Třetí pól představil filmy o změnách klimatu
 |
|
| Zprava: Petr Mach, Ladislav Metelka, moderátor večera Václav Vašků, Miroslav Škaloud a Jan Rovenský na festivalu Třetí pól v kině Aero. | |
| Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz |
Festival, který proběhl na začátku listopadu, představil řadu dokumentárních i hraných filmů. Filmy jako Drsný dopad (Crude Impact, režie James Jandak Wood), 11. hodina (11th Hour, L. C. Petersen, N. Conners) nebo Ztracená rovnováha (Out of Balance, Tom Jackson) představují dokumenty z posledních let, které chtějí přispět ke společenské debatě o změnách klimatu.
Vedle oceněného snímku Ala Gorea „Nepříjemná pravda“ asi největší zájem vyvolal film Martina Durkina „Velký švindl s globálním oteplováním“. Ten má být odpovědí klimatických skeptiků právě na Goreův opus.
Klimatické změny nezpůsobuje člověk a růst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zemi neotepluje. Je to právě naopak. Teplota Země roste, a proto se zvyšuje množství uhlíku v atmosféře. Tvrdí to film Martina Durkina „Velký švindl s globálním oteplováním“, který má být odpovědí klimatických skeptiků na snímek Ala Gorea „Nepříjemná pravda“.
Jádrem sdělení filmu, který vznikl pro britský televizní kanál Channel 4 o rok později než Goreův opus, je tvrzení, že za celosvětový nárůst teplot v posledním století nemůže spalování fosilních paliv, ale aktivita Slunce. Proto nemá cenu omezovat průmysl ani dopravu a snažit se tak snížit emise skleníkových plynů. Pravdu nemá ani Mezivládní panel o klimatických změnách (IPCC), který je ve filmu označen za zmanipulovanou skupinu vědců, jimž jde jen o vyvolání paniky. Ta jim totiž přinese dostatek peněz na vědecké granty. Podle výpovědí v Durkinově filmu, je mezivládní panel skupinou, která nesnese jakoukoli kritiku a všechny vzdělance s odlišným názorem buď pomlouvá, nebo jim rovnou vyhrožuje. "Mohu snést, když mě nazývají skeptikem, protože všichni vědci by měli být skeptičtí, ale oni nám začali říkat popírači, se všemi konotacemi popíračů holocaustu. To je opravdu hnusné a osobní," říká ve filmu Timothy Ball, bývalý klimatolog univerzity Winnipeg v Kanadě.
Goreovu filmu by se dala vyčítat až přílišná snaha oživovat suchá vědecká fakta nejrůznějšími efekty a proteplení suchého tématu hlubokým lidským příběhem jeho rodiny. Durkinův film vedle toho působí jako dílo zapáleného amatéra, kde vedle mluvících hlav občas na diváka vyskočí záběry, které působí jako zcela náhodně vybrané z kazet televizního archivů – kouřící komín, přistávají letadlo, palmy, moře. Zpestření představují animované grafy teplot a sluneční aktivity, které mají dokazovat správnost představené teorie.
V průběhu projekce nabírá Durkinův film tempo. Na počátku se film zdá jako obrazově odbytá, ale informačně zajímavá studie, která se ke konci blíží agitce. Po pasáži s honem na čarodějnice, jemuž jsou prý vystaveni klimatičtí skeptici, přichází srdceryvná scéna s africkou energetikou. Podle Švindlu brání skutečnému rozvoji černého kontinentu především tlak pomýlených ochránců klimatu. Ti zdejším lidem zakazují výstavbu elektráren, kde by mohli spalovat své levné uhlí. Představa, že by zde mohly fungovat obnovitelné zdroje energie, je podle tvůrců filmu více než směšná. Divákovi se dokonce dostane dojemné ilustrace neschopnosti využít zde jako zdroj energii slunce. Na jakési klinice v africké buši totiž mají na střeše solární panel, který je tak špatný, že neutáhne najednou nabíječku mobilního telefonu a lednici. Jak scénu komentoval v kině jeden z diváků, je to stejné, jako by si někdo stěžoval truhláři, že mu vyrobil špatnou židli. Nemůže na ní totiž sedět on a jeho manželka zároveň.
 |
||
| Petr Mach na festivalu Třetí pól v kině Aero. | ||
| Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz |
Nechme stranou problematičnost tvrzení o Slunci jako jediném důvodu změn klimatu. Pomiňme i tvrzení, že růst koncentrace oxidu uhličitého je jen zřejmě neškodný efekt následující oteplování planety, byť bychom tím zrušili veškeré teorie o skleníkovém efektu i panující fyzikální zákony. Švindl, stejně jako Nepříjemná pravda, naráží na strop žánru vědeckého dokumentu. Na diváka se valí mnoho informací, výpovědi jsou krátké a rozhodně ne vyčerpávající, navíc každý vědec má svůj názor. Nicméně to, co Durkinův film odlišuje od Gorea, je jakási negativní síla. Tam, kde americký politik pateticky vykřikuje: “Pojďme něco dělat“, Durkin spřádá teorie spiknutí a tvrdí: “Vždyť na Zemi už bylo i tepleji“.
