Volby 2006: Jak KDU-ČSL plnila sliby dané před minulými volbami

Téma životní prostředí nebylo pro Křesťansko demokratickou unii - Československou stranu lidovou před minulými volbami do Sněmovny tématem číslo jedna, lidovci se spíše prezentovali jako strážci rodinného krbu a křesťanské morálky. Ať už to způsobil Libor Ambrozek - podle Zeleného kruhu druhý „nejzelenější poslanec“ minulé sněmovny, nebo jen fakt, že koaliční ČSSD musela KDU-ČSL přepustit některá ministerstva, získali lidovci v nové vládě posty ministra životního prostředí a ministra dopravy a spojů, oba velmi významné z hlediska životního prostředí. Ve sněmovně během právě končícího volebního období disponovala KDU-ČSL 21 poslanci.

Ve volbách 2002 byla KDU-ČSL součástí Koalice s US-DEU. Jejich společný program nazvaný „Rovné šance pro každého – dáme věci do pořádku“ (viz Programové prohlášení Koalice Volby 2002 nebo Ekologické pasáže prgramu Koalice) obsahuje pět kapitol. Životní prostředí je součástí kapitoly Koalice pro rodinu s dětmi a zdravý život. Krom toho se jej týká krátká zmínka v podkapitole Venkov a zemědělství. V té Koalice slibuje: „Zasadíme se o skutečný rozvoj ekologického a alternativního zemědělství. Podpoříme nepotravinářské využití zemědělské produkce, včetně produkce obnovitelných zdrojů energie.“

Článek je součástí předvolebního informačního servisu EkoListu. Podívejte se rovněž na: Volby 2006 - zpravodajství a další informace k letošním volbám do Poslanecké sněmovny Co zůstane po ministru dopravy - zpráva hodnotící činnost Milana Šimonovského za období do března 2005, kdy podal demisi z Grossovy vlády Ministr životního prostředí Libor Ambrozek podává demisi - zpráva hodnotící činnost Libora Ambrozka za období do března 2005, kdy podal demisi z Grossovy vlády Hodnocení odstupujícího ministra životního prostředí - zpráva shrnující reakce zástupců nevládních organizací na působení Libora Ambrozka za období do března 2005, kdy podal demisi z Grossovy vlády

Koalice svůj slib o obnovitelných zdrojích energie splnila. Iniciovala výrobu bioetanolu ze zemědělských plodin a jeho přimíchávání do benzinu, které má snížit celkovou spotřebu benzinu v Česku. Nicméně ve spojení s rozdělováním licencí na zpracování biolihu později policie obvinila úředníky ministerstva dopravy a Státního fondu dopravní infrastruktury z korupční chování.

Dalším splněním tohoto bodu a zároveň podpory zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na 8 % do roku 2010, což požaduje EU, je zákon o obnovitelných zdrojích energie. V předvolební program Koalice se dokonce hovořilo ještě o úrovni dvanáctiprocentního podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů do roku 2010. To bylo tenkrát cílem EU a Koalice slibovala, že Česká republika za tímto cílem nezaostane.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) si od něj slibuje rozvoj venkova, lepší využívání půdy a nárůst pracovních míst ve spojitosti s pěstováním biomasy.

Zákon společně navrhli ministři životního prostředí a průmyslu a obchodu. Stanoví na 15 let garantované pevné ceny za odkup energie z obnovitelných zdrojů, vyšší než jaké jsou nyní ze zdrojů fosilních a jaderných. Také motivuje podnikatele v energetice prostřednictvím tzv. zelených bonusů.

MŽP od zákona očekává nastartování rozvoje celého odvětví této energetiky. Díky koaliční dohodě se i přes výhrady poslanců ODS, kterým se nelíbí deformace trhu pomocí dotací, návrh podařilo prosadit. Pro zvedlo ruku i sedmnáct poslanců KDu-ČSL. Prezident sice zákon nepodepsal, ale ani jej nevetoval, takže mohl vstoupil v platnost na jaře loňského roku. Zákon bývá označován za nejmodernější v Evropě, protože kromě stanovení pevných cen vybízí i k tržnímu chování. Ekologické organizace schválení zákona jednoznačně uvítaly.

