Vladimír Wagner: Je energetika prosazovaná „ekologickými“ aktivisty ekologická?

Současné počasí se vyznačuje bezvětřím, zataženou oblohou a mlhami. Při takové povětrnostní situaci nám solární a větrné elektrárny prosazované ekologickými aktivisty nedodají žádnou elektrickou energii. A právě v době, kdy by bylo nejvíce potřeba snížit produkci elektřiny ve spalovacích elektrárnách, tak musí tyto plně nahradit nefungující solární a větrné. Jedinými z prosazovaných ekologických zdrojů, které v této době fungují, jsou zdroje spalující biomasu. Ty však produkují znečištění v podobné míře jako zdroje fosilní. Inverzní situace navíc nastávají právě v podzimním a zimním období, kdy se spotřeba elektřiny i tepla maximalizuje. To vše způsobuje, že se ekologický dopad energetického mixu založeného na fosilních a větrných zdrojích, který ekologické aktivity prosadily v Německu, ještě výrazně zhoršuje.

V nedávném článku jsem podrobně rozebíral, proč nemůže Česko následovat v energetice vývoj v Německu. Stručně řečeno, na rozdíl od Německa už nemáme dostatečné zásoby uhlí, nemáme moře a možnost stavět mořské větrné parky a nejsme politickou a ekonomickou velmocí, která si může lépe zajišťovat stabilní dodávky plynu ze zahraničí. Současná povětrnostní situace a uveřejněná studie EEA zároveň ukazuje, proč by následování Německa bylo pro nás katastrofou i z ekologického hlediska.

Zmíněná studie EEA se snaží určit škody způsobené znečištěním ovzduší z různých průmyslových podniků v Evropě. Nejsou tak v ní zahrnuty třeba dopady znečištění ovzduší z dopravy, které jsou pochopitelně také značné. I tak však poskytuje velmi významné informace. Studie zvlášť určuje škody způsobené emisí oxidů dusíku a síry, amoniaku, těkavých uhlovodíků, prachových částic, těžkých kovů a komplexních uhlovodíků (benzenu, cyklických aromatických uhlovodíků, dioxinů a furanů) a zvlášť předpokládanou škodu z emise oxidu uhličitého a jeho vlivu na vývoj klimatu. Zatímco zdravotní a ekologické dopady zmíněných emisí škodlivin jsou nesporné, i když velikost odhadnutých škod je udávána se značnou nejistotou, určení velikosti dopadů změn klimatu způsobených oxidem uhličitým je značně sporné.

Jak bylo zmíněno, jsou škody způsobené zdravotními dopady znečištění udávány s dost značnou nejistotou. Proto jsou uváděny výsledky jak pro odhady z nízkou hodnotou mortality tak z vysokou hodnotou mortality způsobené danými škodlivými látkami. To ovšem nepředstavuje problém pro rozbor, ke kterému se chystám, protože v něm jde hlavně o relativní srovnání ekologických dopadů odlišných přístupů k energetice. Studie se týká roku 2009. Tedy období ještě před uzavřením německých jaderných elektráren a dalším opětném příklonu k fosilním zdrojům, který přišel po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima.

Studie zahrnuje 10 000 nejvíce znečišťujících podniků v Evropě. V práci je pak ukázáno, že 50 % škod ze znečištění způsobuje pouhých 191 největších znečišťovatelů, 75 % pak pouhých 622 velkých podniků a 90 % nakonec 1394 podniků. Největší podíl pak mezi nimi mají tepelné fosilní elektrárny. Je to vidět už z toho, že prvních 22 největších znečišťovatelů jsou právě velké fosilní tepelné a elektrické zdroje. První je uhelná elektrárna Belchtów v polské městě Rogowic, druhá bulharská uhelná elektrárna a pak následují dvě německé. Z těch prvních dvaceti dvou je osm německých fosilních zdrojů energie. Produkce energie se podílí na tomto podnikovém znečištění téměř sedmdesáti procenty. Podle nízkých odhadů to reprezentuje za rok škody na zdraví a ekologii v hodnotě 26 miliard euro a podle vysokých odhadů pak 71 miliard euro.

