Větrná energetika je v České republice chudou popelkou. A zřejmě jí i zůstane
 |
|
|
Stavba základů větrné elektrárny Pchery
|
|
| Foto: Skupina J&T/www.vtepchery.cz |
Na začátku září bylo tedy v České republice funkčních 82 větrných elektráren s celkovým instalovaným výkonem 179, 11 MW. Podle „Zprávy o plnění indikativního cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za rok 2007“, kterou zveřejnilo ministerstvo průmyslu a obchodu letos v květnu, bylo ještě na konci roku 2007 na území ČR instalováno 113,8 MW elektrického výkonu větrných elektráren. O 70,3 MW více než v roce 2006. Hrubá výroba elektrické energie z těchto větrných elektráren činila v roce 2007 celkem 125, 1 GWh, zatímco v roce předchozím to bylo jen 49,4 GWh.
Podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) za minulý rok mířilo na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů 2, 658 miliardy korun. Na samotnou podporu větrné energie byla vyčleněna částka 0,334 miliardy. Provozovatelé si mohou vybrat, zda prodají vyrobenou elektřinu za pevné výkupní ceny, nebo zda dají přednost dohodě na dodávku elektřiny s libovolným obchodníkem za smluvní cenu. Nad tuto cenu pak dostanu zelený bonus za energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů. Zelené bonusy mezi českými větrnými energetiky oblíbené příliš nejsou. „Výrobci elektřiny z větru volí s jedinou výjimkou systém podpory výkupními cenami, který je pro ně výhodnější,“ vysvětluje Helena Arnoldová z ERÚ. Výkupní cena pro letošní rok činí 2,34 Kč/kWh a Zelený bonus 1,63 Kč/kWh.
Podle zastánců má větrná energetika v České republice solidní podmínky pro rozvoj, podle ČEZ má do roku 2012 v rámci rozvoje obnovitelných zdrojů energie největší potenciál právě vítr. A to přesto, že výkupní ceny za energii z větru klesají - větrníky uvedené do provozu před rokem 2004 prodávají elektřinu za 3,43 Kč/KWh. Firmy ale mají zajištěný zisk i odbyt - stát jim na dvacet let garantuje výkupní ceny a distributoři musí povinně vykupovat elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů.
Větrné elektrárny se nehodí všude. Podle Ministerstva životního prostředí se území zajímavá pro energetiky překrývají s lokalitami, které jsou cenné pro ochranu přírody a krajiny. Z celkové rozlohy území, která jsou pro stavbu větrných stožárů vhodná (zhruba 9 560 km2), je ochranou přírody vázáno 53,2 % (5 082 km2), vypočítává MŽP. To ale zřejmě není hlavním důvodem, proč se české kopce neježí stožáry větrných elektráren. Tím je podle energetiků především negativní postoj krajských samospráv, které často plošně brání výstavbě větrných elektráren. „V podmínkách ČR je v poslední době hlavním úskalím především tlak ze strany vedení krajů, které mají snahu zakazovat obcím výstavbu větrných elektráren. Často se tak bohužel děje na základě jednostranných studií a operováním ničím neodůvodněnými limity a zákazy,“ říká Martin Schreier, manager komunikace pro obnovitelné zdroje ČEZ.
Cesta k výstavbě větrné elektrárny začíná přihláškou projektu do procesu EIA (posuzování vlivu na životní prostředí) na příslušném krajském úřadě. „A právě zde problém začíná. Krajským politikům a úředníkům se zdálo, že je potřeba zasáhnout do rozvoje neznámého oboru, kde chce elektrickou energii vyrábět soukromý investor,“ popisuje Michal Janeček předseda České společnosti pro větrnou energii (ČSVS). Podle něj došlo po roce 2006 k výrazné změně v přístupu k povolovacímu řízení. Podle čísel ČSVS bylo od roku 2003 do konce října roku 2008 zahájeno řízení ke 182 elektrárnám. „Pokud by došlo k realizaci všech, stali bychom se v rámci Evropské unie zemí s osmou největší instalací,“ říká Janeček. To se ale nestalo. Zatímco v letech 2003 - 2006 prošlo procesem EIA 30 % záměrů, v letech 2007 – 2008 jen 11 %. Z celkového počtu zamýšlených staveb se nakonec realizovalo jen 7 %, vypočítává ČSVS.
