The Guardian: Snižování emisí skleníkových plynů není dostatečně radikální, tvrdí vědci NASA
 |
|
| Tající ledovce nedaleko grónského mysu Cape York. Tato fotografie je zveřejněna pod licencí GNU Free Documentation Licence ve verzi 1.2 nebo novější, jak ji naleznete na stránkách Free Software Foundation. | |
| Foto: Mila Zinkova/Wikimedia Commons |
James Hansen, ředitel Goddardova institutu vesmírných studií NASA, tvrdí, že je potřeba emise oxidu uhličitého výrazně snížit. Podle něj by se cíl Evropské unie dosáhnout koncentrace kolem 550 částic na milion (ppm) měl snížit na hranici 350 částic na milion. Přitom tato hranice ustavená zeměmi EU je nejpřísnější na světě. Hansen tvrdí, že takové snížení je nutné, jestliže "lidstvo chce zachovat planetu v takovém stavu, aby na ní mohla vzniknout civilizace".
Tým, ve kterém je vedle Hansena dalších osm vědců zabývajících se klimatem, využil jako podklady pro svoji studii důkazy z historie planety Země namísto obvyklých teoretických modelů. Podle vědců jim historický přístup umožňuje získat mnohem přesnější obrázek. Tým se zaměřil na studium vzorků ze dna moře, které umožňují vysledovat úroveň koncentrace oxidu uhličitého několik milionů let nazpět. Vzorky ukazují, že když se svět na počátku doby ledové (zhruba před 35 miliony lety) pokryl ledovci, koncetrace oxidu uhličitého se zastavila na 450 ppm.
"Když necháme koncentraci CO2 na úrovni 450 ppm dostatečně dlouho, je velmi pravděpodobné, že roztaje veškerý led na planetě. To může zvýšit hladinu moří až o 75 metrů," řekl deníku Guardian Hansen. "Takže cíl, na který se všichni zaměřujeme, nám může přinést jen katastrofu," dodal. Podle studie by úroveň koncentrace vyšší než 550 ppm přinesla oteplení Země o 6 stupňů Celsia. Podle předchozích odhadů by oteplení na této úrovni mělo dosáhnout jen 3 stupňů Celsia.
James Hansen je již dlouho známou osobností ve světě vědy o klimatu. Byl jedním z vědců, kteří zastávali ustavení bezpečné hranice koncentrace na úrovni 450 ppm. "Uvědomil jsem si, že to je příliš mnoho," řekl Hansen deníku Guardian.
Hlavním důvodem pro přehodnocení vlastního postoje je efekt, který nazývá "pomalá zpětná vazba" a který začíná být plně chápán teprve v poslední době. Ten zesiluje růst teplot způsobených růstem koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Led a sníh odrážejí sluneční svit, ale když roztají, odkrytá země absorbuje mnohem více tepla.
Jak ledová pokrývka ustupuje, celkový efekt oteplení se zvyšuje. Satelitní snímky z poslední doby ukazují, že poslední tři roky dochází k úbytku ledu mnohem rychleji, největší množství pak mizí v Antarktidě a Grónsku.
Hansen tvrdí, že představy řady vědců, že zmenšování ledové pokrývky by mohlo trvat tisíce let, jsou nadále neudržitelné. "Když bude vše pokračovat jako v současnosti, nedokážu si představit, že by západní Antarktida přežila století. Hovoříme tady o nárůstu hladiny oceánů o několik metrů ještě v tomto století," upozorňuje Hansen.
Podle článku Eda Pilkingtona na serveru The Guardian ze dne 07. dubna 2008
reklama
