Arcidiecézní muzea Olomouc: Třítunový biskupský kočár do Olomouce dorazil po D1

Stěhování nejtěžšího, nejrozměrnějšího a zároveň jednoho z nejvzácnějších exponátů Arcidiecézního muzea úspěšně skončilo. Do Olomouce byly v úterý z Prahy převezeny všechny části třítunového kočáru biskupa Ferdinanda Julia Troyera z 18. století. Po jejich složení bude exponát připraven k vystavení.

Samotný kočár musel být kvůli převozu rozložen na několik částí – zadní kola s ojí, přední kola s točnou a více než tunu vážící kabinu. Transport křehkého exponátu připomínal vojenskou operaci. Odborníci zohlednili stav českých silnic a vybrali dálnici D1, zároveň sledovali, zda se po cestě netvoří kolony, dbali na předpověď počasí a nikde na delší dobu nezastavovali. K umístění do muzea museli vzhledem k rozměrům kočáru provést stavební úpravy budovy.

Složení jednotlivých dílů uvnitř areálu bude probíhat výhradně užitím lidských sil. Neobtížnějším krokem bude nasazení kabiny na podvozek. „Dřívější zkušenosti napovídají, že k tomu bude třeba třináct párů silných paží,“ odhaduje muzejní kurátorka Simona Jemelková.

Na restaurování kočáru, které trvalo půldruhého roku, se podílel tým složený z šesti odborníků a dalších spolupracovníků. Historická relikvie byla původně (společně s dalšími dvěma kočáry) umístěna v muzeu v Náměšti na Hané. Její stav byl podle Jemelkové tristní. „Restaurování bylo komplikované, a to zejména z důvodu mnoha užitých materiálů: kovu, dřeva, zlacení, kůže a textilií,“ zdůvodnila kurátorka.

Původ slavnostního vozu olomouckého biskupa kardinála Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu není dosud zcela objasněn. Byl zakoupen zřejmě v roce 1746 ve Vídni, snad od rodu Kinských, a následně výrazně přestavěn. V dekorativních řezbách konstrukce kabiny převládá rokaj, malby na všech jejích stranách vycházejí z antické mytologie.

V průběhu restaurování byla potvrzena existence starší výzdoby kočáru, která stylově odpovídá francouzským pracím první čtvrtiny 18. století. Pod bohatými rokajovými řezbami konstrukce kabiny se dochovaly stopy daleko střízlivější ornamentální dekorace. Původní malířská výzdoba se v téměř autentickém stavu zachovala na zadní straně kabiny pod druhotně vlepeným plátnem se zobrazením boha Hélia. Starší výjev, provedený na zlaceném pozadí a zasazený do bohatého ornamentálního rámce, představoval personifikaci křesťanské lásky – Charitas.


Další exponáty představené v rámci TK
Monstrance Zlaté slunce Moravy (kolem 1650)
Zlatá monstrance je nejcennějším předmětem pokladnice olomoucké katedrály. Je zdobená diamanty a smaragdy a byla zhotovena s využitím starších prvků. Nejzajímavější z nich je emailový štítek vsazený do zadní strany nohy, nesoucí znaky olomoucké kapituly s trůnícím sv. Václavem a císaře Ferdinanda III. (1637–1662), bratra olomouckého biskupa arcivévody Leopolda Viléma. Gotizující svatováclavský trůn na kapitulním znaku je doplněn o dietrichsteinské vinařské nože a snad zpodobňuje skutečný „trůn sv. Václava“ v olomoucké katedrále, který nechal zhotovit biskup František z Dietrichsteinu. Badatelka Dana Stehlíková připisuje autorství emailového štítku císařskému dvornímu zlatníkovi Ferdinandu Kunathovi.

Bernardo Cavallino: Kojící Madona (kolem 1650)
Kojící Madona patří k nejlepším ženským polopostavám v celé Cavallinově tvorbě. Tento významný italský malíř sedmnáctého století v obraze mistrně zachytil Madonu a její uhrančivý pozorný pohled. Pozorně jsou vykresleny drobné detaily, třeba krůpěje mléka stékající z matčina prsu. Obraz nese stopy kontaktů s dílem francouzského malíře Simona Voueta. Projevují se v něm typické prvky Cavallinovy tvorby. Jeho nenapodobitelný osobní styl spojuje umění nejrůznějších francouzských, španělských, italských a nizozemských malířů. Kojící Madonu získalo olomoucké Městské museum v roce 1947, od roku 1952 patří do základního fondu Muzea umění Olomouc.


Mgr. Pavel Vysloužil
tiskový mluvčí Arcidiecézního muzea Olomouc
Strategic Consulting, s.r.o.
Tel.: +420 587 332 176
Fax: +420 587 332 177
Gsm: +420 777 071 170
E-mail: vyslouzil@consultants.cz