Podle energetiků se proti výstavbě staví krajské úřady, které se snaží prosadit plošné zákazy. Například v roce 2008 si kraj Vysočina nechal odborníky zpracovat Strategii ochrany krajinného rázu a do doby jejího schválení pozastavil v dokumentu Zásady územního rozvoje (ZÚR) výstavbu větrných elektráren. To se ale nelíbilo třem obcím, které podaly žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten letos v červenci dal obcím za pravdu a zrušil tři ze šesti napadnutých bodů ZÚR. „Kraj Vysočina se v žádném případě nestaví proti využívání alternativních zdrojů energie, ani speciálně proti větrným elektrárnám,“ říká radní kraje pro oblast životního prostředí Zdeněk Ryšavý. Kraj prý chce regulovat nekoncepční, živelnou výstavbu na úkor jiných možností využití území, například pro rekreaci a turistiku. Právě ochrana malebné krajiny a obava, aby nedošlo k nevratným škodám, byly důvodem k omezení výstavby větrníků. „Není možné, aby si zde kdokoli stavěl cokoli a kdekoli, bez ohledu na krajinný ráz a na bezpečí obyvatel,“ říká Ryšavý.
"Naše krajina je též naší hodnotou. Ale tu tvoří pohled člověka, je to jeho vnímání, co je hezké a co škaredé, co malebné a co zničené. Je z tohoto hlediska zajímavé, že uskutečněné průzkumy veřejného mínění ukazují, že českým lidem ve většině větrné elektrárny nevadí,“ odporuje Edvard Sequens ze sdružení Calla.
Podle Ryšavého ale větrné elektrárny představují i přímé nebezpečí. V minulých letech prý docházelo opakovaně k odletování ledu z vrtulí, který ohrožoval provoz na pozemních komunikacích. „Zcela zmapovaná nejsou ani zdravotní rizika způsobovaná hlukem a zvláště infrazvukem při provozu VE,“ vysvětluje Ryšavý. Postoj kraje k výstavbě větrných elektráren se nemění ani po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. „V současné době studujeme odůvodnění rozsudku a na jeho základě připravujeme aktualizaci Zásad územního rozvoje, která bude v souladu s platnou legislativou. Do té doby bude kraj Vysočina v souladu s platnou legislativní normou uplatňovat jiné nástroje regulace, které má k dispozici,“ říká radní Ryšavý.
Vysočina by se podle něj místo větrné energie měla zaměřit na výrobu energie z biomasy nebo z bioplynu. „Myslím si, že je chybou zaměřit se jen na ty obnovitelné zdroje energie, které mají v českých podmínkách největší potenciál, a jiné vylučovat,“ říká Edvard Sequens ze sdružení Calla. Podle něho má největší potenciál zejména využití biomasy v různých jejích formách. Připomíná, že v roce 2020 by měla být více než pětina elektřiny vyráběná z obnovitelných zdrojů. Michal Janeček vidí nebezpečí v tom, že budou-li krajskými zastupitelstvy přijaty plošné zákazy, všichni úředníci se jimi budou muset řídit. „Nikdo nebude řešit, jestli opatření v nich navržená jsou správná a opodstatněná či nikoli,“ říká Janeček.
 |
||
|
Převoz listu rotoru větrné elektrárny Pchery.
|
||
| Foto: Skupina J&T/www.vtepchery.cz |
Za špatnou pověst větrné energetiky mohou podle Janečka také samotné firmy. Po vzniku zákona na podporu obnovitelných zdrojů objevily podnikatelé větrníky jako dobrou příležitost pro investice. Takřka dvě třetiny všech projektů prý vznikaly u firem, pro které větrná energetiky nebyla hlavním oborem podnikání. Navíc bylo možné získat dotace z evropských strukturálních fondů a tak se výstavbou rotorů zabývaly soukromí zemědělci nebo realitní kanceláře. „Úspěšnost s dotacemi byla takřka nulová, ale překotný nástup investorů pokřivil pověst větrné energetiky," říká Janeček.
Odpor lidí také mohl vyvolat fakt, že větrné elektrárny v krajině neměly vůbec žádnou tradici. Podle Martina Schreiera z ČEZ trpěla první generace větrných elektráren, které začala v ČR objevovat zhruba od roku 1993, řadou technických nedokonalostí, náchylností k poruchám při výkyvech počasí, nízkou efektivitou i výrobou a ve finále i poměrně krátkou životností. „Dnešní moderní stroje dokáží vyrábět elektřinu s účinností 25-30 %, vyprodukovat ročně 4-5 milionů kWh elektřiny a být v provozu minimálně 20 let,“ říká Schreier.