Rozvoj ekologického zemědělství nastal díky obnovení dotací koncem 90. let minulého století, v tomto volebním období ekozemědělství spíš stagnuje, přestože poptávka po bioproduktech roste. Přitom v předvolební anketě EkoListu v roce 2002 Libor Ambrozek jako zástupce KDU-ČSL prohlásil:"Podpora ekologickému zemědělství by rozhodně měla vzrůst. Podpora ekologického zemědělství významně šetří státní prostředky investované do řešení důsledků konvenční zemědělské velkovýroby. Představuje také podporu perspektivním technologiím s ohromnými exportními možnostmi." Není jisté, zda pro ekozemědělství poslanci či ministři za KDU-ČSL v minulých čtyřech letech nějak přispěli. Libor Ambrozek tvrdí, že se při jednání o Programu rozvoje venkova snažil alespoň přesměrovat dotace zemědělcům, ale příliš úspěšný nebyl: „Setkáváme se se silným lobbingem ze strany zemědělských družstev a zpracovatelského průmyslu. Velmi obtížně se daří dotace přesměrovat na zatravnění nebo ochranu krajiny,“ řekl nedávno v rozhovoru pro časopis Sedmá generace. Ani občerstvení v biokvalitě na recepce si ministerstvo životního prostředí z finančních důvodů nedopřálo.

Strany vládní koalice, tedy ČSSD a KDU-ČSL, se v koaliční smlouvě zavázali "podporovat udržení a zkvalitnění účasti veřejnosti při ochraně životního prostředí". Při projednávání zákona o geneticky modifikovaných organismech (GMO) v listopadu roku 2003 se však zachovali zcela opačně a na návrh zeměděského výboru omezili občanská práva veřejnosti, kterou úplně vyloučily ze správních řízení, které se týkají GMO. Ze strany KDU-ČSL hlasovali pro pozmněňují návrh poslanci Jan Grůza a Jiří Hanuš.

Podle novely zákona o GMO, schválené v listopadu 2003, je pěstitel GM plodin povinen poskytnout vždy k 15. únoru přehled geneticky modifikovaných organismů, údaje o jejich množství a o způsobu nakládání s nimi za uplynulý kalendářní rok. Ekozemědělci se obávají, že pokud by pěstitel GMO plodin bez jakéhokoli varování začal pěstovat poblíž jejich polí transgenní plodiny a ty se zkřížily s jejich organickými, měli by problém se svou kontrolní organizací. Hrozilo by jim totiž odebrání značky BIO, jestliže by jejich plodiny obsahovaly víc než povolené 0,1 % uměle modifikovaných genů. Pro konečnou verzi zákona o GMO zvedla ruku většina poslaneckého klubu KDU-ČSL.

„Doplníme síť chráněných území, zejména o soustavu Natura 2000 Evropské unie, a stanovíme finanční podporu pro ty, kdo budou na jejich území hospodařit ekologicky šetrnými formami,“ říká volební program Koalice. Soustavu Natura 2000 se po dlouhých jednáních schválit podařilo. Finance ovšem poputují jako kompenzace těm, kteří na územích spadajících pod Naturu 2000 nebudou moci podnikat či stavět, respektive budou ve svém podnikání nějak omezeni. Ministr Ambrozek považuje schválení Natury 2000 za nejobtížnější úkol, jaký jej čekal.

„Třeba takovou věcnou záležitost, jako je Natura, jsme řešili na úrovni tripartity. Myslím, že je naprosto nenormální, aby nám odboráři a zaměstnavatelé říkali, jak má vypadat ochrana přírody, a zaštiťovali se politickými stranami,“ postěžoval si ministr Sedmé generaci. Bez podpory odborářů by ale pravděpodobně zákon nezískal 59 hlasů sociálně demokratických zákonodárců. Nicméně, lidovečtí poslanci se zachovali loajálně ke svému ministrovi - pro novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, který Naturu 2000 obsahuje, zvedlo ruku všech 19 přítomných.