Z našeho hlediska je zajímavé srovnání škod, které roční produkce energie reprezentuje v Německu a ve Francii. Pokud se jedná o produkci elektřiny, tak se jí v té době vyrobilo v Německu jen o necelých deset procent více. Tedy rozdíl není příliš velký. Francie vyrobila zhruba 76 % z jádra a zhruba 10 % pomocí fosilních zdrojů, Německo pak 23 % z jádra a 61 % pomocí fosilních zdrojů. Jestliže srovnáme škody způsobené německými a francouzskými fosilními elektrárnami, které se dostaly mezi prvních 622 nejvíce znečišťujících podniků, tak jsou ekologické škody způsobené německými energetickými podniky zhruba dva a půlkrát větší. Německo tak podle studie zdravotními a ekologickými škodami ze znečištění způsobeného pouze spalovacími elektrárnami ztrácí při nízkém odhadu přes 3 miliardy euro a při vysokém odhadu téměř 9 miliard euro ročně. Pokud vezmeme celkové škody způsobené všemi zahrnutými podniky, kde je obsažena i výroba tepla, průmyslová a chemická výroba, tak jsou škody způsobené německými závody zhruba o trochu více než 70 % větší než francouzskými. A dopady z průmyslového znečištění ovzduší podle studie v Německu podle nízkého odhadu 7 miliard euro a podle vysokého přes 19 miliard euro.

V tomto roce a hlavně v dalších letech se navíc situace v Německu ještě dramaticky zhorší, protože bude třeba postupně nahradit odstavené a odstavované jaderné zdroje. Ve velké většině budou jejich dosavadních více než 20 % výroby nahrazovat fosilní zdroje. A v případě inverze to budou pouze ony. Ekologické a zdravotní dopady produkce elektrické energie v Německu tak dále porostou. Jen do roku 2014 by se mělo dostavět třináct velkých uhelných bloků o celkovém výkonu přes 11 GW. Přehled je uveden například v tabulce v článku Petra Nejedlého. V letech 2015 až 2023 se pak plánuje výstavba nejméně 11 GW dalších fosilních zdrojů. Ekologické a zdravotní dopady produkce elektrické energie v Německu tak dále porostou.

Velmi vysoké ekologické znečištění způsobené produkcí elektrické energie je i v případě Polska, Itálie, Velké Británie i dalších zemí, ve kterých rozvoj jaderné energetiky vůbec nenastal nebo byl na relativně nízké úrovni zastaven. Lze tak na základě údajů z této studie jasně vidět, že by ekologické a zdravotní dopady znečištění ovzduší v Evropě byly významně nižší, pokud by nebyly ekologičtí aktivisté ve svém protijaderném tažení v minulých desetiletích tak úspěšní. Vždyť stejně významného podílu jaderné energetiky jako ve Francii bylo možné dosáhnout v případě potřeby i v dalších evropských státech. Vždyť Rakousko mělo mít jadernou elektrárnu a nemuselo by vozit uhlí z Polska, více jaderných elektráren plánovala Velká Británie a jaderný program měla Itálie, stavbu jaderné elektrárny plánovalo i Polsko a u nás měl mít Temelín čtyři bloky. Protijaderná hnutí sice nebyla vždy jediným důvodem odklonu od jádra v daných místech, ale jejich význam byl dominující.

A situace se ještě významně zhorší, jestliže se protijaderným aktivistům podaří prosadit odstoupení od jádra v Belgii, ve Švýcarsku či dokonce také ve Velké Británii, Švédsku a Francii. Možná by se měli členové organizací jako jsou Greenpeace, Duha a další opravdu zamyslet nad údaji uvedenými ve studii a rozmyslet si, co je opravdu ekologické. Zatímco v případě jaderné elektrárny hrozí rizika jen v případě havárie, zdravotní a ekologické dopady fosilních zdrojů pociťují obyvatelé nejen v jejich nejbližším okolí velmi silně i při normálním provozu, a zvláště pak při takových povětrnostních podmínkách, jaké jsou dnes. A solární či větrné elektrárny při takovém počasí nepoběží, a to ani ve vzdálené budoucnosti.