V hlavní roli vodní živel

Ačkoliv se dokumenty "o velké vodě" zúčastnily soutěže, nakonec získal některé z ocenění jen jeden z nich. Cenu města Český Krumlov porota přidělila snímku Aleny Hynkové "Má vlast", jenž za doprovodu Smetanovy Vltavy zobrazoval rozvodněnou řeku i přípravy na povodňovou vlnu.

Začněte něco dělat
Při diskusi nad dokumenty o povodních někteří účastníci vinili vedení podniků povodí z nedostatečné ochrany obyvatel proti záplavám. Vodohospodáři prý dali přednost svým obchodním zájmům.

Zástupce Povodí Vltavy z Českokrumlovska, který vystoupil při semináři o klimatických změnách, ovšem uvedl, že například na Lipně se po první povodňové vlně snažili vytvořit tzv. retenční prostor (rezervu k naplnění) mnohem větší, než je podle manipulačního řádu přehrady nutné. Druhá povodňová vlna ale představovala tak velké množství vody, že ji v žádném případě nebylo možné zadržet.

Ostatní diskutéři konstatovali, že nikdo nemůže vyloučit opakování podobně ničivých záplav v blízké době. Jan Pretel z Českého hydrometeorologického ústavu upozornil na to, že hlavní riziko nespočívá v celkovém oteplování podnebí, jak se donedávna vědci domnívali, ale ve střídání extrémních výkyvů klimatu, tedy velkých such a záplav v oblastech, kde to dříve nebylo běžné. "Dokázat, že tyto povodně byly následkem změny klimatu, sice nelze a nechci to tvrdit. Přesto bych rád vyzval politiky, aby začali něco dělat," řekl Pretel.

Krumlovský zámek, místo konání festivalu. Foto: Iva Nachtmannová/EkoList

Na ryby s dynamitem
Semináře i diskuse se těšily velkému zájmu diváků, a pokud byl moderátor informovaný a dával prostor publiku, mohli se dozvědět zajímavé informace i pozvaní hosté v čele. Malý sál zámecké Mincovny praskal ve švech zejména při promítání diapozitivů potápěče Richarda Jaroňka. Fotografie na plátně doprovázel poutavým vyprávěním totiž nejen autor, ale i producent dokumentů o podmořském světě Steve Lichtag a potápěč a kameraman z Floridy Bill Parks.

Všichni tři se shodli, že od dob, co se poprvé vydali pod mořskou hladinu, viditelně ubývá druhové rozmanitosti živočichů i rostlin v oceánech, a to jednoznačně vinou člověka. Podle Billa Parkse jsou velmi nebezpečné zejména brutální lovy ryb pomocí dynamitu, chloru nebo obrovských klecí obpletených plastovou bužírkou. "Takové klece, které rybářská loď zanechá v moři, dovedou pohřbít až tisíce malých ryb během několika měsíců. Ani po pěti letech se nerozkládají, a nejsou žádná pravidla pro jejich používání," líčil Bill Parks. Navíc prý rybáři vytahují klece ze dna tak rychle, že rybám se stává totéž co potápěčům při rychlém výstupu z vody - prudká změna tlaku poškozuje jejich tkáně. Pokud se takto vytažené ryby rybářům "nehodí" a jsou vhozeny zpět do vody, už stejně nemají šanci přežít.

Bill Parks zaznamenal na kameru spoušť, jakou po sobě zanechávají rybáři u floridských břehů, a film zveřejnil. "Dopadlo to tak, že musel schovat loď, auto i celou rodinu, protože mu vyhrožovali ostatní rybáři," řekl Steve Lichtag. Navíc musel Parks čelit žalobě za to, že se dotkl soukromého majetku, když ukazoval klec plnou mrtvých ryb. Byl odsouzen k pokutě 20 000 dolarů. Po několikerém odvolání musel nakonec zaplatit 1500 dolarů a slíbit, že film nebude promítat na území Floridy. "Tak ho alespoň promítáme všude jinde na světě," prohlásil se zadostiučiněním Lichtag.

Dávná minulost i všední den
Podle pořadatelů je soutěžních filmů rok od roku více a také se přihlašují tvůrci ze vzdálenějších a exotičtějších zemí. Hlavní cenu festivalu tak letos získal dokument z Číny o respektu dávných Číňanů žijících kolem Řeky Nan Či k přírodě i k řádu univerza. Poznatky archeologů a historiků dokázaly, že už před více než tisíci lety dovedli venkovští obyvatelé navrhovat vesnice jako urbanistický celek i se systémem zásobování vodou a kanalizace.

Cenu za scénář obdržel rakouský film Sůl - slzy Země tvůrce Wolfganga Thalera, který s invencí popisoval způsoby těžby soli na různých místech zeměkoule, od Alp přes Portugalsko a Polsko až po Turkmenistán. Zejména záběry z náhorních plošin jihoamerických And jsou nezapomenutelné.

Na ocet nezůstali ani čeští tvůrci televizního pořadu ABCD Ekologie aneb Životabudič Eva Hauserová a Martin Slunečko. Jejich "cyklus etud ekologie všedního dne" získal cenu Státního fondu životního prostředí. Další televizní pořad, tentokrát slovenský dokument Famílie - Oravská rodina, ocenila porota Cenou za volnou tvorbu. V tomto dokumentu představy rodičů i dětí o naplněném životě ilustrovaly stav běžný nejen v postkomunistických zemích - spor tradice, domova a přírody s touhou cestovat a žít konzumním způsobem života.

Výrazným snímkem byl také film novozélandské režisérky Ruth Berryové Tropický chrám, který vypráví o životě jednoho domu v australském pralese a jeho jediné obyvatelky, staré paní Margaret (ve skutečnosti známá australská badatelka). Do domu se v souladu s přáním majitelky vkrádá pralesní havěť, ať už jsou to pavouci, různí hlodavci, žáby nebo hadi. Příroda pozvolna srůstá s domem v jeden celek a dům po smrti majitelky také zanikne - věčný koloběh přírody je daný a přirozený.

Pozn. red.: Tato zpráva byla převzata z tištěného EkoListu číslo 11/02.