Naopak zásadní problémy podle energetiků nepředstavuje vyjednávání se samotnými obcemi. „Jedním ze základních poznatků, které jsme při přípravě projektů větrných elektráren udělali, je transparentní jednání s obyvateli v dotčených lokalitách,“ říká Martin Schreier z ČEZ. Nejdůležitější je prý osvěta spojená s ukázkou větrných elektráren při provozu.
Například obec Pchery si sousedství větrných elektráren pochvaluje. „Problémy nemáme, naopak máme z toho nějaké peníze,“ říká starosta obce František Dufek. Elektrárny jsou dále od obce, takže prý nijak neruší žádným hlukem. Nepřehlédnutelné stožáry se staly pro obec vítaným turistickým lákadlem. „Cyklisté se jezdí se na elektrárny podívat a pak se u nás zastaví v hospodě,“ přibližuje výhody turistického ruchu starosta.
V obci neproběhlo kvůli výstavbě referendum, protože podle starosty obyvatelé neměli proti elektrárnám námitky. Elektrárny měla obec Pchery původně spoluvlastnit a měla rozjednaný grant z Evropských fondů. Jenže z toho podle starosty kvůli boji před volbami do obecního zastupitelstva sešlo. Namísto spoluvlastnictví tak dvě elektrárny za 190 milionů korun s instalovaným výkonem 3 MW, každá s rotorem s průměrem 100 m, vybudovala firma ČKD Blansko Wind ze skupiny J&T. Obec Pchery dostává každý rok za sousedství elektrárny příspěvek 240 000 korun. „Ale při původních odhadech jsme počítali s příjem desetinásobným, zhruba 2,5 milionu ročně,“ říká starosta.
Častým argumentem proti větrným elektrárnám je nestálost jejich výkonu. Když vítr fouká a elektřina se vyrábí, je potřeba ji umístit do sítě a kvůli tomu snížit výrobu v jiných elektrárnách. Když nefouká, je potřeba mít pro stálý odběr elektřiny záložní zdroje. „Nestabilita dodávky při současných stavech a instalovaném výkonu nepředstavuje významnější problém pro soustavu,“ říká Helena Arnoldová z ERÚ. Zkrátka, v současné době není u nás větrných elektráren tolik, a tak se nedá se mluvit o výrazném vlivu na přenosovou soustavu. Dost jich ale funguje v sousedním Německu. „Kvůli neregulovatelným přetokům elektřiny ze severu Evropy jsou kladeny zvýšené nároky na posílení našich sítí, přestože občané ČR z této energie nijak neprofitují. Navíc hradí její regulaci v ceně za elektřinu. Problém však vyřeší pouze výstavba chybějících vedení mezi severem a jihem Německa,“ vysvětluje Jana Jabůrková, ředitelka firemní komunikace ČEPS.
ČEPS, která provozuje přenosovou soustavu v České republice, upozorňuje na další problém. Celoevropská podpora obnovitelných zdrojů sebou prý přinesla přednost pro připojení obnovitelných zdrojů před konvenčními. „V případě přenosové soustavy je ekonomicky a také technicky možné připojit zdroje nad 80 MW. Menší zdroje pod 80 MW se připojují přímo do distribuční soustavy. Velmi často se však jedná o zdroje vzdálené od míst spotřeby a často obtížně vyveditelné do soustavy,“ vysvětluje Jana Jabůrková, ředitelka firemní komunikace ČEPS. Dochází tak k nutnosti stavět nové linky, což znamená další stožáry v krajině, na které se nevztahuje žádná státní podpora.
