky ptáků-rodičů. „Věc jde tak daleko, že používáme i parfém ovlivňující libido jednoho druhu papoušků, nebo že jednomu druhu ohrožených fretek rozvážíme v džungli léky zatavené v bonbonech s pomocí dronů.“
V případě halančíkovců se jim ale dlouho nedařilo dosahovat dobrých výsledků. „Chov ryb je podobný jako kuchařský recept,“ říká Zimmerman. „Se správnými ingrediencemi – teplotou, vodou, stravou a živinami – není dosažení výsledku komplikované. Musíte ale vědět, jak jednotlivé věci zařídit.“ Když už se podařilo přimět malé rybky k nakladení vajíček, nedalo se s nimi pro jejich křehkost vůbec pracovat. Až po dlouhé době a nezbytném průzkumu v terénu přišli lidské rybí chůvy na příčinu problému.
Jezero Media Luna stojí na vápencovém podloží a zdejší voda je velmi tvrdá. A právě nedostatečná přítomnost vápence ve vodě ovlivňovala tuhost a odolnost jiker. Proto byla k celému záchrannému projektu přizvána společnost Gypsum, která v Brightlingu těží sádrovec ve velkém. Většinou jako stavivo nebo jako hnojivo. V tomto případě se ale vápenaté složky výtečně hodily k obohacení vody nádrží, ve které žijí halančíkovci. Snaha a strategické partnerství mezi zoo a těžaři přinesla výsledky. Teď už zbývá jen najít odpověď na poslední otázku, a to jak bez nehody navrátit ryby zpět do jejich přirozeného prostředí.
reklama




Válka na Blízkém východě je dalším nebezpečím pro supy migrující na Balkán
Vědci ve Rwandě testují novou metodu monitorování ohrožených druhů pomocí DNA
Domorodé komunity v Austrálii a na Aljašce sledují trasy mořských ptáků buřňáků