Vesmír: V energetice bude udávat směr zemní plyn

České plynárenství začalo v polovině 19. století se svítiplynem. Ten byl vyráběn v plynárnách, které zásobovaly oddělené obecní sítě. První vysokotlaký plynovod, známý jako podkrušnohorský, vznikl až po obsazení Sudet. Z jednoho místa tak bylo možné zásobovat podstatně větší region, než tomu bylo do té doby. V druhé polovině šedesátých let minulého století přišla další velká změna. Oblast jižní Moravy a západního Slovenska začala být zásobována zemním plynem těženým z nafto-plynových ložisek vídeňské pánve a od konce šedesátých let byl v provozu plynovod Bratrství přivádějící zemní plyn z Ruska. Zemní plyn se začal používat stále více a výroba svítiplynu dostala smrtelnou ránu zejména výstavbou soustavy velmi vysokotlakých potrubí ve směru na Německo, Francii, Rakousko, Itálii, Jugoslávii a NDR.

Oproti svítiplynu má zemní plyn větší výhřevnost a lze jej přepravovat pod vyšším provozním tlakem. Díky tomu je možné dodávat zemní plyn i do míst, kam by se svítiplyn nemohl dostat. V devadesátých letech podpořila vláda spotřebu plynu státními příspěvky na instalaci plynových kotlů, což se na životním prostředí projevilo nepochybně pozitivně. Snaha se ale později částečně minula účinkem, když byla cena zemního plynu uvedena na ekonomický základ a zanikly "sociální" křížové dotace, píše Vratislav Ludvík. "Evropa vůbec věří, že právě zemní plyn pomůže i v budoucnu řešit problémy s exhalacemi. Odtažitý postoj obyvatelstva k nukleární energetice či vyčerpávané zásoby uhlí a ropy mnoho prostoru nedávají."

Bude zemního plynu dost? "Zatím se zdá, že ano," píše autor článku. "Opatrnější odborníci prorokují dostatek plynu pro celé toto století, rozevlátí vizionáři pak kladou den vyčerpání zásob hluboko do 22. až 23. století." Zatím platí, že roční přírůstek nově objevovaných zásob zemního plynu je vyšší než globální nárůst jeho spotřeby a mnozí předpokládají, že se podaří zvládnout těžbu a zpracování dosud nevyužívaných metanových hydrátů.

Klíčovým faktorem dalšího rozvoje využívání zemního plynu je bezpečnost dodávky. Mnoho nalezišť se nachází v oblastech nepříliš hospodářsky, vojensky nebo politicky stabilních. "Míra závislosti Evropy na dovozu energie nepochybně vzroste," píše Ludvík, "stejným tempem, ne-li rychleji, se musí vytvářet podmínky pro zamezení politického a hospodářského vydírání producentskými zeměmi." Aby bylo plynárenství bezpečné a dostupné, musí se změnit struktura podnikání a zvýšit stupeň jeho internacionalizace. Cena zemního plynu jen s malou pravděpodobností poklesne zásluhou liberalizace trhu. Na cenu však budou působit i vlivy spojené s deklarací podmínek trvale udržitelného rozvoje. To přinese zdražení spíše těch energií, jejichž dopad na životní prostředí lze označit za mnohem škodlivější. "Započtení komplexních nákladů (tzv. externalit) na získávání paliv i likvidaci následků jejich spotřeby spolu s novou definicí "ekologických" daní - například u uhlí nebo jádra - může růst ceny plynu velmi relativizovat, a učinit tak plyn dostupnějším," uzavírá svůj článek Vratislav Ludvík.

Podle článku Vratislava Ludvíka v časopise Vesmír z října 2005.