Vesmír: Nenápadný klimatický problém - permafrost
Permafrost je z geologického hlediska velmi nestabilní jev značně ovlivňovaný výkyvy podnebí. Mocnost permafrostu činí řádově desítky až stovky metrů. Na jeho povrchu je tzv. aktivní vrstva, zpravidla několik decimetrů až metrů silná, jež během léta roztává, je měkká a na svazích náchylná k tečení. Předpokládá se, že k udržení souvislého permafrostu je nutné, aby průměrná roční teplota byla nižší než -2,3 °C. Teplota v rozmezí -2,3 °C až -1,4 °C způsobuje nesouvislé promrznutí.
S postupujícím globálním oteplováním bude permafrostu ubývat. Například v Mongolsku, kde v současné době tvoří 14 procent území, bude v roce 2020 zaujímat věčně zmrzlá půda pouze 4,4 procenta a v roce 2050 už jen 0,5 procent. Důsledkem úbytku permafrostu bude zvýšení množství sesuvů a bahnotoků, jež se následně projeví zvýšením sedimentace v říčních korytech. To bude mít pravděpodobně významný vliv na říční dopravu. Na existenci pevného ledu závisí také stabilita budov, produktovodů a komunikací postavených na permafrostu.
Novým a závažným poznatkem je podle Radka Mikuláše skutečnost, že permafrost může fungovat jako past na plynné uhlovodíky. Při úbytku této zmrzlé půdy tedy bude třeba započítat uvolněné plyny do úhrnu přírůstků skleníkových plynů.
Podle článku Radka Mikuláše v časopise Vesmír z června 2005.
reklama
