Volby 2002: Co slibuje Unie svobody?
Cílem strany je udržitelný rozvoj společnosti, který nepovede k poškozování základních hodnot životního prostředí a přírody a zároveň nebude "křivit ceny produktů". Pozornost by se měla soustředit i na odstranění již existujících ekologických škod. US by také ráda přispěla k vyřešení nejzávažnějších problémů dneška, k nimž podle komise patří stále vyšší znečištění oxidy dusíku spojené především s nárůstem automobilové dopravy, energetická náročnost našeho hospodářství, poškozování krajinného a přírodního prostředí, izolovanost ochrany životního prostředí od ostatních oblastí rozvoje společnosti a masivní zvýšení objemu odpadů.
Třídíme sami. Stačí to?
Trochu snížit by ho US mohla, a prý i chtěla, tříděním svého vlastního odpadu, zatím se jí to ale nedaří. Generální sekretář Jan Váňa tvrdí, že strana má ve smlouvě s majitelem nemovitosti, kde je v nájmu, vepsanou povinnost třídit odpad. Ovšem majitel budovy dosud nebyl schopen zajistit příslušné kontejnery, takže na ústředí US se zatím třídí pouze papír, který se ukládá do beden a později odváží do příslušných kontejnerů. "Samozřejmě vyjma papírů, které končí ve skartovačce," dodává Jan Váňa. Recyklovaný papír US nepoužívá, neboť je hrubší a může prý uspíšit opotřebování kopírek. Obálky pak unie používá z recyklovaného papíru. "Je to na nich tedy napsané," říká generální sekretář.
K dosažení svých ekopolitických cílů by US samozřejmě nestačilo třídit papír na sekretariátu, takže připravila několik kroků, které mají vést k řešení výše zmíněných problémů. Ochraně životního prostředí podle US pomůže především její začlenění do celé politiky státu, aby nadále nezůstávala činností pouze jednoho resortu. Kompetence v územním plánování, správě lesů, hygieně, části vodního hospodářství a zemědělství by pak měly přejít na ministerstvo životního prostředí a další instituce zabývající se ochranou přírody by se měly stát součástí jednoho "integrálního útvaru".
Právo EU naším vzorem
Právní předpisy v oblasti životního prostředí hodlá US dotvořit na úroveň běžnou v Evropské unii (EU) a chystá se také zajistit podmínky pro jejich skutečné naplňování. V součinnosti se zeměmi EU chce strana zahájit transformaci daňové soustavy, která bude podporovat chování šetrné k životnímu prostředí. Daně mají být přednostně zaměřeny na neobnovitelné suroviny, spotřebovanou energii a na volný, dosud nezastavěný prostor. Ekonomické nástroje mají vést i ke snížení energetické náročnosti našeho hospodářství. Místo rozšiřování těžby nerostných surovin či výstavby dalších jaderných elektráren chce US podpořit úspory spotřeby a na dvojnásobek by ráda zvýšila podíl obnovitelných zdrojů energií.
Pokud jde o krajinu, US hodlá zvýšit její retenční schopnost a tak předcházet škodlivým účinkům povodní, neboť výstavbu přehrad považuje za okrajové a ekonomicky velmi náročné opatření. V případě lesů se chce unie snažit o co nejvyšší druhovou rozmanitost a upřednostňovat jejich mimoprodukční funkce, nikoli těžbu dřeva. Týkat se to bude hlavně lesů na státních a obecních pozemcích, neboť povinnosti soukromých vlastníků při nakládání se svými pozemky mají být odlišné. Péči o naše chráněná území hodlá US zlepšit rozvinutím soustavy evropsky významných chráněných území Natura 2000 a důrazem na ekologickou stabilitu krajiny, protože uchování hodnotného přírodního prostředí - a to nejen toho chráněného - považuje za předpoklad dlouhodobé ekonomické prosperity hospodářsky nerozvinutých regionů.
Občanská společnost - všechno má své meze
Jedním z důležitých bodů politiky US je podpora tzv. občanské společnosti a také v oblasti ochrany životního prostředí chce strana vytvářet prostor pro účast nevládních organizací, kvalitně informovat občany a podporovat jejich angažovanost. Informování občanů a účast veřejnosti na rozhodovacích procesech má ovšem i v podání US své meze. Zatímco do volebního klání na jaře roku 1998 vstupovala strana s větou "Chceme, aby občan měl přístup k informacím o životním prostředí a jeho znečišťovatelích", ve sněmovně v tu samou dobu zákon o právu na informace o životním prostředí podpořil jediný poslanec unijního klubu. "Veřejnost má právo dozvědět se co nejdokonalejší údaje o životním prostředí, ale nelze směšovat věci, které do ekologie nepatří," vysvětloval tehdy hlasování svého klubu jeho předseda Pavel Pešek. "Situace, kdy by mohl do stavebního řízení například v jaderné elektrárně mluvit každý, může vyvolat nárůst terorismu a krádeží. Nahlížení do stavebních plánů není informací o životním prostředí."
Co se týká referend, v návrhu tezí se praví, že "referendum o závažných otázkách nebude tabu". "Závažná otázka" není právě jednoznačný termín a dobrat se reálné představy o podpoře lidových hlasování ze strany US zůstává složité. Někteří její poslanci jsou podepsáni pod návrhem zákona o referendu o uvedení jaderné elektrárny Temelín do provozu, při hlasováních o návrzích o referendu jako takovém však poslanci US ve své většině předlohy odmítají. Záleží vždy na konkrétním znění a na názoru každého jednotlivého poslance. Například Michal Lobkowicz se při telefonickém rozhovoru brání byť jen vyslechnout otázky týkající se jeho postojů při minulých hlasováních o zákonech o referendu s tím, že je to příliš dávno a jedná se o relativně komplikované téma.
Vstřícnější je Vladimír Mlynář, který v lednu odmítl vládní návrh zákona o referendu právě proto, že umožňoval vypsání referenda i v případě otázek z poslancova pohledu nezávažných. "Současný vládní návrh, který je ve sněmovně, je mnohem kvalitnější a budu pro něj také hlasovat," tvrdí Mlynář. "Ve druhém čtení však budu prosazovat zvýšení hranice nutných podpisů na 400 000 a prodloužení lhůty, kdy se může referendum opakovat ve stejné věci."
Otázka pro předsedkyni US, Hanu Marvanovou...
EkoList: Z jakých důvodů jste v roce 1998 hlasovala proti zákonu o právu na informace o životním prostředí?
Hana Marvanová: Právo na co největší otevřenost informací je velice důležité, protože umožňuje veřejnou kontrolu těch, co drží v rukou moc. Vždycky jsem je prosazovala. Je přitom jedno jestli se informace týkají resortu životního prostředí nebo třeba hospodářství. O zákonu, který máte na mysli, rozhodovala naše Poslanecká sněmovna zrovna ve chvíli, kdy podobnou normu připravoval Výbor pro politiku životního prostředí Evropské hospodářské komise OSN a hrozilo, že český zákon s ní může být v rozporu. Potom by se musel novelizovat a znovu podstoupit celý legislativní proces. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem návrh zákona nepodpořila.
Tento článek (bez otázky pro Hanu Marvanovou) vyšel v tištěném EkoListu č. 11/2001.
reklama