Zároveň je ČEPS ze zákona povinen odebírat všechnu elektřinu vyrobenou z alternativních zdrojů a ani v případě problémů je nemůže odstavit nebo snížit výrobu. „V některých případech tak dochází k přetěžování soustavy,“ tvrdí Jabůrková. V případě České republiky, kde jsou vlastní zdroje poměrně slabé, se jedná především o ohrožování soustavy ze strany větrných elektráren na severu Evropy. „V listopadu loňského roku došlo k nečekaným přetokům větrné energie ze severu Německa v takové míře, že byla ohrožena elektrizační soustava v ČR a opravdu je třeba říci, že jsme byli pod hrozbou blackoutu,“ dodává. (Blackout je rozsáhlý výpadek dodávky elektřiny).
 |
|
|
Elektrárna Pchery - každý stroj disponuje instalovaným výkonem 3 MW. Elektrárny by ročně měly vyrábět až 13 GWh elektřiny
|
|
| Foto: Skupina J&T/www.vtepchery.cz |
„Z hlediska technické a energetické efektivnosti jsou větrné elektrárny v kontinentálních podmínkách spíše zdrojem problémů, než konkurenceschopným energetickým zdrojem,“ tvrdí výše citovaná zpráva ministerstva průmyslu. Podle MPO lze očekávat, že s postupným růstem jejich celkového instalovaného výkonu bude klesat i jejich podpora tak, aby se zachovala rozumná efektivita jejich provozování (v ČR mezi 600 – 700 MW). Také podle aktualizované energetické koncepce představené MPO v říjnu se podpora obnovitelných zdrojů energie bude orientovat především na biomasu, zejména pro lokální zásobování teplem. Celkový podíl na energetickém mixu má v roce 2050 dosáhnout 15 %. Podíl solární energie a energie z větru bude podle ministerstva limitovaný.
Přitom potenciál větrné energie není zcela zanedbatelný. „Podle zprávy Pačesovy komise můžeme u nás z větru vyrábět alespoň 6 TWh elektřiny ročně, a to i při vynětí chráněných území, se zahrnutím technických a dalších omezení,“ říká Sequens. Také dosud platná energetická koncepce počítá s výstavbou asi 260 kusů velkých elektráren o instalovaném výkonu 1,5 až 3 MW a výškách 80 až 120 metrů.
Podle něj se může větrná energetika stát přinejmenším dobrou přechodovou technologií. „Za 25 až 30 let je možné elektrárny rozebrat a přetavit, aniž po nich zbyde vyrubaná krajina, kopce popílku, sudy vysoce radioaktivního odpadu pro naše potomky a další dědictví energetických technologií minulého století,“ vysvětluje Sequens.
Skupina ČEZ v současnosti na území České republiky neprovozuje žádnou větrnou elektrárnu. Prý dokončuje výstavbu ve dvou lokalitách, v každé by měly stát dvě elektrárny s jednotkovým instalovaným výkonem 2 MW. „Celkově by tak ČEZ měl mít ve svém portfoliu větrné elektrárny o instalovaném výkonu 8 MW moderních větrných elektráren," potvrzuje Martin Schreier z ČEZ.
Podle něj větrné elektrárny stavěné ve formě malých parků (řádově jednotky strojů) nevyžadují podstatné zábory půdy, vlastní stavbu lze "stavebnicovým způsobem" realizovat v řádu týdnů. A během několika dní lze přitom elektrárnu kdykoli rozmontovat a odstranit. Nezanedbatelný je podle něj i finanční příspěvek pro partnerské obce. „Do roku 2012 hodlá Skupina ČEZ v ČR provozovat větrné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 100 MW, což předpokládá investici v řádech jednotek miliard korun,“ říká Martin Schreier.
Mnohonásobně vyšší ambice má ale český energetický gigant v Rumunsku. Projekt větrných parků Fontanele a Cogealac byl původně připravovaný jinými firmami. Pro ČEZ se prý ukázal jako dobrá příležitost a do projektu vstoupil. Lokalita má příznivý větrný potenciál a nabízí odpovídající podmínky pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Celkové náklady na výstavbu obou parků budou činit 1,1 miliardy euro. Postavit by se mělo 240 strojů, 139 v rámci parku Fontanele, 101 v případě Cogealac. „Podmínky podpory obnovitelných zdrojů v ČR a Rumunsku se poměrně podstatně liší,“ říká Martin Schreier. V Rumunsku nejsou distributoři povinni elektřinu z obnovitelných zdrojů vykupovat. „Vše je řešeno systémem tzv. zelených povolenek, které si musí kupovat každý prodejce elektřiny, jenž nesplňuje stanovené kvóty obnovitelných zdrojů ve svém portfoliu. Tyto podíly se samozřejmě každoročně zvyšují a systém tak umožňuje trvale navyšovat zastoupení OZE v mixu,“ vysvětluje Schreier.
reklama
Konference: Nejlevnějším obnovitelným zdrojem je vítr