The Economist: Mexiko chce bojovat proti změně klimatu a získat politický kapitál
 |
|
|
Zvyšující se hladina moří ohrožuje téměř polovinu východního pobřeží Mexika. Pohled na město Campeche, stát Campeche, Mexiko.
|
|
| Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz |
Calderón oznámil, že Mexiko by mělo snížit své emise o polovinu do roku 2050. Také tlačí na co nejrychlejší vznik fondu, do kterého by měly přispívat všechny země a ty nejchudší by z něj měly získávat finance na ekologické projekty. Také prezident Obama pochválil svůj mexický protějšek za myšlenku společného trhu s povolenkami na emise, který by měl pokrývat celou Severní Ameriku.
Mexický prezident prohlašuje, že jeho zájem o klimatické změny je veden pouhým selským rozumem. Mexiko je jednou ze zemí, která bude nejvíce dotčená změnou klimatu a zároveň je to země, která má dostatek využitelných zdrojů obnovitelné energie. Mexiko během Calderónovy vlády zasáhly několikrát přírodní pohromy. Během devastujících povodní v roce 2007 se ocitlo 80 % státu Tabasco pod vodou. Škodu vyčíslil stát na pět miliard dolarů. Ve stejné době na severu země trpěla zdejší zemědělská půda dlouhým suchem. Území Mexika mohou zasáhnout hurikány jak z Tichého oceánu, tak z Atlantiku. Bouře přitom budou podle řady vědců častější a silnější v důsledku teplejší vody v oceánech. Zvyšující se hladina moří zase ohrožuje téměř polovinu východního pobřeží Mexika, píše The Economist.
Jenže Mexiko samo produkuje jen 1,5 % celosvětových emisí. Jeho území bude zasaženo změnou klimatu bez ohledu na to, co samo udělá. Podle Economistu ale země argumentuje tím, že nemůže samo hlásat vodu a pít víno, tedy že musí samo omezovat emise, když to chce po jiných. Zároveň si tak chce dodat politické váhy u svého souseda - USA. Podle Economistu vidí Mexiko v otázce klimatických změn velký politický a diplomatický kapitál.
Mexiko má sice jedenáctou největší ekonomiku a počet obyvatel, ale jeho váha na mezinárodním poli pomalu klesá. Důvodem je prý velká blízkost USA, která z něj v očích některých jiných zemí dělá satelit Spojených států, píše Economist. Iniciativa v otázce klimatických změn tak může Mexiku pomoci stát se zajímavým mezinárodním partnerem, který spojuje průmyslové a rozvojové země. Další rozvojové země totiž nejsou omezování vlastních emisí zdaleka tolik nakloněny, ačkoli Brazílie zřejmě změní názor, píše Economist.
Dalším důvodem je fakt, že těžba ropy v Mexiku stále klesá a naopak země má velké možnosti, jak využívat obnovitelné zdroje energie. V současnosti se vyrábí kolem 17 % elektřiny ve vodních elektrárnách. Ve státě Oaxaca vzniká větrná farma, která by měla dodávat energii pro 200 000 obyvatel a ušetřit 150 0000 tun oxidu uhličitého ročně. Vláda jedná s německým výrobcem o stavbě továrny na výrobu solárních panelů. Podle studie konzultační firmy McKinsey by díky snaze snížit emise skleníkových plynů o čtvrtinu mělo v Mexiku vzniknout půl milionu nových pracovních míst do roku 2030.
Jenže otázkou je, zda se podaří současnému prezidentovi snížit emise o 5 % do konce svého mandátu v roce 2012. Příkladem je podle Economistu projekt ProÁrbol, v rámci kterého bylo v roce 2007 vysázeno na 250 milionů stromů. Podle oficiálních údajů jich ale 40 % již uschlo.
Vládní plán také neříká nic o tom, jak by mělo být omezování emisí financováno, což je důležitá otázka vzhledem k prudkému zpomalení ekonomiky.
Podle článku deníku The Economist ze dne 16. 4. 2009.
reklama