"Přenášení řešení negativních důsledků našich činů na příští generace je navíc v přímém rozporu s principem trvale udržitelného rozvoje, k němuž se naše strana hlásí," napsal Libor Ambrozek v odpovědi na předvolební anketu EkoListu 2002.

V České republice byly zahájeny práce na národní strategii udržitelného rozvoje za účasti Ministerstva životního prostředí ČR a Ministerstva zahraničních věcí ČR již před osmi lety. Po řadě let, kdy na vznik dokumentu tlačily především ekologické organizace a ministerstvo životního prostředí, byl nakonec přijat až třetí předkládaný návrh. Ten vznikl na půdě nově ustaveného vládního úřadu - Rady vlády pro udržitelný rozvoj. V prosinci roku 2004 vláda schválila Strategii udržitelného rozvoje České republiky. Bolestně se rodící dokument je nakonec politickým kompromisem, který se nevládním organizacím příliš nelíbí.

	Recyklační linka na zpracování obrazovek. Linka patří Pražským službám.
	Foto: Martin Mach/EkoList

Dalším slibem lidovců spolu s US-DEU bylo snižování produkce odpadů, zvýhodnění vratných obalů a rozšíření povinnosti zpětného odběru odpadů, podpora recyklace. Vratné obaly zůstaly stejně nevýhodné, v oblasti recyklace ministerstvo navrhlo zjednodušit pro obce možnost kompostování odpadu. V duchu hesla „začít u sebe“ se na ministerstvu životního prostředí od roku 2003 začal používat recyklovaný papír, stejně tak i v poslanecké kanceláři KDU-ČSL.

Největší změnou je asi zákonná povinnost obchodníků odebírat od zákazníků vysloužilé elektrospotřebiče, která vstoupila v platnost v srpnu roku 2005. Ta sice mírně zvedla ceny elektrických zařízení, ale vzhledem ke konkurenci jejich ceny stejně po čase opět začaly klesat. Nutno podotknout, že povinnost odběru vycházela ze směrnice EU, kterou jako členská země máme povinnost zakotvit do svých zákonů. Zákon při hlasování podpořilo pouhých osm poslanců KDU-ČSL.

V oblasti spalování odpadů muselo lidovecké ministerstvo životního prostředí čelit tlaku spaloven, aby spalování za účelem získání tepla označilo jako energetické využití. Při projednávání novely zákona o odpadech v únoru 2004, odmítli lidovečtí poslanci návrh bod libereckého poslance ODS Tomáše Hasila. Ten chtěl, aby se do České republiky mohly ze zemí Evropské unie s povolením ministerstva životního prostředí dovážet i odpady určené k odstranění. Podle platné právní úpravy je možný pouze dovoz odpadů k materiálovému či energetickému využití.

V březnu letošního roku při dalším projednávání novely zákona o odpadech došlo k dohadování o definici energetického využívání odpadů. Tu navrhlo ministerstvo životního prostředí v souvislosti s případy nelegálního dovozu do ČR. Poslanec ODS Václav Mencl ale ministerskou definici odmítl jako nepřesnou, vadila mu zejména pasáž o platbě provozovatele zařízení za odpad. Při hlasování o Ambrozkově návrhu se 14 poslanců KDU-ČSL zdrželo, což mělo stejný efekt jako kdyby hlasovali proti. Návrh sněmovnou přijat nebyl.

„Prosadíme adresnou a vymahatelnou odpovědnost státu, výrobců a uživatelů jak za čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů, tak za zhoršování životního prostředí,“ říká program Koalice z roku 2002. Není sice příliš jasně řečeno, jak by taková vymahatelná odpovědnost měla vypadat, ale v kombinaci se slibem ekologického rozměru reformy daní by mohlo jít například o zavedení daní z neobnovitelných zdrojů energie – zejména uhlí, zemního plynu, ropy. To České republice ukládá za dva roky zavést EU. V předvolební anketě Ekolistu Libor Ambrozek dokonce odpověděl: "Ekologická daňová reforma, tak jak ji připravuje KDU-ČSL, výrazně sníží zdanění lidské práce a mírně zvýší nepřímé daně z energie či těžby surovin. Na rozdíl od některých jiných zemí však nebude výsledek rozpočtově neutrální. Koalice (jíž je KDU-ČSL součástí) totiž hodlá prosadit celkové snížení daňového zatížení. Při stejném ekologickém efektu by tak naše daňová reforma měla přinést méně daní a vyšší konkurenceschopnost."