Po projekci Goreova a Durkinova filmu následovala bouřlivá a dlouhá debata, které se zúčastnil poradce českého prezidenta Petr Mach (Centrum pro ekonomiku a politiku), klimatolog Ladislav Metelka (Český hydrometeorologický ústav), Jan Rovenský (Greenpeace), pražský zastupitel Petr Štěpánek (Strana zelených) a senátor ODS Miroslav Škaloud.
„Je velkou chybou překrucovat závěry zprávy IPCC v tom smyslu, že primárním důvodem oteplování za posledních čtyřicet let jsou emise oxidu uhličitého,“ prohlásil v debatě Petr Mach. Podle něj neexistuje ani shoda vědců Mezivládního panelu, řada z nich prý nesouhlasí s odhlasovanými závěry. Podle Macha jsou za oteplováním klimatu jiné důvody, například sluneční aktivita. „Obrovskou nepřesností je, že drtivá většina klimatologů se shoduje a druhou nepřesností je, že za oteplování může člověk,“ shrnul svoje přesvědčení Petr Mach.
Klimatolog Ladislav Metelka v debatě podotkl, že většina vědců nesouhlasí bezvýhradně s každým jednotlivým slovem ve schválené zprávě IPCC, ale podle něj je smysl taktových zpráv právě v tom, že se na jednom textu shodne velká většina vědců. „Mezivládní panel nevytváří žádné vlastní studie nebo modely, jde o analýzu existujících článků, které již byly publikovány,“ vysvětlil Metelka práci IPCC. Aktuální vydané zprávy Panelu zpřesňují předchozí vydané zprávy. Podle panelu se klima se mění směrem k vyšším teplotám a na oteplování má nezanedbatelný vliv člověk. „S pravděpodobností na 90 % má člověk nadpoloviční vliv na klimatické změny,“ citoval závěry poslední studie IPCC Metelka.
Jak se ale v natolik protichůdných myšlenkách má člověk vyznat? Přesně to se stalo hlavní otázkou debaty v kině Aero. „Odpověď je jednoduchá, ale vyžaduje osobní úsilí,“ prohlásil Jan Rovenský z Greenpeace. Podle něj je na internetu i v českém překladu k dispozici dost materiálů z IPCC, například shrnující zprávy pro politiky, které si mohou zájemci sami prostudovat. „Určitě nesledovat slepě jeden názor, ale více zdrojů,“ radí Petr Mach, byť je přesvědčen, že většina lidí dá přednost informacím v mediích.
|
Jedenáctá hodina V rámci festivalu mohli diváci shlédnout také film 11. hodina a následně o filmu a souvisejících tématech debatovat s filozofem Erazimem Kohákem a bývalým ministrem životního prostředí Ivanem Dejmalem. Film 11. hodina (upoutávku lze shlédnout na webu www.wip.warnerbros.com/11thhour) je založen na téměř nepřetržitém sledu promluv více jak padesáti osobností. Ty se ve svých projevech shodují v jednom: člověk svým jednáním způsobil globální krizi ekosystému a je nejvyšší čas ke změně našeho konzumního způsobu života. Navazující debaty se zúčastnilo přibližně třicet diváků. V úvodu debaty pozvaní hosté komentovali promítaný film: „Když Al Gore se svým filmem uspěl – mimochodem i komerčně – bylo jasné, že dříve nebo později se tohoto tématu chytne Hollywood a že to udělá barevnější, dramatičtější, prostě hollywoodštější, než Gore. Ale nebude na tenhle film chodit zase jen ta skupinka přesvědčených, aby se dozvěděli, že věci se mají opravdu tak špatně, jak oni pevně věří? (Mimochodem – já jsem jeden z nich.) Jde o to, aby na tyto filmy chodili ne tito vizionáři, ale ta veliká střední vrstva lidí, kteří nejsou ani přesvědčení zastánci změny životního stylu, ani jejich opačný pól,“ řekl Erazim Kohák. „Způsob života, který je v naší konzumní společnosti nastartovaný, má spoustu mechanismů, které odvádějí člověka od toho, aby se zastavil, aby spočinul a podíval se, kam ho to celé šine a čeho je součástí. Co podle mě nás může spasit, jsou katastrofy střední rozsahu, které budou bolet, ale které ještě nebudou znamenat úplnou poušť. Tehdy možná bude dost jedinců vytrženo tou katastrofou a začnou přemýšlet jinak,“ řekl Ivan Dejmal. Po celou debatu si oba hosté rozuměli a jeden druhého doplňoval. Jediná otázka, na kterou měli názory poněkud odlišné, se týkala toho, jak přesvědčit lidi, že je potřeba se zajímat se o ekologii. „Nesnažte se lidi posunout víc, než jsou připraveni se posunout. Když jdu na fotbal, mohu agitovat za ekologii, ale jen o jeden krůček nad to, čeho jsou mí kolegové schopni. Když uděláte dva, tak je ztratíte,“ odpověděl Erazim Kohák. Ivan Dejmal mu ale oponoval: „Já jsem tady více skeptický. Velká odpovědnost leží na intelektuálech a politické reprezentaci, protože ti vytvářejí prostředí, ve kterém se pak většina může chovat slušně. Tyto elity za nás rozhodují a vytvářejí kulturní vzor, který je pak žitý většinou. Odpovědnost je na elitách a proto se musí tlačit především na ně.“ Martin Mach |
reklama