Ministr Ambrozek s návrhem reformy přišel po dlouhých průtazích až v létě 2005 a zaštítil se ve své argumentaci i doporučením Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Přesto se mu nedařilo příliš přesvědčit ministerstvo financí, že je možné připravit výnosově neutrální reformu a nešlo by o pouhé zvyšování daní, což je před blížícími se volbami velmi nepopulární téma. Navíc by se jednalo také o zdanění automobilů, o kterém ani obyvatelé starých zemí Unie (podle nedávného průzkumu Eurobarometru) nechtějí ani slyšet.

„Prosazením nové koncepce surovinové politiky ČR a přijetím nového horního zákona zabráníme drancování přírodního bohatství naší země.“ Realita byla poněkud jiná. Lidovecký ministr Ambrozek se pokoušel prosadit návrh, aby zásoby hnědého uhlí pod obcemi v severních Čechách stát jednou provždy odepsal, jak se zavázal už v roce 1995. Naproti tomu ministr průmyslu Milan Urban (ČSSD) navrhoval prolomit limity na těžbu a bourat dál, i když pak svůj postoj zmírnil s tím, že s těžbou musí dotčené obce souhlasit. „Horní zákon je obdoba toho lesního. Pro těžaře a ministerstvo průmyslu má určitý stupeň posvátnosti a nějakým zásahům do struktury se brání,“ vysvětluje Ambrozek svou defenzivu v této oblasti v již zmíněném rozhovoru. Na počátku tohto roku si obě ministerstva vyměnila tiskové zprávy, ve kterých se vzájemně obvinila z nečinnosti v případě odpisu zásob uhlí pod obcí Horní Jiřetín (zde a zde).

Ministerstvu životního prostředí se podařilo loni na podzim spustit Integrovaný registr znečištění – ten obsahuje přesný přehled o tom, kolik a jakých nebezpečných látek podniky vypouští do ovzduší nebo vod (viz zpráva EkoListu). Registr považují ekologické organizace za obrovský krok vpřed k redukci znečištění prostředí chemickými látkami. Na druhou stranu je zveřejnění integrovaného registru tak, aby k němu měla přístup co nejširší veřejnost, povinností všech členských zemí EU. Česká republika tím zároveň plní závazek z Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím o životním prostředí.

Stavba tunelu Panenská na trase dálnice D8 .
Foto: Martin Mach/EkoList

„Podpoříme ekologicky šetrnější kombinovanou dopravu, abychom snížili nadměrnou dopravu kamionovou,“ sliboval předvolební program Koalice. Ministr Šimonovský si tento závazek vyložil tak, že by měl podporovat lodní dopravu na Labi. Návrh na vybudování dvou jezů v Malém Březně a Prostředním Žlebu však narazil nejen na odpor ekologických aktivistů, ale i jeho stranického kolegy, ministra Ambrozka. Po dlouhých letech dohadů se vláda nakonec shodla na kompromisním řešení výstavby jediného jezu u Děčína. Sdružení Přátelé přírody z Ústí nad Labem za postoj ministra Šimonovského k jezům na Labi a za podporu povrchové varianty dálnice D8 přes České středohoří Šimonovskému udělilo cenu Severočeský ropák roku 2004.

V předvolební anketě EkoListu představil Ambrozek dopravní politiku své strany takto: "Nechceme, aby se Česká republika stala křižovatkou kamionové přepravy. Výrazně proto zvýšíme podporu převádění kamionů na železnici. Budeme omezovat či zakazovat vjezd automobilů do nejzatíženějších center měst (s výjimkou dopravní a technické obsluhy a vozidel postižených spoluobčanů), podporovat budování zpomalovacích prahů na nebezpečných místech, cyklistických stezek a pěších zón, výstavbu "park and ride" systémů, tedy odstavných parkovišť na konečných stanicích městské hromadné dopravy, zvýhodníme jízdné pro uživatele těchto systémů atd."

Při podpoře převádění kamionů na železnici však poslanci a ministři KDU-ČSL neuspěli a zřejmě se o to ani nijak nepokusili. Po vstupu do Evropské unie, který KDU-ČSL výrazně podporovala, naopak skončil systém přepravy kamionů po železnici (RoLa) mezi Lovosicemi a Drážďany.

V červenci 2004 byla přijata Národní strategie cyklistické dopravy ČR (Cyklostrategie). Jde o první dokument, který se v naší zemi uceleně zabývá cyklistikou jako dopravní alternativou. Cyklostrategie pojmenovává bolavá místa cyklistické dopravy, upozorňuje na její kladné a prospěšné stránky a poukazuje na možnosti, jak situaci zlepšit. Velkou slabinou Cyklostrategie jsou však finance.

Počítá se s formou "vstřícného financování" - tzn. využití každé příležitosti z různých zdrojů: z EU, ministerstev, krajů, obcí i podnikatelské sféry. Jinými slovy: ber, kde najdeš (podrobněji viz článek Cyklostrategie po roce a rozhovor s Jaroslavem Martínkem: Cyklostrategie nám pomáhá lépe společně komunikovat).

Ministr dopravy se zasazoval také o zákon, který by urychlil výstavbu dálnic zkrácením stavebních řízení. Vláda s tímto návrhem přišla loni na jaře v novele stavebního zákona a spojila jej se zákonem o vyvlastnění soukromého majetku takzvaně „ve veřejném zájmu“. Týkalo se především obstrukcí majitelů pozemků při jednání o prodeji. Vyvlastňovacímu zákonu nakonec zabránila ODS, ovšem nikoli z důvodů polemiky, zda dálnice jsou ve veřejném zájmu. Důvodem byla nedotknutelnost soukromého vlastnictví jako tradiční pravicové hodnoty. Lidovci spolu s ČSSD a komunisty hlasovali pro vyvlastňování. Objevil se i zákon o výstavbě dálnic a rychlostních silnic, který bral kompetence obcím i krajům v rozhodování, zda a kudy přes jejich území silnice povedou a vylučoval možnost navrhnout alternativy k vedení dálnic. Po tlaku ekologických aktivistů a obcí ale návrh zamítl Senát a sněmovna jej nepřehlasovala. Lidovečtí poslanci zůstali v názoru na zákon rozpolceni.

Snaha ministra Šimonovského o dotažení výběru elektronického mýtného na dálnicích, které by mohlo omezit nápor tranzitních kamionů, nedopadla nejlépe. Výběrové řízení se protáhlo a po jeho ukončení si neúspěšný uchazeč stěžoval na nerovné podmínky. Nicméně stále to vypadá, že mýtné bude zavedeno od ledna roku 2007.

Poslanci KDU-ČSL se příliš neangažovali v předkládání legislativních návrhů v oblasti ochrany životního prostředí – pravděpodobně spoléhali na aktivitu svého ministra. Výjimkou byla Vlasta Parkanová, která navrhla zakázat testování kosmetiky na zvířatech (a později vypustit zrušení zákazu, o které usilovala ministryně zdravotnictví Emmerová), který podpořilo všech 21 poslanců KDU-ČSL. Ekologičtí aktivisté a lobbyisté by zajisté pozitivně hodnotili loajalitu lidoveckých poslanců k Ambrozkovi při většině hlasování.

Celkově se KDU-ČSL především díky osobě ministra životního prostředí Ambrozka, ale i díky členství České republiky v EU, podařilo prosadit řadu důležitých legislativních návrhů a splnit i mnoho bodů z kapitoly o rodině a zdravém životě volebního programu tehdejší Koalice. Strana neuspěla, zejména kvůli odporu sociálnědemokratického ministerstva financí, v prosazení ekologické daňové reformy. Žádnou aktivitu nevyvinula pro splnění závazku podpory kombinované dopravy s cílem omezit kamionovou dopravu, naopak za vlády jejího ministra dopravy Šimonovského došlo k zániku fungující linky RoLa.

---

reklama

---